redakce: Divadlo v karanténě II

Divadlo v karanténě II

V minulém čísle jsme dali prostor zástupcům českého divadla, aby popsali, jak jejich činnost zasáhly mimořádné události letošního roku. Tentokrát jsme rozeslali anketní otázky divadelníkům z celého světa, protože se s COVIDem-19 potýkáme opravdu všichni. Není to věru veselé čtení… (red)

Jakým omezením čelí kvůli celosvětové pandemii (nejen divadelní) kultura ve vaší zemi? A jaká opatření týkající se divadelního provozu byla přijata?

Jak na tato opatření zareagoval stát i sami divadelníci, respektive loutkáři?

Jaká je prognóza pro následující měsíce? Bude se hrát, nebo restrikce stále přetrvávají a zatím se o obnovení normálního společenského života minimálně do konce kalendářního roku vůbec nedá uvažovat?

Jaká je finanční situace kulturního sektoru? Je možné žádat o kompenzace kvůli ušlému zisku?

Tito Lorefice, Argentina

Moje země se nachází na jižní polokouli, kam pandemie dorazila s určitým zpožděním. Nyní jsme všichni v přísné karanténě, protože u nás ještě epidemie nekulminovala. Divadla zůstávají zavřená a školy vyučují online.

Každý se snaží dělat, co může – streamují se představení, loutkáři uveřejňují online workshopy atd. Vláda naštěstí umělce podporuje prostřednictvím malých grantů.

Situace je v Argentině prozatím velmi obtížná. Jsme na konci zimy, divadla jsou zavřená a festivaly běží pouze online. Nyní, na začátku jara, stále čekáme na kulminaci nákazy, takže pokud jde o návrat k životu před pandemií, nemyslím si, že se to může vyřešit do konce roku, nebo dokud nebude vakcína.

Jak už jsem se zmínil, poskytuje naše vláda divadlům a nezávislým skupinám malou pomoc. Je ale zřejmé, že to zdaleka nestačí pokrýt všechny výdaje. Nicméně my, latinskoameričtí

loutkáři, jsme zdatní v boji s neštěstím, takže tenhle virus rozhodně nebude schopen loutkovou činnost v mé zemi zcela zastavit.

Dimitri Jageneau, Belgie

Pro belgické loutkáře a umělce hrající pro mladé publikum nastala velmi těžká doba. Všechna divadla byla uzavřena do 1. července a od této doby se mohou také konat zkoušky. Jen velmi málo představení se odehrává v uzavřeném prostoru, většinou se hraje venku, v zahradách, parcích, na ulicích a na veřejných místech, nebo dokonce na polích.

Během karantény začali někteří umělci šít roušky, jiní zpřístupnili svá představení zdarma online, jiní požadovali sociální a finanční pomoc od státu. Ovšem trvalo až do poloviny června, než se politici rozhodli kulturnímu odvětví pomoci. Ztráty jsou obrovské, protože festivaly a většina kulturních akcí byly zrušeny.

Situace není dobrá a zdá se, že jen tak nebude – na konci srpna nemohly školy naplánovat žádné návštěvy kulturních institucí, takže se v nové sezóně téměř nehraje. Řada kulturních subjektů také potvrzuje, že hrát jen pro polovinu publika je ekonomicky neudržitelné. Velké kulturní akce se začínají buď bez náhrady rušit, nebo se přesouvají na léto 2021.

Umělci jsou naštvaní, protože lidé mohou chodit do supermarketů, nebo dokonce cestovat přeplněnými vlaky a letadly, ale v divadle musíme respektovat povinné rozestupy, roušky a kapacitu hlediště sníženou na 30–50 procent míst v sále… 

Lotta Nevalainen, Finsko

Divadelní svět byl zde ve Finsku tvrdě zasažen. Vyrojila se proto řada digitálních iniciativ, které se snažily chybějící živou kulturu nahradit, ale všichni aktéři, s nimiž jsem mluvila, se shodují na tom, že jde o řešení provizorní, nikoli trvalé.

Pozitivní zpráva je, že pro tento podzim je naplánováno několik premiér, a lze jen doufat, že je druhá vlna nepřekazí. Po létě se zde totiž mohla konečně znovu otevřít divadla, ovšem za velmi přísných hygienických podmínek a s počtem diváků omezeným na 500 osob.

Loutková divadla zahájila svoji sezónu a festival loutkového divadla Sampo zde v Helsinkách proběhl na konci srpna v pop-up formátu, přičemž na programu byly pouze místní inscenace a soubory a počet diváků byl velmi malý.

Jsem velmi znepokojena, stejně jako všichni ostatní, stávající finanční situací – zejména nezávislá scéna je epidemií těžce zasažena. Freelanceři ztratili většinu svých pracovních příležitostí a jejich budoucí ekonomická situace je nejasná. Je evidentní, že tato krize bude mít dlouhodobé dopady na zaměstnanost celého uměleckého oboru.

Finská vláda v souvislosti s epidemií výjimečně umožnila samostatně výdělečně činným osobám žádat o podporu v nezaměstnanosti (a to po dobu tří měsíců). Byly také zavedeny nové režimy financování v oblasti umění a kultury a podpora pochází od vládních i soukromých organizací nebo nadací (ministerstvo školství a kultury, Centrum pro podporu umění Finska, soukromé nadace, města a obce). Například město Helsinky před létem uvolnilo celkem 300 000 eur. Mnoho regionálních uměleckých sdružení a organizací také nabízí svým členům malé granty.

Claire Duchez, Francie

Naše země byla, stejně jako mnoho dalších, na jaře zasažena epidemií a nastalo období celospolečenské izolace. Všechna divadla se na dlouhé měsíce uzavřela a znovuotevření jde pomalu, protože se lidé musí vypořádat s komplikovanými hygienickými opatřeními. Téměř všechny festivaly byly letos v létě zrušeny.

Ve Francii se dělo přibližně to samé co jinde. Během karantény přenášela THEMAA na sociální sítě krátká videa a uveřejňovala fotografie. Říkali jsme tomu Marionnette confinée. Snažili jsme se ze všech sil pomoci loutkářům tím, že jsme je informovali a pomáhali jim porozumět opatřením přijatým vládou. Uspořádali jsme také řadu videokonferencí a webinářů.

Divadla se – prozatím – znovu otevírají, ale jejich kapacita byla zásadně snížena. Vláda nedávno některá omezení uvolnila, ale nikdo neví na jak dlouho, protože se počet infikovaných lidí opět zvyšuje. Nikdo nemá jasnou představu, co nás v blízké budoucnosti čeká.

Na jaře byly spuštěny státní programy na pomoc umělcům, divadlům, festivalům atd. Také byly spuštěny různé podpůrné fondy a mimořádné finanční injekce, které ale brzy skončí, a umělci se velmi obávají o svou budoucnost.

Livija Kroflin, Chorvatsko

V Chorvatsku byla v polovině března uzavřena všechna divadla a další kulturní instituce, stejně jako školy a univerzity. Museli jsme učit online. Naštěstí všechna loutková divadla streamovala svá představení online, zveřejňovala své archivní nahrávky, takže jsme mohli při výuce zhlédnout i některá stará představení. Přehlídky bylo možné sledovat na jejich webových stránkách, sociálních sítích a v místních televizích. Vše samozřejmě zdarma.

V květnu bylo divadlům umožněno znovuotevření, ale v souladu s epidemiologickými opatřeními, včetně nezbytné vzdálenosti mezi diváky, kteří si musí při vstupu do budovy divadla umýt ruce dezinfekcí a nechat si změřit teplotu. Některá divadla mají u vchodu do budovy dezinfekční rohože. Protože je třeba dodržovat nezbytnou vzdálenost mezi diváky, tak se jejich počet drasticky snížil. Jelikož jsou nezávislé divadelní společnosti živé především z prodaných vstupenek, a nyní jich prodávají přibližně jen čtvrtinu, vydělávají mnohem méně. Všichni organizátoři akcí, kterých se účastní více než sto lidí, jsou povinni o nich vést písemné záznamy, aby v případě, že bude prokázáno, že jeden z nich byl nakažen, šlo účinněji předcházet dalšímu šíření.

Některé letní festivaly proběhly, některé, zejména ty menší, byly zrušeny. V menších městech to byly desítky malých festivalů a dalších kulturních akcí. Záhřeb je ve zvlášť obtížné situaci, protože byl během karantény zasažen velmi silným zemětřesením. Způsobilo značné škody v historickém centru města, takže byla poškozena většina záhřebských muzeí, divadel a dalších kulturních budov. S potěšením ale mohu říci, že epidemiologická situace v Chorvatsku je zatím celkem příznivá, zejména ve srovnání s mnoha jinými zeměmi. Ale kdy bude společenský život opět normální, to nikdo neví.

V hospodářství došlo k velkým ztrátám a umění a kultura obecně hodně utrpěly. Už počátkem března začalo ministerstvo kultury

přijímat opatření s cílem efektivně reagovat na krizi a pomáhat umělcům. V rámci revidovaného rozpočtu zajistilo pro krizový fond přibližně 6,3 milionu eur na pomoc kulturnímu a mediálnímu sektoru. Stále to ale nestačí, a především nezávislí umělci jsou v obtížné situaci.

Mobia Hoseini Nia, Irán

1) S rozšířením pandemie koronaviru v posledním zimním měsíci prošel každodenní život v Íránu mnoha změnami. První březnový týden byla vládním nařízením uzavřena všechna kulturní centra včetně divadel. Mnoho rozezkoušených inscenací bylo zastaveno, na absenci jakékoli vládní podpory nebo plánu jsme hleděli s obavami. Podle šéfa íránské Asociace divadelních spolků přinesl zákaz divadelních produkcí v šestnácti soukromých teheránských divadlech – a to jen v prvním měsíci pandemie – škody asi za 2,6 miliardy tomanů (v přepočtu cca 1,5 milionu Kč, pozn. red.). Divadelníci se proto přesunuli do online prostoru. Vysílání v Teheránském divadelním kampusu začalo sedmi vyhrazenými sály, interaktivní inscenace vysílalo i teheránské městské divadlo. Na instagramové stránce Padmartova institutu se každý týden živě promítal záznam světově proslulé divadelní inscenace.

