Slavíčková, Sarah: Přemýšlení o současné dramaturgii

V čísle, které se zabývá loutkami, textem a literaturou, by nemělo chybět ani pojednání o současné dramaturgii loutkových scén. Přebíráme proto kapitolu z bakalářské práce Sarah Slavíčkové Text v loutkovém divadle po roce 2000, která se pokouší problematiku komplexně zpracovat. Zaměřuje se v ní na kvantitativní analýzu typů a druhů inscenovaných textů v deseti vybraných loutkových scénách za posledních dvacet let a přináší konkrétní data i procentuální poměr uváděných textů. (red)

Úvod do problematiky

Mnoho teoretiků i samotných loutkářů se často zmiňuje o nedostatku původních her a textů určených primárně k hraní loutkového divadla1 a upozorňuje na přebírání předloh z jiných uměleckých odvětví (divadla neloutkového, literatury, filmu…), které jsou pro účely loutkového jevištního provedení často nevhodné, nedostačující specifickým potřebám tohoto divadelního druhu, nebo se v repertoárech loutkových divadel stále opakují. Narážejí také na hojné převádění literárních děl (zejména tzv. klasických pohádek) do děl divadelních, jež skýtá mnohá úskalí.

Dostupné studie a články na toto téma, publikované v Československém loutkáři zejména v 80. let 20. století, volají po nutnosti toto téma komplexně zpracovat a ukotvit je nejen pro teoretiky, ale i praktiky. Na rozdíl od neloutkového divadla totiž v divadle loutkovém dosud přetrvává v této oblasti problém absence relevantního výzkumu, nedostatečného množství materiálů, a především chybějící terminologie a metodologie, která by doložila skutečnou podobu repertoárů loutkových divadel. Jak je to tedy doopravdy s nedostatkem původních loutkových her a jaké texty jsou na loutkových scénách uváděny?

Dramaturgická skladba devíti vybraných loutkových divadel v letech 2000–2020

Pro analýzu dramaturgické skladby vybraných deseti loutkových scén bylo nutné provést vlastní výzkum na základě kvantitativní analýzy. Vybrala jsem devět statutárních profesionálních loutkových divadel (Divadlo Radost, Malé divadlo, Naivní divadlo, Divadlo

Lampion, Divadlo Minor, Divadlo loutek Ostrava, Divadlo DRAK, Divadlo Alfa a Divadlo rozmanitostí v Mostě), a aby byl výsledek bádání co nejrelevantnější, analyzovala jsem také repertoár souboru Buchty a loutky, který je na poli nezávislého loutkového divadla z mnoha hledisek nejkonzistentnějším tvůrčím týmem.2

Výzkum jsem vyhodnotila celkově ze tří kategorií (dělených navíc do čtyř podskupin), které byly pro zanalyzování dramaturgické skladby jednotlivých divadel i celkového pohledu na dramaturgii loutkového divadla za posledních dvacet let nejpodstatnější. Jednalo se o tyto kategorie:

1. Adaptace a dramatizace

- adaptace a dramatizace různorodých typů předloh (literární a filmová díla, divadelní hry určené pro neloutkové divadlo, loutkové hry, operní libreta a další)

2. Nově vzniklé autorské texty3

- původní hry

- texty na motivy různorodých typů předloh (především literární a filmová díla)

3. Ostatní

- neloutkové inscenace (především herecké divadlo – tzn. činohra, performance, opera, balet a další události jako např. scénické čtení)

Výsledek výzkumu

Ve výzkumu bylo zmapováno dohromady 715 loutkových inscenací z celkového součtu 851 premiér všech loutkových i neloutkových inscenací a jiných událostí (např. scénická čtení, jednorázové projekty nebo interaktivní divadelní dílny) odehrávajících se za posledních dvacet let ve zkoumaných divadlech. Šetření dopadlo následovně:

