Franková, Kristýna: Divadlo má být dobrá huspenina

Letos uplyne dvacet let od založení originálního, původně amatérského Divadla Dno, jehož frontmanem je dodnes Jiří Jelínek. Naposledy jsme se mu v Loutkáři zevrubně věnovali v čísle 3/2008, především v článku Luďka Richtera Odraz ode Dna (s. 120–123). Jelínkův otisk v české (nejen) divadelní kultuře je však dnes mnohem komplexnější. Jak píše autorka následujícího medailonu, loutkářka a redaktorka ČRo 3 – Vltava Kristýna Franková: Jiří Jelínek je mnohotvará tvůrčí osobnost. (red)

Komiksové příběhy malé Fagi, písničky kapely Bombarďák, pohostinské režírování na divadelních scénách po celé republice – Jiří Jelínek je mnohotvará tvůrčí osobnost. Pokaždé chci, aby divadlo byl kompilát hudby, výtvarna, loutek a herců, které by to hlavně mělo bavit – taková dobrá huspenina.

S divadlem začínal v ochotnickém divadelním souboru Jesličky, slavné líhni svérázných umělců, která vznikla při královéhradecké ZUŠ Střezina v roce 1991. Dalším krokem na Jelínkově cestě (s) divadlem bylo založení nezávislého alternativního souboru Dno, ve kterém se sešel s dalšími královéhradeckými herci, hudebníky a výtvarníky. Právě tam tvorba a osobnost Jiřího Jelínka zaujala Vladimíra Morávka, který mu následně nabídl, aby vedl Malou scénu Husy na provázku. Na brněnské scéně strávil Jiří jako režisér a herec celkem pět sezón.

Koho má bavit divadlo pro děti?

Inscenace určené dětskému divákovi Jelínka zajímaly odjakživa, i když se podle jeho slov například souboru Dno hraní pro děti moc nedařilo. Prý to bavilo interprety, ale diváky moc ne. Divadlo by mělo být adekvátní dětskému divákovi. Hraje-li se pro dvouleté děti, mělo by to obsahovat například vtipy, kterým takhle malé děti rozumějí a které zároveň baví herce, popisuje Jiří Jelínek svůj postoj k tomuto oboru.

Podle něj je situace na českých scénách hrajících pro dětské publikum velice optimistická. Kvalita jejich inscenací je čím dál vyšší, což prý úzce souvisí se zodpovědným a nadšeným přístupem tvůrců a zástupců uměleckého vedení: Berou to vážně. Opravdu chtějí divadlem něco říct, za každým tím představením je jasné sdělení.

Inscenace v režii Jiřího Jelínka pojí několik společných znaků: vyskytuje se v nich velké množství živé hudby, obvykle vytvářené herci přímo na scéně, oplývají svérázným humorem se zálibou v bizarnostech a nejrůznějšími způsoby používají loutky, které jsou často dílem Jelínkovy pravidelné spolupracovnice, výtvarnice Báry Čechové. Loutky mám moc rád, částečně je to hradeckým patriotismem – drakovské inscenace Josefa Krofty si nesu v sobě jako ikonické… Ale snažím se k používání loutek přistupovat zodpovědně. Nejdůležitější je vždycky otázka Proč? Proč má být v divadle loutka použita, přibližuje Jelínek.

Jiřího Jelínka ovšem nezajímá pouze divadelní jeviště. Kromě hraní, režírování a občasného vytváření divadelních scénografií je také kreslířem. Před několika lety vytvořil černobílou kreslenou postavičku Fagi – zachmuřenou pubertální holčičku, která si podle slov svého stvořitele žije svým vlastním životem. Zjistil jsem, že Fagi je takové mé zlé alter ego, něco jako katalyzátor. Často zjistím, že to, co já bych nikdy neřekl nahlas, ona bez rozpaků vypustí z úst. V komiksovém stripu, nutno dodat.

Fagi existuje nejen na papíře, stala se i divadelní postavou, ať už v Jelínkových stand-upových výstupech, nebo v inscenaci Svět podle Fagi, kterou Jelínek vytvořil spolu s kolegy z Divadla Dno v roce 2010.

Bombarďák – navýsost živé hraní (si)

Kde ještě můžeme Jiřího Jelínka potkat? Například na koncertních pódiích leckde po republice. Spolu se svými kolegy Michalem Daleckým, Filipem Nebřenským a Matějem Pospíšilem tvoří soubor Bombarďák – hudební uskupení, které můžete slyšet na řadě hudebních i divadelních festivalů a které lze zařadit mezi kapely, jako jsou Kašpárek v rohlíku nebo Nedloubej se v nose, tedy kapely, které hrají především dětem (a jejich dospělému doprovodu). Na prvním místě je nutnost, aby ty písničky bavily nás interprety, podle mě tahle muzika nejde dělat na zakázku, popisuje Jelínek spontaneitu psaní hudby pro děti.

Kapela Bombarďák dokončila v roce 2019 desku s názvem Čtvrtek a objíždí republiku s koncerty plnými divokých písní a ztřeštěných tanečků. Na hudbě pro děti je oproti divadlu osvobozující, že interakce s publikem je úplně otevřená. Na nic si nehrajeme, my prostě jen hrajeme muziku. Dokonce jsme vzdali i „kostýmovou kázeň“ – je to prostě živé hraní.

Medailon Jiřího Jelínka zahrnuje citace z rozhovoru vedeného Kristýnou Frankovou, který byl v premiéře odvysílán v programové řadě ArtCafé Českého rozhlasu 3 – Vltavy dne 27. 5. 2019. Na webu stanice je stále dostupný k poslechu, viz https://vltava.rozhlas.cz/divadlo-ma-byt-dobra-huspenina-jiri-jelinek-vytvari-originalni-inscenace-pro-7959273#volume. Publikováno se souhlasem ČRo, redakčně aktualizováno.

Loutkář 2/2020, s. 68–69.