2) Během karantény začalo mnoho umělců vysílat na Instagramu. Někteří streamovali živě hraná divadelní představení, jiní zveřejnili záznamy starších inscenací. Jiní se adaptovali na nové karanténní podmínky a zahájili plánované divadelní festivaly v online prostoru, například byly takto uspořádány První mezinárodní studentský loutkový festival online a Re-Connect Online Performance Festival.

3) Asi po čtyřech měsících, tedy od začátku léta, začala divadla omezeně fungovat, v souladu se zdravotními předpisy a s využitím maximálně padesáti procent dostupné kapacity sálů. 12. června začala v Teheránu a ve čtyřech provinciích (Kerman, Qazvin, Gilan a Kermanshah) pouliční divadelní představení se sloganem Já, ty, my / divadlo, život, korona a pokračovala až do 20. června, kdy byly znovu otevřeny divadelní sály. Například v teheránském Městském divadle se stihlo odehrát téměř padesát představení od dvanácti divadelních skupin. Bohužel s vypuknutím druhé vlny epidemie byly

v Íránu umělecké aktivity znovu zrušeny a divadelníci opět nemají možnost zkoušet nebo hrát, neuskuteční se ani plánované festivaly. Mezinárodní divadelní festival dětí a mládeže nahradí tzv. „Sezóna naděje“, tedy nesoutěžní hraní lokálních umělců financované z rozpočtu festivalu.

4) V současné době je v Teheránu na jevišti asi patnáct inscenací. I za zcela normálních okolností může být zisková jen desetina z nich, zbytek je nerentabilní. Takže při snížení divácké kapacity je jakýkoli zisk divadel naprosto vyloučen. V Teheránu proto subvencuje každou prodanou vstupenku Generální ředitelství múzických umění.

Emma Fischer, Irsko

Celá země se v březnu uzavřela. Děti nesměly až do začátku září do školy, a ti, kdo mohli, pracovali z domova. Všechna divadla, galerie a další kulturní instituce byly uzavřeny a začaly se otevírat až v srpnu, ovšem za velmi přísných opatření.

Vláda vytvořila speciální kovidový grant ve výši 3 000 eur, o který mohl požádat každý umělec, tedy včetně loutkářů. Ti po celé zemi zahájili online semináře, nebo zdarma zveřejnili své starší záznamy. Nejvyužívanější pracovní platformou pro loutkáře se stal Zoom, nejen pro lokální spolupráci, ale i pro kontakty s lidmi z celého světa. Třeba mně se podařilo navázat spolupráci se dvěma kanadskými loutkáři Monikou Ilou a Ali DeRegtem na vytvoření krátkého filmu Kotzebue Shuffle se stínovými loutkami, který byl součástí kabaretu The Dolly Wiggler Cabaret a bude uveden jako součást Loutkového festivalu Silver Linings (Austrálie) a 2020 UConn Fall Puppet Slam (USA).

Také třeba Helium Children’s Charity, která vysílá loutkáře a umělce do nemocnic a dětských domovů, se musela stávající situaci přizpůsobit. Vytvořili proto virtuální show pro děti s názvem Pop-Up Picnic. Posílají dětem piknikový koš a vyzývají rodiče nebo pečovatele, aby z něj vytahovali různé předměty, a radí jim, co by se s nimi dalo zahrát.

Zatímco Covid-19 znamenal, že bylo v Irsku zrušeno mnoho pracovních míst, loutkáři jsou flexibilní a nadále vytvářejí novou práci, angažují se a učí. Ale i když jsme vynalézaví a snažíme se

udržet obor naživu, je velmi těžké oželet osobní interakce, jako je vystupování před publikem nebo kontaktní výuka.

Jak už jsem zmiňovala, bylo v srpnu možné znovuotevření divadel, přičemž bylo v budově najednou povoleno pouze padesát lidí včetně personálu a umělců. V polovině září číslo vzrostlo na 50 diváků plus zaměstnanci a umělci. Při zachování dvoumetrových rozestupů bylo povoleno až 100 lidí v sále. Ale například v Dublinu jsou v souvislosti s druhou vlnou opět divadla uzavřena na nejméně další tří týdny. Nařízení se mění každý den a my nemáme tušení, co nastane.

Irská umělecká rada oznámila v polovině srpna vytvoření nouzového fondu ve výši 25 milionů eur, o který by se mohly umělecké organizace do konce roku ucházet.

Cristina Grazioli, Itálie

1) Situace byla a stále je velmi složitá a rozmanitá region od regionu. Obecně se dá říci, že byly všechny akce od 23. února zrušeny nebo odloženy na dobu neurčitou. Po 15. červnu bylo možné zachytit některé drobné známky relativně normálního života – některá divadla znovu otevřela (ovšem s řadou hygienických omezení) a ve zvláštním režimu proběhly i některé festivaly, mnoho z nich pouze on-line.

2) Reakce umělců byla různá, pokud trochu zjednoduším, tak někdo svá představení streamoval online, jiný publikoval své archivní nahrávky. UNIMA Italia využila příležitost znovu přemýšlet o své aktivitě a roli a uspořádala několik různých virtuálních setkání. Obnovila svůj web, kde publikovala příspěvky od různých umělců a snažila se loutkáře mezi sebou propojit a podpořit jejich nové vazby, nápady a inspirace.

3) Situace v Itálii je řekněme velmi chaotická. Některá divadla znovu otevřela – ovšem nikoli malé sály, které si nemohou dovolit uspořádat prostory podle nových omezení a byly by při snížení divácké kapacity nerentabilní. Situace je nadále tak vážná, že nelze očekávat, že se normální společenský život vrátí přinejmenším do konce roku.

4) A co se finanční stránky týče, až dosud dostávali lidé pracující

v divadlech opravdu velmi nízkou kompenzaci. Vláda připravuje nový podpůrný finanční program, ale popravdě neočekáváme, že bude určen pro kulturu.

Lise Messika, Izrael

Situace v Izraeli byla stejná jako jinde, od poloviny března do poloviny května byl přerušen veškerý společenský život.

Umělci a loutkáři v Izraeli také streamovali svá představení online, zveřejňovali své archivní záznamy, nahrávali zvukové příběhy pro děti a zveřejňovali je na sociálních sítích nebo vystupovali pod okny nemocnic a domovů důchodců.

Od poloviny března je země stále uzavřena pro cizince, takže se neuskutečnily žádné mezinárodní festivaly s fyzickou přítomností účinkujících a museli jsme všechny streamovat. V létě celkem prosperovalo pouliční divadlo, dotované ze soukromých prostředků, které se konalo na otevřených prostranstvích, v parcích nebo před domy, a to pro malé divácké skupiny. Nicméně nyní jsme opět v karanténě, a to minimálně do poloviny října. Zveřejněné podmínky jsou velice tvrdé, zahrnují například omezení pobytu na veřejném prostranství, zakázán je odjezd z místa bydliště, povoláno bylo dokonce 1500 vojáků, aby společně s policií kontrolovali, zda jsou restrikce dodržovány. Jinými slovy: bude znovu trvat, než budou obnoveny kulturní aktivity na veřejnosti.

Jedinými veřejnými institucemi, které zatím ohlásily podporu umělcům, jsou Fond pro nouzi umělců jménem magistrátu v Tel Avivu, který distribuoval 700 000 šekelů (cca 4,7 mil Kč, pozn. red.) a Rabinowitzova nadace ministerstva kultury, která poskytne tři miliony šekelů (přibližně dvacet milionů Kč, pozn. red.). Do umělecké ekonomiky přispívá několik soukromých fondů a subjektů. Centrum Edmonda de Rothschilda například oznámilo, že vyplatí mzdy stovce umělců a designerů. Popravdě nebyla ekonomická situace umělců před koronou nijak růžová a od vypuknutí pandemie se stala ještě tragičtější. Myslím, že by bylo dobré se proto do budoucna zamyslet nad kontinuální podporou umělců – jednorázová sociální pomoc potřebným umělcům nic nevyřeší.

Louise Laponte, Kanada

Virus naši provincii velmi zasáhl, zejména v Montrealu. Divadla byla v Québecu zavřena hned 13. března, stejně jako školy, univerzity a všechny další podniky. Všechny festivaly a hlavní události byly do 31. srpna zakázány.

V červnu se začaly pomalu otevírat obchody a restaurace, ale nikoli divadla. V červenci bylo povoleno maximálně padesát lidí v publiku a od poloviny srpna to bylo zvýšeno na 250 lidí, vždy s rozstupy minimálně 1,5 m. Nicméně téměř všechna divadla zůstala v létě zavřená. V září se pomalu znovu otevírala, ovšem za výrazného snížení kapacity sedadel v sále (mezi 20–50 procenty). Podle regulací musí i herci na jevišti držet minimálně dvoumetrový odstup, nemají-li na tváři roušku! Některé soubory proto pokračují ve streamování svých představení a vysílají je online.

Umělci v Québecu dělali to samé, co všichni ostatní po celém světě. Několik z nich streamovalo svá vystoupení nebo workshopy. Někteří přizpůsobili svá vystoupení pro hraní v exteriéru, často na neobvyklých místech (balkóny, zadní uličky, parkoviště apod.). Tato představení se objevila v různých městech, ale nemohla být inzerována, aby se neshromáždily davy lidí…

Mezinárodní zmrazení aktivit je velkým problémem například pro festivaly, jako je náš festival Casteliers, protože naše sezóna zahrnuje několik mezinárodních přehlídek, rezidencí, mezinárodní spolupráce a koprodukce. Všem zahraničním návštěvníkům je stále uložena 14denní karanténa a cestování je stále zakázáno.

Museli jsme přeměnit workshop stínového divadla pro seniory na distanční; musíme odložit projekty s Mexikem, Belgií, Francií, Jižní Koreou… Doufáme v brzké znovuotevření hranic, ale také se všichni bojíme druhé vlny, protože podzim brzy začne…

S kompenzacemi se to má u nás tak, že organizace, divadla a festivaly získaly základní podporu za zrušená představení, ale situace zůstává i nadále velmi obtížná a nejistá. Kanadská vláda nabídla nouzové financování každému, kdo v březnu přišel o práci (2 000 CAD měsíčně po dobu čtyř měsíců; tedy cca 34 500 Kč, pozn. red.). Pro umělce to byla velká pomoc. Toto opatření bylo nyní prodlouženo do konce roku, ale v menší míře. Vláda také pomohla

podnikům, které ztratily více než 30 % svých příjmů, platit mzdy zaměstnanců a nabídla jim i dotace na podporu odborného školení zaměstnanců během karantény.