1. Adaptace a dramatizace

- adaptace a dramatizace různorodých typů předloh: 373

2. Nově vzniklé autorské texty

- původní hry: 188

- texty na motivy různorodých typů předloh: 154

3. Ostatní

- neloutkové inscenace: 136

Dramatizace či adaptace různorodých typů předloh tvoří necelou polovinu (43,8 %) celkového počtu premiér, v případě pouze loutkových inscenací mají zastoupení lehce nad polovinu (52,1 %). Jedná se především o dramatizace a adaptace literárních děl pro děti, na druhém místě, podstatně méně zastoupeném, stojí divadelní hry určené primárně pro neloutkové divadlo. Divadlo loutek Ostrava má ze všech zkoumaných divadel největší reprezentaci (zhruba 73 % celkového repertoáru) takových textů (např. Makový mužíček, dramatizace Halina Sikorová, 2001; O pejskovi a kočičce, dramatizace Irena Křehlíková, 2005; Ošklivé káčátko, dramatizace Václav Klemens, 2011; Dášeňka čili Život štěněte, dramatizace Karel F. Tománek, 2017, a Mumínci: Čarodějův klobouk, dramatizace Janka Ryšánek Schmiedtová, 2018). Procentuálně téměř o polovinu méně jich čítá Naivní divadlo (zhruba 48 % celkového repertoáru) – např. O beránkovi, který spadl z nebe, dramatizace Vít Peřina, 2014, nebo Bajaja, dramatizace Markéta Sýkorová, 2017 – a Divadlo Lampion (zhruba 47 % celkového repertoáru). Jedná se např. o pohádky a příběhy pro mládež (např. Sluha a tři mušketýři, dramatizace Jiří Středa, 2000; Trampoty brouka Pytlíka, dramatizace Zuzana Vojtíšková a Martin Pacek, 2010; O dvanácti měsíčkách, Jiří Ondra, 2013), dále méně známé a tzv. moderní pohádky (např. Myši patří do nebe, dramatizace Jakub Maksymov, 2019). Nejmenší počet takto upravených textů uvádí Divadlo Minor (zhruba 29 % celkového repertoáru).

Druhou nejpočetnější kategorií jsou původní hry, které tvoří více než pětinu (22 %) všech uváděných textů a zhruba čtvrtinu (26,2 %) těch loutkových. Nejvíce původních textů uvádí Divadlo DRAK (zhruba 33 % celkového repertoáru), těsně za ním je liberecké Naivní divadlo (zhruba 32 % celkového repertoáru), dále také Divadlo Minor (zhruba 25 % celkového repertoáru).

DRAK je po odchodu Josefa Krofty (a v roce 2012 i Jakuba Krofty) otevřenější hostujícím režisérům a tvůrcům, a tak do divadla z plzeňské Alfy postupně přechází tvůrčí dramaturgicko-režijní tandem Jakub Vašíček – Tomáš Jarkovský. Ti v DRAKu pokračují v silné linii původních textů (např. Mimoň, 2018), her na základě

známých pohádkových příběhů a motivů (O bílé lani, 2016) i dramatizací a adaptací prozaických textů (např. Makový mužíček, 2017 a Bílý tesák, 2018), které ve většině případů osobitě interpretují a snaží se divadelním jazykem vyjádřit jejich podstatu.

Repertoár Naivního divadla stojí téměř půl na půl na převzatých a nově vzniklých autorských textech, které zastupují především hry (původní i na motivy) dvorních libereckých dramatiků Ivy Peřinové a Víta Peřiny, kteří každý napsali přes tři desítky loutkových her a scénářů. Mezi ty původní patří např. Přijel bílý medvídek (Iva Peřinová, 2007); Zvířecí divadlo (Iva Peřinová, 1999); Pohádka do dlaně (Iva Peřinová, 1991); Loutky hledají talent (Vít Peřina, 2012) nebo Třetí gong aneb Loutky hrají divadlo (Vít Peřina, 2014).

Nově vzniklé autorské texty (původní i na motivy) zastupují také přes polovinu inscenovaných textů loutkového repertoáru Divadla Minor. O ty původní se zasloužili např. režiséři a dramatici Jan Jirků (Vánoce aneb Příběh o narození, 2004; Vinnetou aneb Věčná loviště for Everybody, 2005; Hon na Jednorožce, společně s Adélou Balzerovou, 2009 nebo Zá-to-pek, 2019), Petr Vodička (Kosmo – velký boj, 2004, nebo Pojízdný lunapark Schworz, 2008) Jiří Jelínek (Brum [pro nejmenší medvědy], 2014, nebo Mami, už tam budem?, 2015) a také Jiří Adámek (Z knihy džunglí, 2007, nebo Toodle-Noodle, 2018). Dále nesmíme zapomenout také na autorky a spoluautorky textů Apolenu Novotnou (Látalovou, Vynohradnykovou), Petru Zichovou (Zámečníkovou), Evu Nosálkovou (Leinweberovou) ad.

V dramaturgickém plánu Divadla loutek Ostrava jsou tyto texty nejméně zastoupené (zhruba 14 % celkového repertoáru).

Necelou pětinu (18 %) celkového počtu premiér zastupují texty na motivy různorodých typů předloh. V poměru loutkových inscenací čítají lehce nad pětinu (21 %).

Silnou linii interpretací a vlastních úprav známých pohádek na počátku nového tisíciletí má Divadlo rozmanitostí v Mostě (zhruba 24 % celkového repertoáru). Zástupcem je především režisér a dramatik Pavel Polák (např. Hraní o Karkulce aneb Pohádka z bedny, 2005; Tři čuníci nezbedníci, 2007, nebo Popelka, 2008). Tento směr v posledních letech rozvíjí také už zmiňovaný režisér a dramatik Jiří

Jelínek (např. Kocour v botách, 2016, nebo Jánošík, 2019) a Jiří Ondra (např. Sindibádova dobrodružství, 2014, nebo Šípková Růženka, 2019).

Zhruba 23 % celkového repertoáru Buchet a loutek tvoří texty stojící především na motivech dětských pohádek, lidových loutkových her i literatury pro dospělé (např. Neposlušná kůzlátka, Vít Brukner a kol., 2006; Baryk – Dog on the road, Martin Kuriš, 2008; Jenovéfa aneb Ty knote skrčená, fofrem se mně odsud pakuj!, Vít Brukner, 2013; Paleček, Marek Bečka, 2020).

Divadlo Alfa (zhruba 21 % celkového repertoáru) staví na motivech známých prozaických děl (např. James Blond, Vít Peřina, 2009, nebo Pozor, Zorro!, Vít Peřina, 2019) či pohádek (např. Otesánek, Vít Peřina, 2013, nebo Honza. Honza? Honza!, Petr Borovský, 2018).

Divadlo loutek Ostrava tyto hry uvádí opět nejméně (zhruba 12 % celkového repertoáru).

Neloutkové inscenace a jejich texty tvoří zhruba šestinu (15,9 %) celkové zkoumané dramaturgické skladby. Na repertoáru Divadla Minor se rozhodně neobjevují pouze inscenace loutkové, ale i čistě neloutkové (zhruba 29 % celkového repertoáru) s herci či postavené na loutkových principech, prvcích loutkovitosti v hereckém projevu a bohaté vizuální stránce (využití masek a celotělových kostýmů nebo scénografie využívající loutkovou estetiku, zkratkovitost a karikovanost). Jedná se např. o inscenace Braňa Holička (Demokracie, 2014; Mimino, 2018, nebo Game, 2019), Jiřího Adámka (Moje první encyklopedie, 2010, nebo Libozvuky, 2015) nebo Davida Drábka (Sněhurka – Nová generace, 2006, nebo Hračky, 2010). Minor se tak dá spíše než za loutkové divadlo považovat za divadlo pro celou rodinu, jak ostatně zní i jeho motto, a nesoustředí se pouze na jeden divadelní druh.

Také Loutkové divadlo Radost se roku 2010 přejmenovalo pouze na Divadlo Radost a přídomek „loutkové“ se postupně vytrácí i z repertoáru divadla. Dramaturgie, kterou donedávna určoval především Vlastimil Peška jakožto ředitel a umělecký šéf, se zaměřuje především na adaptace klasických pohádek pro nejmenší i klíčových děl české a světové literatury, vlastní dramatickou tvorbu a

hudebně zábavní inscenace (neloutkové) a muzikály pro všechny věkové kategorie.

Čistě loutkových inscenací (např. Jen počkej, hlemýždi, Vlastimil Peška, 2010; Sněhurka a sedm trpaslíků, Vlastimil Peška, 2012, nebo Pojďte pane, budeme si hrát, dramatizace Vlastimil Peška, 2018) zejména za posledních deset let markantně ubylo a na repertoáru převažují inscenace buď zcela neloutkové (zhruba 27 % celkového repertoáru) hudební (např. Beatles aneb Žlutá ponorka, Jan Bílek, 2014, nebo Malý princ, dramatizace Zdeněk Černín, 2015), nebo neloutkové, kde jsou loutky sice využity, přesto je s nimi nakládáno spíše jako s rekvizitou pro dominantní herce4 (např. Pipi Dlouhá punčocha, dramatizace Pavel Trtílek, 2018, nebo Zlatovláska aneb nad Dunajem vyšla hvězda, úprava Vlastimil Peška, 2019).

Především v posledních deseti letech přicházejí do Malého divadla výrazní režiséři (např. Petr Hašek, Janek Lesák, David Košťák nebo Jiří Jelínek), kteří buď také texty sami vytvářejí, nebo se inspirují v literárních předlohách. Ve svých inscenacích více než loutky využívají loutkových principů (scénografie, masek a kostýmů), nových divadelních technologií, prvků popkultury a dominance herců (např. Popelka… z krejčovského salónu, Petr Hašek, 2013; Filmmakeři, Janek Lesák, 2015; Kazi svět, Jan Holec a David Košťák, 2016; Návod k přežití zombie apokalypsy, Natálie Preslová a Janek Lesák, 2019, nebo Útěk do Egypta přes Království české, dramatizace Jakub Maksymov a Petr Hašek, 2019). S jejich příchodem tak v dramaturgii divadla přibývají experimentální inscenace balancující na hraně loutkových a neloutkových principů (zhruba 24 % celkového repertoáru).

Naivní divadlo (pouhých 6 % celkového repertoáru), Divadlo DRAK (zhruba 9 % celkového repertoáru) a Divadlo Alfa až na výjimky stále úspěšně rozvíjejí loutkářské řemeslo a inscenace, kde dominuje jednání loutek (figurativních i nefigurativních).

Závěr

Uvedená konkrétní čísla nabízím pouze jako odrazový můstek pro další výzkum nebo jen jako jeden možný pohled na současnou dramaturgii loutkového divadla nahlíženou pouze v kontextu tohoto specifického divadelního druhu. Nicméně jsou první relativně

ucelenou datovou analýzou, která se snad stane inspirací pro další badatele.

Autorsky prokrácená verze bakalářské práce Text v loutkovém divadle po roce 2000, obhájené na katedře teorie a kritiky AMU v roce 2020.

Poznámky pod čarou

1 Pozn. autorky: Výzkum se zaměřuje pouze na zmapování a analýzu textů, které jsou určeny pro hraní s loutkami (tzv. text pro loutky). Proto dále neanalyzuji předlohy „neloutkových inscenací“ – inscenací, kde loutka nefiguruje a nejedná. Samozřejmě u nich ale nelze popřít časté využití loutkových principů.

2 Podklady a potřebné informace byly získány především z Databáze IDU a ročenek divadel.

3 Do této kategorie řadím nejen původní hry, ale i texty na motivy různých typů předloh, které vykazují velkou míru autorského vkladu a invence. Motivy či postavami předloh se pouze inspirují a vytvářejí svébytný vlastní text.

4 Více viz Slavíčková, S.: Kam kráčíš Radosti?, Loutkář 4/2019, s. 88–90.

Loutkář 3/2020, s. 18–21.

Slavíčková, Sarah: Přemýšlení o současné dramaturgii

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás