Loutkové divadlo, nejen v Evropě, mělo v jedné fázi vývoje smůlu. Značný rozvoj a rozšíření prožilo v době, kdy na většině divadelních prken vládl realismus. A to ještě poněkud pokleslý. Šmíry, ochotnická hnutí, setrvačnost divadla. Jakýmsi ideálem byla jevištní replika životní reality. Odtud lze doložit stále zakořeněný stereotyp v představě, že loutkové divadlo je v podstatě zmenšené divadlo činoherní. Že loutky jsou co nejvěrnější nápodobou postav hraných živými herci. Nenechme se mýlit tím, že tento názor má dobovou podmíněnost. Přetrvává v těch loutkových divadlech, kde způsob užití loutky nesměřuje k opisu či metafoře jednání v situaci, ale k popisu, k věrnosti, nápodobě. Přetrvává v přístupu mnohých literátů a grafomanů k loutkové dramatice. Směřuje vytrvale k podobě měšťanské komedie s edukativním posláním. Důsledky uvažování o tom, že loutkové divadlo je zmenšením toho…