Teng Teng Lam, Macao (Čína)

Město bylo kompletně „uzamčeno“ od 23. ledna a nikdo je nesměl opustit. Občanům bylo doporučeno, aby nechodili ven a zůstali doma. Vláda zavřela dokonce i kasina, což je v Macau naprosto nevídaná situace. Naše divadelní skupina Rolling Puppet Alternative Theatre musela zrušit všechna vystoupení a odložit i premiéru nové inscenace, která měla být v březnu a uskuteční se až v říjnu 2021. Kromě toho jsme letos původně plánovali zájezd do Kanady s naší inscenací Made in Macau2.0 a do Prahy s Xiao An, což musíme také odložit na příští rok.

Vláda neposkytla divadelníkům v Macau žádnou zvláštní pomoc, ale bez výjimky každému občanovi dala nějakou finanční podporu a zajistila dostatek ochranných pomůcek. Také nabídla dotované vzdělávací programy pro nezaměstnané, takže jsme se díky tomu měsíc učili práci se dřevem, což by se nám mohlo hodit pro přípravu našich dalších inscenací. Během nuceného pobytu doma jsem se také naučila šít na stroji a šila jsem roušky. Divadelníci v Macau této pauzy využili také k tomu, že se setkávali na virtuálních platformách a diskutovali o svých potřebách a celkové kulturní politice.

Od dubna bylo možné začít znovu zkoušet, ale hrát jsme ještě nesměli. V květnu byl také zrušen Macao Art Festival a odložen na příští rok. Od července je možné znovu chodit do divadla, ale všichni musí mít roušky a desinfikovat si ruce a držet se metr od sebe. Scéna musí být alespoň dva metry od publika, celkový počet sedadel je snížen na 50 % původní kapacity. Divadla jsou také pravidelně desinfikována. Umělcům se doporučuje absolvovat testy, a pokud je výsledek negativní, nemusí mít během představení roušku.

Vzhledem k tomu, že v Macau platí přísná pravidla a nikdo zvenčí nesmí do města přicestovat, pokud nemá negativní test, nárůst případů Covid-19 se zastavil. Po devíti měsících už máme pouze 49 infikovaných, takže se město postupně vrací do normálu.

Milada Boráros, Maďarsko

V Maďarsku se první vlna ke konci května zklidnila, ale provoz divadel se do konce sezóny neobnovil. Protože v celé řadě z nich si zaměstnanci museli na jaře vybrat část dovolené, vraceli se do divadel už v červenci a srpnu, kdy mohli opět začít hrát pro veřejnost. Velké letní festivaly se nekonaly, ale alespoň těch několik povolených umožnilo loutkářům něco si vydělat a přežít tak do podzimu, některé nezávislé loutkáře totiž situace zasáhla velmi vážně.

Maďarští loutkáři, podobně jako jejich čeští kolegové, na nenadálou situaci odpověděli spontánně, pozitivně a dělně, a to především hledáním alternativních cest ke svým divákům a snahou udržet si jejich zájem po celou dobu trvání všech omezení. Týmy statutárních loutkových divadel poměrně rychle vytvořily vlastní originální koncepce svého „covid-provozu“, které vedle práce na započatých inscenacích a online vysílání archivních záznamů vlastních představení zahrnovaly například pouliční akce a koncerty, vytváření a internetové vysílání krátkých autorských představení a loutkových etud jednotlivých herců souborů (byť ne vždy přesvědčivé kvality), reportáže ze zákulisí divadla i oblíbených inscenací, rozhovory s tvůrci a pracovníky divadel, ale i tematicky laděných dnů a týdnů pojímaných jako inspirace pro nejrůznější tvůrčí aktivity dětských diváků. Jedna nezávislá loutkářská dílna vytvořila streamové loutkové divadlo (Báb-stream-ház, podle maďarského slova „bábszínház“ = loutkové divadlo) a po dobu karantény experimentovala s vysíláním vlastních i pohostinských představení, jež velmi tvůrčím způsobem přizpůsobila této nové formě živé komunikace s diváky, a získala tím velký ohlas. Divadla situaci využila také k uskutečnění dlouho odkládaných povinností – k uklízení, opravám, inventurám atp., ale po vyčerpání těchto náhradních úkolů docházelo i k tomu, že si pracovníci divadel museli vybrat část dovolené.

3) K začátku nové sezóny se vztahovala velká očekávání, nicméně hned na začátku září, kdy u nás začala rychle narůstat čísla pozitivních případů, bylo školám a školkám vládou výslovně doporučeno, aby se nehlásily do abonentních programů divadel, což v

případě institucí hrajících především dětskému publiku znamená výpadek většiny příjmů. Pro veřejnost lze v současné době za dodržení přísných podmínek hrát i nadále, což loutková divadla podněcuje k intenzivnímu propagování svých programů například formou pouličního divadla, ale ani zvýšený počet víkendových představení pro veřejnost ztrátu příjmů z abonentek nenahradí. Některé soubory proto už v současné době ani nepřipravují nové inscenace, ale pořádají pro své herce nejrůznější dílny na rozvoj dílčích dovedností. Jinde v přípravách nových inscenací pokračují, aby nemuseli vracet dotace a mohli tak zaplatit práci tvůrčích kolektivů. Ředitelé těch bohatších divadel se dokonce snaží pomoci tím, že na práci nezávislých režisérů, dramaturgů, scénografů a dalších alespoň z části vyplácí zálohu dopředu, jde ovšem jen o ojedinělé případy. Většina vedoucích souborů, s nimiž jsem mluvila, tvrdí, že v tomto režimu jsou schopni vydržet zhruba do konce letošního prosince.

4) Ke skutečně koncepčně pojaté, zásadní kompenzaci v souvislosti s důsledky koronaviru v Maďarsku nedošlo, na jaře vzniklo jen několik nepodstatných vládních grantových programů nabízejících pouze zanedbatelnou pomoc pro nezávislé umělecké soubory, ale za podmínek, které od podání žádosti spíše odrazovaly. Na začátku druhé vlny bylo ředitelům loutkových divadel na pravidelné online konzultaci se státním tajemníkem pro kulturu vysvětleno, že s žádnou kompenzací ze strany státu nemají počítat, ať nastalou situaci řeší, jak umí. Stávající státní příspěvky pro statutární divadla ovšem stačí zhruba na vyplácení výplat, financování nových projektů i alternativních programů závisí na úspěchu v už proběhlých grantových řízeních a na stávající finanční situaci divadel, která je velmi různá. Většina nezávislých loutkářských tvůrců, jejichž projekty byly pozastaveny, žádnou možnost kompenzace nedostala. Sdružení maďarských loutkářů proto z vlastní iniciativy vytvořilo sbírku pro podporu kolegů v nouzi, což ovšem zůstává spíš symbolickým gestem solidarity. Proto je pro mnohé z nás velmi těžké snášet skutečnost, že tak významné omezení provozu se v Maďarsku týká pouze kulturních zařízení hrajících pro děti a mládež, zatímco divadla pro dospělé v podstatě normálně fungují a například vládou protežované fotbalové zápasy můžou nadále navštěvovat i tisíce

fanoušků.

Annette Dabs, Německo

V Německu, stejně jako v České republice, jsme museli v březnu na osm týdnů zavřít všechna divadla a instituce. Mnoho festivalů bylo zrušeno, například naše FIDENA, nebo odloženo na podzim – ale nikdo neví, jak to bude na podzim vypadat. Pravidla pro znovuotevření divadla na konci května byla tak komplikovaná a omezující, a také se měnila z týdne na týden, že se většina divadel rozhodla zůstat zavřená až do konce divadelní sezóny. Existovaly okamžité programy na pomoc kulturnímu sektoru, ale kvůli německé byrokracii zůstalo mnoho umělců dlouho bez peněz.

V prvních týdnech a měsících proběhlo hodně streamování „analogových produkcí“, já osobně jsem ráda, že se to rychle změnilo na hybridní koncepty a zajímavé nové formáty vyvinuté speciálně pro digitální svět. Protože virtuální realita nabízí vzrušující cesty! Ale divadlo by mělo zůstat živou událostí sdílenou mezi umělci a více či méně aktivně zúčastněnými diváky.

V létě jsme zaznamenali velký boom inscenací uváděných pod širým nebem. Větší místa, obvykle vyhrazená pro veletrhy nebo velké koncerty, se snažila otevřít pro malé divadelní společnosti. Lidé jsou ale velmi opatrní. Chápu je, v našem regionu počet infekcí znovu pomalu stoupá. Divadla začala v nové sezóně hrát, ovšem se spoustou hygienických opatření a malým počtem diváků, školy se vrací k pravidelnému vyučování, ale jen nebesa ví, jak se věci vyvinou.

Vlády (stát, kraje, města) a nadace během všech těchto týdnů extrémně tvrdě pracovaly, aby pomohly kulturnímu sektoru a umělcům. Náš festival například mohl zaplatit 60% storno poplatek všem umělcům, technikům a dalším nezávislým pracovníkům – a to i těm mezinárodním! Existuje u nás několik programů s milionovými rozpočty a také stipendia, o něž lze požádat, a peníze se distribuují velmi rychle.

Knut Alfsen, Norsko

12. března naše vláda zastavila všechna veřejná představení a další život se vyvíjel velmi podobně jako v jiných zemích. Od června se divadla otevřela až pro 200 diváků, před pár týdny se situace zhoršila, takže nyní je v mnoha městech limit 50. Herci ve veřejných divadlech, která byla zavřena, nemohli chodit do práce, ale dostali finanční podporu od vlády. Soukromá divadla musela zrušit nasmlouvaná představení a přišla o spoustu peněz, některá z nich budou s největší pravděpodobností čelit bankrotu. Nezávislé malé společnosti také zrušily svůj program a mnozí herci a loutkáři přišli o veškerý příjem. I filmový průmysl to má těžké a spousta filmových producentů přišla o peníze. Než se divadla v červnu otevřela, zkoumala některá z nich nové způsoby interakce s publikem. Jedním z takových počinů – a relativně úspěšným – bylo digitální streamování pořadů.

Veřejná divadla dnes stále ještě hrají, ale mohou být naplněna pouze z poloviny.

Marek Waszkiel, Polsko

V Polsku byla všechna divadla uzavřena v polovině března: zkoušky byly zastaveny, představení byla zrušena. Někteří organizátoři se rozhodli přesunout festivaly na podzim, některé akce byly zcela zrušeny nebo odloženy až na rok 2021. Kulturní život utichl, školy a vysoké školy, včetně loutkářských kurzů, byly a stále jsou uzavřeny. Veškerá aktivita tvůrců se téměř okamžitě přesunula na internet. Online systém zahrnoval mimo jiné i výuku na loutkářských fakultách od března do konce letního semestru.

Většina loutkových divadel také začala, podobně jako v jiných zemích, na internetu zveřejňovat archivní záznamy představení, čtení pohádek pro děti, vzdělávací aktivity. V mnoha divadlech byla tato individuální činnost loutkářů dokonce finančně oceněna. Někteří loutkáři se pustili i do větších projektů, a dokonce začala vznikat minisérie s loutkami zaměřená na dětské publikum. V dubnu spustilo polské ministerstvo kultury program Kultura na webu, na který bylo přiděleno docela velké množství peněz. V některých městech byly vypsány lokální programy podpory tvůrců, což využili i někteří

loutkáři. Finanční situace zaměstnanců institucionálních divadel je tedy relativně přijatelná, nezávislí umělci ale byli zcela připraveni o živobytí a je to pro ně mimořádně obtížné období.

Začátkem června byla sice oznámena možnost znovuotevření divadel, ale po několikaměsíční pauze bylo prakticky nemožné vrátit se k jakékoli činnosti. Divadla musela splňovat poměrně náročné hygienické podmínky, redukovat publikum o 50 % a pravidelně provádět dezinfekci. Divadelní sezóna se navíc chýlila ke konci, všechny repertoárové a umělecké plány se změnily a návrat k normálu nebyl snadný. Pouze několik scén se v červnu rozhodlo pro víkendová představení, která přilákala malé skupiny diváků toužících po zdání normálnosti. O prázdninách pak proběhlo mnoho venkovních aktivit, včetně festivalů. V institucionálních divadlech se objevily pokusy o dokončení projektů zahájených před několika měsíci nebo snaha vytvořit nové. Některá divadla ohlásila dřívější začátek sezóny, ale nikdo neví, co bude.

Kulturní činnost – jak je v Polsku bohužel téměř pravidlem – je ve všech stavech nebezpečí omezena jako první a odblokována nejpozději. Když na počátku pandemie počet nakažených nepřesáhl 200 lidí denně, byla celá země paralyzována (byl zakázán dokonce i vstup do lesa!). Dnes je sice denní počet nakažených lidí čtyřikrát vyšší než na jaře, polské pláže jsou přeplněné, pouliční shromáždění se neomezují, ale divadelní provoz stále podléhá drastickým omezením. A je těžké říci, jak dlouho to bude trvat. Loutková divadla jsou navíc silně propojena s celým systémem veřejného základního vzdělávání. Pokud se situace podstatně nezmění, je nepravděpodobné, že by školy chtěly pokračovat v pravidelných návštěvách loutkového divadla. Popravdě není ani jisté, zda budou rodiče vůbec chtít účast svých dětí na školních návštěvách divadel. Uvidíme, co přinese blízká budoucnost, ale zdá se, že internetové loutkářství bude od nynějška trvalou součástí našeho divadelního života.

Stathis Markopoulos, Řecko

Stejně jako v mnoha jiných zemích byly i v Řecku všechny divadelní aktivity od poloviny března zakázány. Loutkáři proto

museli po celé zemi zrušit nejen svá nasmlouvaná představení, ale i zrušit účast na mezinárodních festivalech. V červenci stát sice oznámil, že bude možné pro veřejnost hrát, ale omezení jsou taková, že hraní sotva stačí na přežití, navíc média nabádají lidi k tomu, aby se kulturních akcí neúčastnili. Kultura, a především živé umění, je oblastí s největší příjmovou ztrátou.

Bezprostředně po zavedení přísné karantény aktivovalo Řecké středisko UNIMA nepřetržitý proud online setkávání. Loutkáři také byli s obřími loutkami i transparenty přítomni na protestech v ulicích, kde požadovali finanční podporu pro všechny umělecké pracovníky bez výjimek. Rovněž jsme vytvořili síť solidarity pro kolegy, kteří čelí finanční nouzi. Během léta jsme organizovali „minifestivaly“ na otevřeném prostranství, kde mohli loutkáři prezentovat svou práci a rovnoměrně si rozdělit příjem z celé akce. Což ostatně probíhá dodnes, protože se nezdá, že by stát byl schopen nebo ochoten poskytnout skutečné řešení naší situace. Mnoho loutkářů během karantény také nabízelo online loutkové workshopy a představení pro děti. Ostatně, otázka internetové verze loutkářství, kterou samozřejmě nelze vnímat jako divadlo, je dodnes důležitým bodem našich diskusních setkání.

Zatím máme z ministerstva kultury informaci, že jsou oficiálně povolena představení, kde se nosí roušky a mezi diváky se dodržují velké rozestupy, kvůli nimž ale téměř není finančně únosné hrát. Někteří kolegové to riskli, soukromě si pronajali divadelní sály a uvádí představení s minimálním příjmem, protože je pro ně důležitější pocit, že pracují a nabízejí svým uměním lidem podporu. Divadelní akce, jako jsou festivaly, byly ze strachu z COVIDu-19 zrušeny. Naše centrum UNIMA obvykle pořádá v listopadu festival, který jsme zatím odložili na prosinec, ale s největší pravděpodobností bude úplně zrušen.

Bohužel si myslím, že podzim a zima budou ještě těžší. Před několika dny nám nová opatření zakázala jakékoli veřejné akce a omezila shromáždění na pouhých devět osob. Přitom jsou zároveň stále otevřené školy, kde v učebnách sedí 25–30 dětí, ale do divadla se školou nesmí. Sice doposud nebyl vyhlášen „lockdown“, ale je vysoce pravděpodobné, že se to brzy stane.

Po uzavření divadel v březnu vyhlásil řecký stát „bezpečnostní

opatření“ pro umělce a kulturní pracovníky, ale jen velmi málo z nich nakonec nějakou finanční podporu skutečně dostalo, zejména kvůli byrokratickým komplikacím. Jak už jsem říkal, zvedla se proto vlna veřejných protestů uměleckých pracovníků, která dosud neskončila. Některá divadla sice nějaké finanční prostředky získala, ale určitě jim nestačí na pokrytí ušlého zisku a zachování provozu. Doufejme, že ministerstvo kultury naše návrhy přijme a poskytne divadelnímu umění skutečnou pomoc.

Na závěr bych za řecké loutkáře rád vyjádřil solidaritu všem umělcům a kulturním pracovníkům po celém světě. Pokračujme v práci, učme se a přeměňme tuto těžkou situaci, kterou všichni zažíváme, na kreativní podnět pro sebe i pro publikum. Lepší je táhnout za jeden provaz než být sám!

Lenka Dzadíková, Slovensko

Slovensko na tom bolo veľmi podobne ako Česko. Najprv prijal opatrenia Bratislavský samosprávny kraj, keďže tam boli lokalizované prvé prípady nákazy a do týždňa sa zastavil život na celom Slovensku. Divadlá okamžite zrušili program, a to vrátane plánovaných premiér. Týkalo sa to aj dvoch inscenácií Jiřího Jelínka, ktoré naštudoval vo Viole centre pre umenie v Prešove – Aladin a batolárium Ema ide do ZOO.

Namiesto divadla sme sledovali denné tlačové konferencie predstaviteľov vlády. A to hneď v „dvoch alternáciách“. Tesne pred vyhlásením mimoriadneho stavu sme totiž stihli mať riadne parlamentné volby, a tak sa osoby za rečníckym pultom počas marca vystriedali. Zastavila sa aj výroba televíznych seriálov a novými mediálnymi osobnosťami sa stal hlavný hygienik Slovenskej republiky a predseda krízového štábu. Online ponuku glos, karikatúr, rozhovorov s virológmi či podcastov dopĺňali všetečné facebookove statusy nového predsedu vlády Igora Matoviča s výzvou Nepokazme si to!. Slovensko totiž bolo a je jednou z najmenej zasiahnutých krajín.

Aj na Slovensku sa všetka aktivita presunula do online priestoru. Už od prvých dní karantény ponúkali verejnosti svoje digitálne obsahy edukačné stránky, knižnice, tréneri jogy, tanca i rôznych

športov a značné množstvo spevákov a hudobníkov pripravilo streamovaný koncert priamo zo svojho nahrávacieho štúdia alebo obývačky. Po niekoľkých dňoch ste si už mohli vyberať, kto bude vašim deťom bude online čítať rozprávky, či to budú knihovníčky, herci a herečky, alebo samotní spisovatelia a spisovateľky. Divadlá zverejnili záznamy inscenácií zo svojho repertoáru (alebo aj tých starších, už derniérovaných) a súkromné divadielka hrali rozprávky naživo prostredníctvom sociálnych sietí.

Jedinečným podujatím v tomto období bola premiéra nitrianskeho Starého divadla Karola Spišáka, ktorá sa konala online. Staré divadlo zareagovalo na vzniknutú situáciu veľmi promptne a kým iné divadlá museli premiéry zrušiť, tá ich sa konala v pôvodne ohlásenom dátume a čase. Diváci a diváčky ju však nesledovali v divadelnej sále, ale cez YouTube kanál divadla.

Ostatné bábkové divadlá pripravovali pre svojich divákov značné množstvo internetovej zábavy. Dramatizované čítania často prekračovali hranice až k hodnotným divadelným tvarom. V Bratislavskom bábkovom divadle túto tvorbu zastrešili názvom Rozprávky spod rúška, v banskobystrickom Bábkovom divadle na Rázcestí Internetové divadlo, v Bábkovom divadle v Košiciach Do bábkača z gauča a v Bábkovom divadle Žilina nazvali ich projekt Bábkaranténa.

Mimoriadne opatrenia sa postupne rušili. Za prísnych hygienických podmienok sa otvárali jednotlivé druhy obchodov a služieb. Stihla prebehnúť aj verejná diskusia o tom, prečo sa kostoly mohli otvoriť skôr ako divadlá. Situácia sa vrátila do normálu aspoň pre tých rodičov, ktorí majú menšie deti. Prvého júna sa totiž otvorili materské škôlky a prvý stupeň základných škôl. V tom istom čase aspoň sčasti obnovili činnosť aj divadlá. S organizovanými návštevami škôl počítať nemohli, no aspoň uviedli niekoľko predstavení pre verejnosť. Bratislavské bábkové divadlo a Bábkové divadlo na Rázcestí uviedli v júni aj premiéry. Bratislavské bábkové divadlo uskutočnilo v lete druhý ročník Letodivou – každý prázdninový štvrtok uvádzali na záhrade pri divadle predstavenie. Bábkové divadlo v Košiciach presunulo festival Virvar z júna na začiatok septembra. Radikálnejšia zmena termínu aj obsahu čaká medzinárodnú Bábkarskú Bystricu, ktorá sa mala pôvodne konať v

polovici septembra, no uskutoční sa dva týždne pred Vianocami.

Veľká debata sa rozvírila najmä okolo freelancerov, nezávislých umelcov, ktorí zo dňa na deň prišli o možnosť zarobiť si na živobytie. Kým tvorcovia zo zriaďovaných divadiel mali výplatu istú, tí na voľnej nohe nie. Debatovalo sa teda o ekonomických dopadoch a aj o ekonomickej gramotnosti. Ozývali sa hlasy, ktoré tvrdili, že freelancer musí počítať s takouto situáciou a mať vytvorenú finančnú rezervu na pol roka. Prieskumy však ukázali, že pätina Slovákov (nech už je ich forma zamestnania akákoľvek) nemá vytvorenú takúto rezervu ani na mesiac. Verejná debata o tom, ako pomôcť ľuďom z branže (nielen umelcom ale i všetkým „skrytým“ profesiám ako maskérky či zvukári) skončila konštatovaním, že majú ísť pracovať do pokladní potravinových reťazcov.

Ministerstvo kultúry prechodne zrušilo už beztak diskutabilné povinné dvojpercentné odvody do umeleckých fondov. Fond na podporu umenia (FPU) zverejnil v apríli mimoriadnu výzvu v oblasti vzdelávania, reflexie a publikačnej činnosti. V auguste avizoval, že zverejní výzvu na čerpanie štipendií pre umelcov, ktorí prepadli sitom štátnej podpory pre podnikateľov. Vyčerpanie prostriedkov z už pridelených dotácií v iných výzvach FPU sa však dalo posunúť len v rámci kalendárneho roka. A tak to, čo sa malo uskutočniť od marca do decembra, sa teraz bude musieť stihnúť od septembra do decembra. Ak nepríde druhá vlna a s ňou zákaz hromadných podujatí…

Martina Maurič Lazar, Slovinsko

Dost podobná situace se bohužel odehrávala i ve Slovinsku. Divadelní aktivity se zastavily až do června, kdy se divadla pomalu otevřela s omezeným počtem diváků a s herci v rouškách. (Paradoxně byla první představení loutková, jelikož se usoudilo, že loutky masky nepotřebují – nicméně herci je ale nosit museli a hrát marionetami, mluvit a zpívat s rouškou, pod kterou je nainstalovaný mikroport bylo téměř nelidské…)

S podzimem se samozřejmě plánuje pokračovaní jevištních zkoušek a představení, ale hygienická opatření jsou stále chaotická a nejasná. Kulturní politika ve Slovinsku nedošla k jednotnému řešení,

jak umělce podpořit a de facto zachránit. Povedlo se, že nezávislé soubory dosáhly aspoň na minimální náhradu průměrného platu za první dva měsíce karantény. Od té doby je ale situace nezávislé scény velmi kritická. Oficiální granty stojí, ministerstvo kultury prakticky nefunguje, strach a existenční nejistota paralyzují kreativitu umělců.

Divadla ve Slovinsku zareagovala dost podobně jako ta česká. Uveřejnila své pracovní záznamy představení, herci četli a hráli pohádky, obvolávali osamělé v domech důchodců, zkoušeli a hráli online varianty inscenací, natáčeli domácí scénky atd. Aktivit bylo hodně, návštěvnost streamovaných představení byla obrovská – zvlášť v případě těch dětských.

V létě se uskutečnilo několik open-air loutkových festivalů s omezenou účastí publika i umělců, mezinárodní účast byla samozřejmě menší, ale aspoň nějaká (Festival Lutkovni Pristan v Mariboru). Je evidentní, že lidé po umění touží. Jiná situace – a naprosto nejistá – ovšem v divadlech nastala se začátkem sezóny. Zatím pořád není jasné, jak to bude s dětským publikem a jeho návštěvami, bojíme se, že divadla i nadále zůstanou prázdná.

Krize především ukázala, v jak nevděčné situaci z hlediska financí jsou ve Slovinsku umění a kultura obecně. Jejich financování se prakticky neřešilo, projekty jednoduše zamrzly a čeká se. Státní a městské kulturní instituce jsou zatím chráněné, ale situace nezávislých umělců dosáhla svého dna. Náhrady už pro ně nejsou, práce také ne a neexistuje řešení, jak je zachránit.

Korona krize ve Slovinsku přinesla i protesty – do dnešního dne (23. 8. 2020) se uskutečnilo už osmnáct pátečních protestů proti politice současné vlády. Odehrávají se ve velkých městech, nejvíc v Lublani před parlamentem a na městských trzích. Umělci zde protestují kvůli ignoranci ministerstva kultury, ale protestující otvírají i obecná témata – politiku, systém a jeho organizaci, postoj státu k občanům a obecným hodnotám, které se v poslední době kvůli pandemii dostávají do nebezpečných dimenzí. Umělecká a vědecká společnost ale nezoufá, je si vědoma své váhy a věří, že se bez pravdy a spravedlnosti žádná doba ani v nejtěžších situacích neobejde, a snaží se dál. Každý pátek, každý den…

Kristin Haverty, Spojené státy americké

Ve Spojených státech byla na začátku března dotčena karanténou nejprve města na východním pobřeží, omezení zbytku země následovalo do poloviny března. Prostřednictvím různých vládních grantů a půjček byla sice nabízena alespoň nějaká podpora, ale mnoho výkonných umělců, zejména těch na volné noze, zaznamenalo velké potíže. Jelikož se mnoho loutkových divadel ve svém provozu silně spoléhá na příjem z prodeje vstupenek, je jejich situace obtížná a výhled do další sezóny velmi ponurý.

Loutkářská komunita v USA zareagovala na krizi s neuvěřitelnou mírou odolnosti: O’Neill Puppetry Conference se přesunula do online prostředí, Great Small Works uspořádalo online několik skvělých představení divadla Toy Theatre. Kolektiv nezávislých zájezdových umělců se spojil a vytvořil online Loutkové stránky s nabídkami hraní. Centrum umění HERE a Sandglass Theatre zveřejnily záznamy svých archivních inscenací. Velké arizonské loutkové divadlo nabízelo představení mimo divadelní budovu. Mezinárodní festival loutkového divadla v Chicagu nabídl sólová vystoupení v jednotlivých rezidencích. Centrum loutkářských umění aktivovalo digitální výuku. Michelee Puppets nabídly „loutkové chaty“ neboli online konverzace s loutkou. Divadlo Wonderspark nabízelo představení i workshopy zdarma. A to je jen stručný výčet! Nicméně mnoho souborů tyto své aktivity nedokáže zatím nijak zpeněžit, což je samozřejmě problém i do budoucna.

I když se některé oblasti USA začaly otevírat, omezení stále platí. Některá představení se opět hrají, ale většina jich zůstává online. Zdá, se že normální činnost bude obnovena až v létě roku 2021. Například Muzeum loutkářského umění v Atlantě sice znovu otevřelo, ale výhled ohledně živých vystoupení vůbec není slibný.

Co se týče finančních kompenzací, s podporou jak digitálního obsahu, tak cílenými granty pro loutková divadla a rezidenční programy přišla jako první Nadace Jima Hensona. K dispozici byly i vládní granty, většinou určené jen pro jednotlivé projekty, nikoli pro organizace. S blížícími se volbami je politické klima v USA neuvěřitelně polarizované a vládní úředníci jsou ve slepé uličce ohledně dalšího financování, dokud toto nebude vyřešeno. Provozní rozpočty v USA jsou obecně kombinací prodeje letenek, podpory

nadací a vládních grantů. Všechno bylo zkráceno, mnoho umělců je bez práce a žádný jasný konec není v dohledu.

Pokud bych měla ale z této obtížné etapy, s níž se potýkáme naprosto všichni, zmínit alespoň něco pozitivního, je to rozhodně vzájemné propojení s mezinárodním společenstvím. Přeji tedy svým kolegům-loutkářům po celém světě hodně štěstí a sil a doufám, že budeme všichni posilovat vzájemné vazby i poté, co epidemie pomine.

Hana Ribi – Švýcarsko

Ve Švýcarsku nastal oficiální „lockdown“ pro veškeré obyvatelstvo 16. března a trval do 19. dubna. Zavřely se dveře všech divadel, koncertních síní a přirozeně i loutkových scén. Pořadateli byla zrušena veškerá představení. Ve Švýcarsku byly pandemií značně postiženy jak italsky mluvící kanton Ticino, tak i kantony ve frankofonní části země. Vzhledem k tomu uvolňovala švýcarská vláda karanténu od dubna jen postupně. Kultura přišla na řadu až jako poslední začátkem června, prakticky na konci divadelní sezóny, a musela se začít vyrovnávat s přísnými hygienickými opatřeními. Divadla se tedy již v podstatě neotevřela.

Švýcarští loutkáři zareagovali na epidemiologicky problematickou situaci podobně jako v Česku virtuálními prostředky – streamovali představení, ukazovali videa na YouTube a vyprávěli dětem pohádky. Současně se věnovali přípravě nových projektů.

Od 6. června byly sice povoleny představení a koncerty až do 300 osob s patřičnými hygienickými opatřeními a s předepsanými odstupy mezi diváky, ale letní festivaly byly v tomto okamžiku již pořadateli převážně zrušeny. Významný švýcarský loutkářský festival Figura v městě Baden, který se měl konat 16.–21. června, byl také odřeknut. Oproti tomu mezinárodní Basler Figurentheater Festival (BAFF) proběhl 25.–29. září. Léto s nízkou infekčností švýcarskou kulturu povzbudilo. Divadelní výstupy venku byly na pořadu dne. Accademia Teatro Dimitri ve Verscio odstartovala, koronavirové krizi navzdory, první master-studium pro švýcarské loutkáře Teatro di Figura – material, object and puppet theatre. Ještě má volná studijní místa. Začátkem října se divadla opět otevřou divákům. Ani loutkáře

nezávislé scény zatím žádný předpis při představeních pro děti neomezuje. Přesto všichni s napětím sledují opět pomalu stoupající počty nakažených COVIDem-19 v různých částech země a doufají, že zimní sezóna proběhne.

Švýcarská vláda zareagovala na výjimečnou situaci, která ohrožovala ekonomiku v celé zemi, velice rychle a vyčlenila prostředky i pro kulturu. Již 20. března byli vyděšené kulturní instituce a umělci informováni, že finanční pomoc z vládních opatření je organizována kantonálními úřady sociálního zabezpečení a současně spolkem pro kulturu Verein Suisseculture Sociale. Nárok na finanční podporu, který se souběžně s trváním pandemie až do září prodlužoval, by měl být pro divadla i nezávislé skupiny v případě opětného vypuknutí epidemie do konce roku prodloužen. Na základě podání formulářů s přiloženými smlouvami či e-mailovou korespondencí, u jednotlivců pak i na základě příjmu dle posledního úředně stvrzeného daňového, přiznání by měla jak divadla, tak i umělci na volné noze obdržet 80 % ušlého zisku. Samozřejmě, že vše neběží tak bezproblémově, jak se na první pohled zdá. Pro kamenná divadla se stálými zaměstnanci je snazší dosáhnout na podporu. Umělci z volné alternativní scény, kteří jsou pro úřady méně uchopitelní, se setkávají příležitostně s problémy. Na jejich ochranu vznikla z jejich řad kulturně politicky angažovaná Taskforce culture, která je nejen doprovází právní poradou, ale i pomocí propagačních videí přibližuje parlamentářům práci a problémy umělců bez stálého pracovního poměru. Ti, kteří vedle úřady uhrazených, ztracených hostovaček občas hrají i ve vlastním malém sklepním divadle a nemohou zajistit odstupy, mají problém s uhrazením nájmu, který není subvencovaný a nasazují vlastní úspory.

Ještě bych ráda doplnila, že v této výjimečné době vznikl jako náhrada za rozpuštěnou UNIMA Suisse nový loutkářský spolek Figurentheaterszene Schweiz, který ještě zápasí s finančními problémy, ale rád by postupně vybudoval ve Švýcarsku silnou loutkářskou organizaci propojenou s pořadateli a napojenou i na Institut divadelní vědy (ITW) v Bernu a na obě muzea loutek. Jako první čin zveřejnil právě svou webovou stránku, která bude sloužit členům jako reklamní portál existujících loutkových divadel a skupin a vizualizovat aktuální agendu pevně naprogramovaných představení

a kurzů či inzerovat pronájem volných zkušeben.

Druhá důležitá událost patří také zcela čerstvému zářijovému otevření Figurentheater Museum v Herisau ve východním Švýcarsku, které založil loutkář Kurt Fröhlich z loutkového divadla Fährbetrieb a které tvoří pendant k již známému muzeu Musée suisse de la marionnette ve Fribourgu. Nové muzeum v „Haus zur Linde“ (Dům u lípy) bude vedle prezentace loutek různých kultur klást důraz na švýcarské loutkářství a podporovat aktivně hru dětí s loutkou. V dohledné době bude v muzeu otevřeno také loutkové divadlo. Muzeum sleduje i velmi důležitý projekt pro současnou historii švýcarského loutkářství sbíráním dokumentačních informací o loutkových divadlech činných na konci 20. století a na počátku 21. století. Materiály budou sloužit Institutu divadelní vědy k vědeckému vyhodnocení.

Přes vše ztěžující pandemii se po letech diskusí a tříbení názorů mezi švýcarskými loutkáři otevřel loutkovému umění další prostor k aktivnímu vývoji. Loutkářští profesionálové mají konečně možnost získat vysokoškolské vzdělání na domácí půdě. Důležitost aktivního napojení na divadelní vědu je brána jako samozřejmost. Nikdo již také nezpochybňuje – po zkušenostech s bouřlivou reorganizací historicky vzniklých divadelních spolku, kterou provedlo ministerstvo kultury –, že členství v různých divadelních organizacích je sice prospěšné, ale že organizace zastupující výlučně zájmy loutkářů zůstává nadále nenahraditelná. Co se týká budoucnosti, všichni loutkáři doufají, že pořadatelé na ně nezapomenou a všechna divadla pevně doufají, že je diváci neopustí.

Richard Bradshaw, Austrálie

Populace Austrálie je asi 25 milionů. V době psaní tohoto článku (27. září 2020) bylo zaznamenáno přibližně 27 000 případů COVID-19 (tedy o něco více než 1 osoba na 1 000 obyvatel) a přibližně 870 úmrtí, což je zhruba jeden člověk na 30 000 obyvatel.

Austrálie je federací šesti států a dvou teritorií a od března 2020 se většina lidí nemohla pohybovat přes hranice nebo vstoupit do Austrálie bez povinné 14denní karantény. To jistě pomohlo zpomalit šíření viru. Počet případů COVID-19 i omezení uvalená na komunity se ovšem liší stát od státu. Zdaleka nejhůře postiženým státem je Victoria (hlavní město Melbourne), která má zhruba jednu čtvrtinu australské populace, ale má asi 75 % případů a 90 % úmrtí. Bohužel mnoho australských loutkářů žije v Melbourne a omezení pohybu tam jsou ta nejpřísnější! Někteří loutkáři proto využili čas strávený doma k výrobě nových loutek a zkoušení nových inscenací.

Když byla vyhlášena pandemie, ztratili australští loutkáři svůj hlavní zdroj příjmů, ale většina z nich mohla získat finanční pomoc od federální vlády. Loutkářům, kteří byli zaměstnáni ve společnostech nebo samostatně výdělečně činní, bylo možné pomoci týdenní dotací s názvem JobKeeper a další mohli získat týdenní platbu pro nezaměstnané s názvem JobSeeker. Tyto platby budou pokračovat od konce září do konce března 2021, avšak se sníženou sazbou a za přísnějších podmínek.

Vzhledem k tomu, že je téměř nemožné pořádat živá vystoupení, používá mnoho loutkářů internet, ať už ke krátkým představením, nebo k ukázkám výroby loutek, ale zřídkakdy je to placená práce. V době psaní tohoto článku se dokonce koná loutkový online festival pořádaný UNIMA-Australia s malou mezinárodní účastí. Kromě formálních setkání UNIMA (která již dříve probíhala online kvůli velkým vzdálenostem) se konalo na Zoomu i několik diskusí, kde jsme vzájemně sdíleli nápady a řešili aktuální problémy.

Stát Nový Jižní Wales (hlavní město Sydney), který zaznamenal

16 % z celkového počtu nakažených a 6 % úmrtí, je nyní bez nových případů. Divadla se proto mohou znovu otevřít, a to s 50% kapacitou míst.

Světoznámé Spare Parts Puppet Theatre, které v roce 2008 uspořádalo kongres a festival UNIMA, sídlí v Perthu v západní Austrálii, kde měli obecně velmi nízká čísla nakažených. Tato loutková společnost si proto ponechala své stálé zaměstnance a vyplácí jim mzdy. Podle současných státních pravidel mají ve svém 200místném divadle povolených 70 diváků, ale doufají, že budou tato omezení pro nadcházející letní sezónu v lednu 2021 uvolněna. Federální vláda by si přála, aby byla omezení co nejdříve zrušena nebo z ekonomických důvodů zmírněna, ale státy se tomu brání kvůli bezpečnosti. Ještě že existuje internet!

Adriana Schneider Alcure, Brazílie

Nyní, když píšu tento text (květen 2020, pozn. red.), je v Brazílii registrováno 22 000 úmrtí na COVID-19 a počet nakažených je na úrovni 350 000. Naše země je tak druhá na světě, pokud jde o počet potvrzených případů, hned za USA. Úroveň testování je v Brazílii mnohem nižší než ta, kterou doporučuje WHO, takže nemáme jasnou představu o velikosti epidemie – a to je ve skutečnosti vládní strategie. Hlášení o úmrtích na COVID-19 je nedostatečné a Brazílie otestovala sotva 1 % populace z téměř 209 milionů lidí. To je zhruba 65 testů na 100 000 lidí. Některé studie tvrdí, že čísla v zemi jsou sedmkrát vyšší, než je oficiálně hlášeno. Od začátku krize už odešli dva ministři zdravotnictví: jednoho odvolal prezident, druhý rezignoval. Jsme uprostřed chaosu.

Tento text píšu v den svaté Sáry, která chrání potulné národy a je patronkou Romů. V Brazílii je oslavována a uctívána více než v katolické církvi. Takové jsou naše diasporické a koloniální složitosti. Dnes je neděle a zataženo. Podzim v šestimilionovém Riu de Janeiru je vždy příjemný, s teplotami v rozmezí do 30 stupňů. Rio de Janeiro je hlavním městem stejnojmenného státu, který je domovem 17,2 milionu lidí. Zatím tu bylo potvrzeno 33 589 případů COVID-19 a 2

657 úmrtí. Počet potvrzených případů ale rychle roste a nikdo dokáže předpovědět, kdy bude dosaženo vrcholu pandemie.

Rio de Janeiro je totiž brazilské město s nejvyšším počtem lidí žijících v chudinských favelách – až 1,4 milionu, což se rovná téměř čtvrtině celkové populace. Je snadné si představit, jak obtížné je v těchto lokalitách dodržovat karanténu. Je to prakticky nemožné, nejen kvůli hustotě osídlení, ale i otřesným hygienickým podmínkám.

Prezident Bolsonaro ovšem místo řešení katastrofy podněcuje obyvatelstvo k občanské válce. Dokonce i uprostřed zdravotní krize se nezastavily operace namířené proti prezidentovým odpůrcům. Policie se neštítí zabíjet ani nezletilé děti. Všechny projevy na schůzích ministrů uprostřed globální pandemie jsou absurdní, odporné, kriminální a nelidské. Řídí nás lhostejní fanatici a zločinci. Ode dne, kdy nastoupila Bolsonarova vláda, tedy od 1. ledna 2019, neustále vnímám mnoho explicitních odkazů ke zvrácené ideologii nacistické Třetí říše.

