Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,

zatímco nad minulým číslem se vznášel přízrak nečekané jarní pandemie a strachu, to, které právě držíte v ruce, vznikalo v letně rozverné a bezstarostné náladě, že jsme z nejhoršího venku. Jenže chyba lávky. Šlo o pouhý klid před bouří a dokončovací práce zahalil stín druhé koronavirové vlny i obavy z toho, co bude dál. Jak bude vypadat divadelní sezóna, u níž jsme bláhově doufali, že už bude víceméně „normální“? Uskuteční se plánované festivaly? Jak to bude s hraním pro děti, které je pro mnoho nezávislých loutkářů alfou i omegou jejich příjmů? Že v tom zdaleka nejsme sami, si můžete přečíst v anketě, kterou jsme zaslali do třiceti zemí světa. Všichni respondenti, ať už jsou odkudkoli, upozorňují na existenční problémy umělců na volné noze, finanční ztráty, nedostatečnou pomoc od státu a všudypřítomný chaos. A bohužel se shodnou i v tom, že netušíme, co nastane v následujících chladných podzimních a zimních měsících, které bývají epidemiologicky náročné i bez wuchanského viru.

Na první pohled se stále zdánlivě nic neděje, Loutkář má stejnou podobu, stejný rozsah, zkrátka vypadá jako vždycky. Jenže při bližším ohledání je jasné, že uvnitř zcela chybí recenze nových premiér, nabízíme jen jednu reportáž z festivalu, zkrátka ubývá aktuální publicistika. Přiznám se, že docela trnu, o čem budeme psát v dalším roce, pokud se epidemiologická situace zhorší podle nejčernějších odhadů, celá republika se odebere do druhého období izolace a kultura bude zase trpně čekat ve frontě na odblokování po preferovaných nákupních střediscích, hobbymarketech, kadeřnictvích, sportovních stadionech nebo restauracích, zatímco se bude o umělce jako údajné flákače, vyžírky a budižkničemy nevkusně otírat kdejaký rozumbrada na internetu.

Když jsme toto číslo plánovali, mělo podtitul literatura v loutkách a loutky v literatuře. Jenže čím víc jsme toto téma převraceli zleva a zprava, vycházela nám jako mnohem nosnější a živější možnost zacílit pozornost na divadelní profesi, která stojí poněkud mimo světla reflektorů a která právě s literaturou přichází do styku nejvíc. Takže jsme připravili číslo o dramaturgii a

dramaturzích, o psaní pro loutkové divadlo i o úskalích, která přinášejí adaptace nedivadelních předloh pro loutková jeviště.

Už teď se můžete těšit na mimořádnou přílohu Loutkáře, která vyjde koncem letošního roku a s právě tímto tématem velmi úzce souvisí. Rozhodli jsme se vydat soubor inspirativních dramatických textů, které byly v posledních letech v loutkových divadlech uvedeny. Klíč, který jsme zvolili je pohádka a můžete se těšit na úpravy klasických verzí, dramatické texty na motivy i zcela původní pohádky.

Přátelé, přeji vám všem pevné zdraví, pevné nervy a doufejme, že se v nově zahájené divadelní sezóně přece jen potkáme (vydesinfikovaní a v rouškách) na divadelních premiérách a na festivalech. Že to všechno zkrátka dobře dopadne!

Za celý tým Loutkáře

Kateřina Lešková Dolenská

Loutkář 3/2020, s. 1.