Jsem umělkyně a zároveň vědecká pracovnice a mám pocit, že jsem byla povolána do války. Moje první myšlenka tváří v tvář krizi byla pochopit, co moje úloha. Po celém světě museli od začátku pandemie jako první přestat pracovat umělci a pracovníci v kultuře. A je zajímavé, že také byli první, kdo se zmobilizoval v digitálním světě. Denně se živě vysílá, a to díky umělcům, aktivistům a intelektuálům – jsou to činy solidarity, analýzy stávající situace, nabízející kontext i umělecké experimenty.

Je tedy třeba si položit otázku: jak zmobilizovat náš potenciál pro život? My umělci, jsme doslova trénovaní, abychom vyvíjeli tlak. Jsme vyškoleni, abychom mohli mobilizovat a učit lidi, jak vidět neviditelné a postavit se nesnesitelnému, jak si hrát s tichem, jak pozastavit čas i žít v nepřetržitém pohybu. Myslím, že bychom mohli pomoci s narozením tohoto dítěte, představujícího naději i potenciál pro život. Umělci jako porodní asistentky? Ano, přesně tak to cítím, když se každý den dívám na svou vnučku Sol. Naše kampaň pokračuje.

(Publikováno na webu Akademie der Künste der Welt, Köln; redakčně kráceno)

Ulla Dengsøe, Dánsko

Většina Dánska byla uzavřena od poloviny března 2020. Divadla a festivaly byly zrušeny. Většina festivalů byla odložena do roku 2021. Hodně se toho stalo. Ekonomická podpora kultury v Dánsku je během pandemie velmi špatná a naše divadla nejsou spokojena. Sice se nyní mohou otevřít, ale s maximálně stovkou diváků. Stále neznáme odpovědi na mnoho otázek: kolik divadel bude třeba definitivně zavřít? Bude ekonomická podpora divadel v blízké budoucnosti lepší? Kolik festivalů přežije? A mnoho dalších… Vkrádají se samozřejmě i otázky, na něž zatím nikdo nedokáže odpovědět: Kdy ten „nezvaný host“ konečně odejde? Bude svět znovu stejný? Pro zajímavost nabízím čtenářům Loutkáře střípky z příprav našeho mezinárodního Festivalu zázraků (Festival of Wonder), který se naštěstí uskuteční až v roce 2021.

Je konec února 2020. Účty Festival of Wonder 2019 byly právě dokončeny. Opět jsme měli vyprodáno, přišlo celkem 12 000 diváků. Právě jsem se vrátila z London Mime festivalu, kde jsem viděla inscenaci s velkou, velmi pěkně voděnou loutkou. Konzultuji se svou dramaturgickou radou, zda bychom ji měli představit v Silkeborgu.

Pak přišel březen a Dánsko bylo ze dne na den uzavřeno. Téměř vše se zastavilo – ale práce na festivalu se zastavit nesmí. Je ale hodně komplikovaná – všechny festivaly, jež jsem měla navštívit, abych si vybírala pro festivalový program, jsou zrušeny. Všechny země jsou v izolaci.

S kolegyní z Kanady, která je předsedkyní komise pro festivaly UNIMA, v níž zastupuji Dánsko, svolává setkání na ZOOMu – řada ředitelů a promotérů loutkářských festivalů z několika kontinentů mluví o svém festivalu a situaci divadel ve své zemi. Od té doby proběhlo mnoho zoomových setkání, workshopů i představení.

Uvědomuji si, že streamovaná představení jsou jen nouzovým řešením. Živé loutkové divadlo existuje už miliony let a musí to tak být i nadále!

Stále více zemí je v karanténě. Divadla jsou ohrožena nejen v Dánsku, ale doslova v mezinárodním měřítku. Obvolávám divadla a píšu e-maily. Mám radost, všichni opravdu chtějí napřesrok do Silkeborgu přijet. 25. Festival of Wonder v roce 2021 bude opravdu pěkný. Začínám získávat finance. Je to obrovská práce, protože dvě třetiny příjmu festivalu obvykle pocházejí ze zahraničí. Moje dovolená se – jako vždy – odkládá na později.

Dobré je, že začínají znovu chodit pozvánky na premiéry a některé mezinárodní festivaly se konají se zpožděním. Půjde to tedy? Tedy pokud to ten malý nezvaný host dovolí… Svět se změnil, pro nás všechny nastala doba velkých výzev. Což nás také inspirovalo k tématu 25. ročníku: Úžasná síla loutek – s podtitulem: Člověk, síla a láska.

Ranjana Pandey, Indie

Indie má neznámý počet loutkářů roztroušených po celé zemi. Nikdy nedošlo ke sčítání lidu nebo k důslednému úsilí o sběr dat. Během sběru informací jsme se za poslední měsíc spojili telefonem, e-mailem a Zoomem s co největším počtem loutkářských rodin. To, o co se s vámi podělím, jsou tedy obecná zjištění z dotazníkového šetření, které probíhalo asi měsíc, a ne všichni oslovení na otázky odpověděli.

 Celkově vzato je situace velmi zoufalá. Všichni loutkáři jsou od března bez práce. Úspory jsou pryč a mnozí se musí spoléhat na podporu komunity, bojují o přežití, ve hře jsou i humanitární balíčky potravinové pomoci. Někteří vážně uvažují o tom, že se loutkářství vzdají. Stát mlčí a žádná instituce neposkytla pomoc – kromě Tamil Nadu a Keraly a Karnataky, kde bylo za všechny tyto měsíce dvakrát poskytnuto opravdu skromné množství peněz.  Vázne i prodej řemeslných stínových loutek, který býval zejména na jihu Indie pro loutkáře docela slušným přilepšením. S uzavřenými trhy a

snižujícími se příjmy z hraní je jedinou nadějí online platforma pro prodej loutek. Ne každý je ovšem technicky zdatný, a navíc je pokrytí internetem neúplné a signál místy dost špatný. Indie také prochází obdobím dešťů, které přenos signálu ještě více narušuje.

Západní Bengálsko utrpělo dvojnásobnou ránu. Po covidovém lockdownu následoval ničivý cyklón, který lidem vzal domy i majetek. Stát zde sice poskytl pomoc při obnově, ale rozhodně ne dostačující. Komunita loutkářů se snaží postiženým kolegům pomáhat vlastními silami – podporováno je čtyřicet umělců – a obstarává jim jídlo i drobnou peněžní pomoc. 

Někteří loutkáři žijí ve městech v hlučných čtvrtích a ve velice stísněných podmínkách, nezřídka trpí nedostatkem potravin, protože životní náklady jsou ve městech velmi vysoké. Vstávají proto ve tři hodiny ráno, kdy je relativně ticho, aby mohli v klidu zkoušet a natáčet videa. Lidé na vesnicích mají sice prostor, větší podporu komunity, ale na druhou stranu také velmi špatné dodávky elektřiny a jsou často bez internetového připojení. Mnoho lidí se začíná potýkat s depresemi kvůli nejisté budoucnosti.

Alespoň něco pozitivního na konec: mnoho loutkářů využívá nucenou pauzu k tréninku, učení a prohlubování svého mistrovství, někteří opravují staré loutky a vyrábějí nové. Zejména mladší generace poměrně úspěšně streamuje svá představení na YouTube.

Bernd Ogrodnik, Island

Jako kdekoli v Evropě i na Islandu se divadelní život v březnu zcela zastavil. Podařilo se nám například uvést premiéru naší nové inscenace Loutkář, ale hned poté jsme museli zrušit všechna další představení. Pak přišla letní pauza, kdy jsou všechna divadla zavřená, aby si lidé mohli užít krátké léto venku. Konaly se akce, kde bylo možné zaručit patřičné rozestupy, ale jakmile se i na Island dostala „druhá vlna“, byly všechny festivaly opět zrušeny. Mimochodem, na Islandu jsme nemuseli nosit roušky, jako tomu bylo v jiných zemích, takže jich pochopitelně nebyl žádný nedostatek a neprobíhaly ani žádné „rouškové“ kampaně.

Popravdě je na Islandu jen málo loutkářů, kteří se živí výhradně svou uměleckou tvorbou. Kulturní sektor vlády nám zpřístupnil nějaké finanční prostředky, abychom mohli během karantény začít pracovat na nových projektech. Myslím, že si ale každý nejprve trochu oddechl, protože většina umělců v tomto oboru pracuje příliš často přesčas!

Obecně si troufám říci, že v této epidemii cítím jakýsi skrytý dar. Vůbec nechci bagatelizovat nebo snižovat útrapy, které způsobila tolika lidem, ale už dlouho jsme jako společnost hovořili o nutnosti zpomalit. Tvrdili jsme, že nemůžeme, ale teď jsme prostě museli. Nyní máme tedy příležitost přehodnotit, jak chceme svůj život žít. To nejhorší, co by se podle mě mohlo stát, je, že by se všechno zase vrátilo do „normálu“.

Já osobně jsem ve svém životě provedl několik zásadních změn – jako mnoho jiných jsem se začal rozhlížet po internetu. Svá živá vystoupení jsem nestreamoval a nebudu, protože si vážím živého divadla a raději počkám, až budu moci znovu hrát. Ale natočil jsem několik podcastů, rozhovorů a workshopů, abych podpořil pořadatele online festivalů od Kanady až po Irák. To mě samozřejmě přimělo přemýšlet a rozhodl jsem se nově nabídnout online kurzy. Už několik měsíců pracuji na jejich přípravě na plný úvazek a jsem překvapen, jak moc mě to baví. Jaká skvělá příležitost! Týdně dostávám žádosti o stáže z celého světa a za ta léta jsem dokázal vyhovět jen příliš málo z nich. Nyní jsem si již zaregistroval studenty ze všech kontinentů světa! Dřív jsem strávil průměrně 3–4 měsíce roku cestováním po světě, učením nebo režírováním. Samozřejmě se těším, že v tom budu moci pokračovat, ale protože došlo k velké změně ohledně společenské a ekologické únosnosti létání, mohu své cestování omezit právě výukou online.

Nyní se naše islandská loutkářská komunita těší na nadcházející říjnový festival, který pořádá v malé vesnici na severu ostrova naše úžasná nová prezidentka UNIMA Greta Clough. Konečně se sejdeme, abychom se navzájem inspirovali a hovořili o světlé

budoucnosti a o tom, co můžeme udělat, abychom uzdravovali a podporovali svět, který se momentálně utápí ve vážných potížích.

Yoko Yamaguči, Japonsko

Ráda bych popsala, jak zareagovalo na celosvětovou pandemii tokijské Loutkové divadlo PUK – s tím že japonský divadelní svět zažil podobnou časovou posloupnost postupného omezování jako PUK, takže to pomůže pochopit situaci japonského divadelního světa jako celku.

Koronovirová infekce se v Japonsku postupně objevovala o něco dříve než v Evropě – už od února 2020 –, a to zejména na výletních lodích. Tato zkušenost z února byla v devadesátileté historii PUKu bezprecedentní výzvou: dočasné uzavření školek a škol od konce měsíce vedlo ke zrušení téměř všech zarezervovaných představení. PUK udržoval své divadlo otevřené až do konce března, ovšem se sníženým počtem diváckých míst. Zatímco rodiče byli za toto rozhodnutí vděční, zaměstnanci čelili mnoha urážlivým telefonátům typu: Jste zařízení pro děti, jak se opovažujete v takové situaci otevřít své divadlo?, což pro ně bylo velice nepříjemné a psychicky náročné. Na konci března, v reakci na žádost tokijského guvernéra, aby se nehrálo o víkendech, se PUK nakonec rozhodl zrušit úplně všechna divadelní představení.

Divadlo se znovu otevřelo až koncem července. Během Zlatého týdne, tedy týdenních prázdnin začátkem května (což je pro Japonce cenná dovolená, mohou si totiž v létě vzít jen tři dny volna), kdy vždycky bývá nejrušnější období, bylo divadlo stále zavřené. PUK si tedy poprvé ve své historii vyzkoušel během prázdnin online streamování svých představení. Vzhledem k tomu, že počet diváků je v tuto chvíli stále malý (stav ze srpna 2020, pozn. red.), snaží se doplnit drastické snížení příjmů z lístků pokračováním streamování loutkových představení za poplatek ve výši 1 000 jenů (cca 220 Kč, pozn. red.) za šest videí.

Frans Hakkemars, Nizozemí

V Nizozemí začala karanténa 12. března a trvala 12 týdnů až do začátku června 2020. Potom jsme měli 1,5metrovou společnost: divadlo mohlo být otevřené pouze za podmínky, že byla zachována vzdálenost 1,5 metru mezi diváky. To je pro divadlo velmi omezující – kapacita sálů se rapidně snížila a souvisí s tím samozřejmě i asi o 68 % menší obrat v kulturním a kreativním sektoru a tím pádem i jeho velký finanční propad.

Vláda poskytla finanční podporu ve výši 300 milionů eur, zejména pro velké kulturní instituce, která byla v srpnu ještě navýšena o dalších 482 milionů. Ale neexistuje žádná speciální podpora pro umělce, kteří pracují na volné noze, a pro ně je tato doba velmi obtížná. Zvláště pokud si člověk uvědomí, že tak pracuje asi 70–90 % spisovatelů, hudebníků, výtvarných umělců a samozřejmě loutkářů. Mnoho z nich se bojí o svou existenci a přemýšlí o změně profese.

Kvůli koronavirové epidemii také čelíme novým výzvám v oblasti kultury a kreativního průmyslu: rozvíjí se možnosti pracovat online, rozšiřuje se streamování, online workshopy, online semináře, online schůzky a diskuse. Loutkáři častěji hrají na ulici a získávají nové publikum.

Ještě bych rád uvedl příklad ze své vlastní loutkářské praxe v dnešní 1,5metrové společnosti:

Hraji jako sólista a kvůli karanténě jsem přišel o více než 5 000 eur za 5 měsíců. Protože moje fixní náklady nejsou 4 000 eur každý měsíc, nemám nárok na zvláštní podporu od vlády. Místní vláda mi nyní platí asi 1 000 eur každý měsíc, což na živobytí stačí. Naštěstí mohu od září hrát a znovu pořádat workshopy.

Zároveň na volné noze hraji pro rodinné loutkové divadlo v Haagu. Během karantény nebyla žádná představení a od června se hraje pouze pro 30 % kapacity hlediště – což sotva stačí na náklady.

Pracuji také s Droomtheater na několika sociálních projektech. Polovina prostředků, o něž jsme žádali, nebyla kvůli koroně vyplacena a museli jsme své dílny a představení pro malé skupiny

přizpůsobit pro online prostředí. Zejména pro starší lidi je to nová výzva.

Zahájil jsem mezinárodní spolupráci s MIAM, Maison Internationale des Arts de la Marionnette, v kanadském Québecu i editoval krátké filmy na YouTube. Myslím si, že současná krize vytvořila pro EU a zejména pro kulturní a kreativní odvětví obrovskou výzvu.

Nina Monova, Rusko

Pro ilustraci toho, co se v Rusku děje, posílám zprávu z jekatěrinburského loutkového divadla: Naše divadlo bylo kvůli karanténním opatřením zavřeno od 13. března do 28. července, kdy umožnil dekret hejtmana Sverdlovské oblasti pořádat zkoušky. Během karantény naši herci připravili online projekt čtení deníků dětí, které čelily druhé světové válce. Projekt byl realizován ve spolupráci s dětmi, které před pandemií navštěvovaly náš dramatický kroužek.

Zúčastnili jsme se také projektu loutkového divadla z polského Štětína: herci z různých zemí četli Saint-Exupéryho Malého prince. Prvního září byl záznam našeho Dona Quijota součástí programu online festivalu Pro-Contra, který pořádá zmiňované štětínské divadlo. Naše inscenace získala cenu za nejlepší scénografii. Týž Don Quijote byl uveden na YouTube ruského federálního projektu Big Tour.

Od 9. srpna úřady povolily hraní na otevřeném prostranství. Naše divadelní budova prochází zásadními opravami, takže momentálně nemáme vlastní zázemí a pracujeme jako nájemníci v jiných kulturních institucích. Několik víkendů jsme hráli pod širým nebem. Počasí nebylo vždy vstřícné, takže diváci sledovali představení jak pod slunečníky, tak i v pláštěnkách. S pomocí federálních dotací jsme také připravili dvě premiéry (pohádku Husy-labutě a Charms, tedy poctu Daniilu Charmsovi) v souladu s hygienickými normami jsme je ovšem zatím hráli bez diváků, pouze pro naše zaměstnance.

Poté, co guvernérský dekret povolil pracovat i v divadelních sálech, ale obsazenými jen z poloviny, urychlilo divadlo přípravu X. Mezinárodního festivalu loutkového divadla Petruška Veliký, který se uskutečnil v „offline“ verzi ve dnech 10.–14. září. Nyní je povoleno „šachové sezení“ a stále jen na 50 % zaplnění hlediště.

Obvykle jsme od března do září vydělávali asi 20 milionů rublů (= necelých 6 milionů Kč, pozn. red.), ale v pandemické situaci jsme horko těžko vydělali 800 tisíc (cca 240 000 Kč). Kromě toho jsme museli vrátit peníze za vstupenky na představení zrušená v březnu, dubnu, květnu a červnu. Finanční situace začíná být kritická, protože, zaměstnanci nyní dostávají pouze základní mzdu bez příplatků, což je sotva 60 % obvyklé výše. Část týmu už musela být bohužel propuštěna. Co bude dál, nikdo neví.

Helena Nilsson, Švédsko

Ve Švédsku byla situace kolem COVIDu-19 řešena poněkud odlišně než v mnoha jiných zemích. Nebyla vyhlášena žádná karanténa, mohli jsme se svobodně pohybovat, i když jsme byli požádáni, abychom pracovali co nejvíce z domova a hromadnou dopravu používali pouze v nezbytných případech. Základní školy a školky zůstaly otevřené, střední školy a univerzity přešly na formu distančního vzdělávání. Bylo omezeno shromažďování na maximálně 50 lidí, což platilo pochopitelně i pro divadlo. Všechny festivaly a turné, národní i mezinárodní, byly zrušeny a odloženy na příští rok. Naučili jsme se žít v nejistotě a paralelně plánovat několik různých scénářů.

Situace však byla pro divadla obtížná, i když jsme měli povoleno hrát. Velice nám totiž prořídlo publikum – lidé nechtěli sedět blízko sebe, a protože odmítali cestovat hromadnou dopravou, měli potíže se do divadla dostat. Totéž platí pro náborování dětského publika. Řada umělců proto hrála přímo ve školách a předškolních zařízeních, hrálo se i v domovech pro seniory. Mnohem běžnějším způsobem komunikace s publikem se stalo streamované divadlo a různé online kulturně-vzdělávací aktivity.

Snadno přístupná streamovaná kultura, byla sice v pandemické době užitečná, ale ozývají se také oprávněné obavy: je totiž mnohem levnější než živé hraní. Co když si diváci zvyknou na tuto alternativu a stačí jim to? My, profesionálové, víme, že živá kulturní setkání jsou nenahraditelná, ale vědí to i ti, kteří kvůli nám otvírají peněženku?

Pandemie samozřejmě přinesla celé kulturní oblasti velké finanční potíže a ministerstvo kultury čelilo protestům, které mu vytýkaly, že nezareagovalo adekvátně a nechalo umělce na holičkách. Zejména umělci na volné noze jsou dnes v ohrožení a obáváme se, že jedním z důsledků této obtížné situace pro křehkou divadelní síť bude zánik mnoha subjektů. Vyskytly se také rozhořčené dotazy, proč jsou tak přísná omezení počtu osob v divadelním nebo koncertním sále, když třeba pro obchodní domy nic takového neplatí. Nicméně se sluší říci, že se ministerstvo kultury nakonec zachovalo relativně velkoryse a všem zasaženým poskytlo mimořádné granty.

COVID-19 se objevil právě když do Švédska dorazilo jaro a stal se naším společníkem během teplejší části roku. Ale co se stane na podzim a v zimě, kdy je u nás opravdu velké chladno, to nikdo netuší.

Loutkář 3/2020, s. 44–55.

redakce: Divadlo v karanténě II

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás