Vondráková, Adéla: Recept na nesmrtelnost

Soubor IDDQD rozvířil loutkářské vody poměrně neočekávaně, o to však s větší razancí. A to i přes to, že má za sebou jen jediný společný projekt, inscenaci Goon: Krvavá pomsta! z roku 2017. S touhle svou punkovou loutkovou inscenací objelo IDDQD všechny hlavní loutkářské festivaly v Česku a na dlouhé roky zakotvilo v pražském NoDu, kde Goona hraje ještě tři roky poté.

V pondělí 28. srpna 2017 jsem mířila na jednu prvních repríz na lodi Tajemství a říkala si, že to bude prostě další klauzura. Když jsem o hodinu později odcházela, věděla jsem, že tohle rozhodně nebyla jen nějaká další klauzura. Viděla jsem Goona potom ještě osmkrát a zařadila se k jeho skalním fanynkám.

Čerství absolventi (a v té době i studenti vyšších ročníků KALD) totiž vytvořili suverénní loutkovou inscenaci, podmanili si marionety, manekýny, prstové maňásky, vytvořili inscenaci s propracovanou strukturou, strhujícím tempem a při tom všem rozhodně nešli jednoduchou cestou. Goon: Krvavá pomsta! byl závanem čerstvého větru, možná spíš uragánem, do loutkářského světa. Vliv Buchet a loutek a zcela konkrétně pak Marka Bečky, jehož rukama na KALD všichni herci prošli, byl nepopiratelný. Kluci z IDDQD ale buchťáckou poetiku ohavnosti vzali jen jako východisko a snažili se v ní objevit svůj vlastní obsah i styl.

Inscenace se záhy objevila na všech hlavních loutkářských festivalech: Přeletu nad loutkářským hnízdem 2017, Loutkářské Chrudimi a Skupově Plzni 2018, Spectaculu Interesse 2019. Porota Skupovy Plzně se navíc rozhodla udělit souboru IDDQD mimořádnou cenu za koncept a provedení inscenace, a to i přesto, že Goon byl zařazen mezi doprovodný, nesoutěžní program. Diplom tehdy přebíral Dan Kranich s neskrývaným překvapením. Dnes k tomu dodává: Vůbec jsme nepočítali s tím, že by z Goona mohlo být něco víc než jen magisterský projekt. Postupem času se z toho ale vyklubala radost, kterou hrajeme hlavně z lásky k punku a loutkovému pasáctví.

Kvalita a celkový úspěch inscenace byly o to překvapivější, že nikdo z tria herců (Dan Kranich, Antonín Týmal a Jan Strýček) a jednoho hudebníka (Ivo Sedláček) nebyl v loutkářském světě do té doby nijak zvlášť známý. Po škole jsem zjistil, že sice hraju v pár hezkých, chytrých a nezávislých inscenacích, ale že není absolutně žádná šance, aby mě uživily. Brzy jsem začal dělat různé námezdní práce, technika, osvětlovače, zvukaře a občas jsem si někde i zahrál. Goon je první inscenace, ze které jsem nakonec měl víc peněz, než jsem do ní na začátku vrazil. Navíc, Dan měl tehdy angažmá v Naivním divadle a díky tomu jsem zjistil, že tam hledají herce. V Liberci jsem už zůstal, vzpomíná Antonín Týmal.

Duchovním otcem projektu byl Dan Kranich, který Goona vytvořil jako svou absolventskou inscenaci na katedře alternativního a loutkového divadla: Původně jsem chtěl Goona udělat s Luckou Valenovou, s níž jsme se seznámili u inscenace pro batolata Batosnění a hráli spolu i v Sólo Matches. Jenže se hned na začátku zkoušení ukázalo, že tenhle styl humoru není Lucii úplně blízký. Tonda tehdy pracoval v technice Disku, chvíli jsme se o tom bavili, a pak se rozhodl, že do toho půjde se mnou. S Ivem jsem byl domluvení od začátku a Honza přibyl v průběhu.

Námětem se stal groteskně vtipný až fantasmagorický komiks Erica Powella, který tvůrci využili nejenom v dějové linii, ale vycházejí z něj třeba i ve vizuálu loutek. Goonova typická bekovka a pěsti jak dvě kladiva, stejně jako Frankieho bílé tílko a hnědý stetson, jsou určujícími znaky postav v komiksu i na divadle. Powellův komiks Dan Kranich vybral hned z několika důvodů: Tím prvním lákadlem pro mě byl nihilistický a temný humor. Tím dalším byl svět, ve kterém Goon žije. Není totiž zasazený do určitého času a místa, míchá se v něm realita, magie i roboti. V tomhle světě jsme si mohli dovolit prakticky cokoliv.

Inscenace začala postupně vznikat z improvizací. S Tondou jsme udělali kostru inscenace a jednotlivých scén, které jsme potom rozehrávali. Neměli jsme ale nikoho, kdo by se díval zvenku. Byli jsme sami sobě režiséry. Inscenační metoda byla taková, že dokud jsme se neváleli smíchy, nebyl to dobrý fór, pokračuje Dan a zároveň uznává, že v poslední fázi zkoušení začal být pohled někoho zvenčí nepostradatelný. Od svého zvukařského pultíku nás sledoval Ivo, ale nakonec jsme pozvali ještě Josefa Jelínka, který nám v závěru hodně pomohl. A na poslední generálku se přišel podívat guru Divadla Disk: technik Ála. To je velký kritik. Když se řezal smíchy on, věděli jsme, že jsme za vodou.

Goon nevyčníval mezi ostatními loutkovými inscenacemi jen pro svůj nekorektní humor, ale i schopností vtáhnout do loutkářského prostředí množství nesourodých popkulturních odkazů i odkazů k aktuálnímu (i politickému) dění. Ivo Sedláček ale zdůrazňuje: Je asi jedno, co je populární a co nepopulární. Nevím, jestli to vůbec dokážu rozeznat. Zajímá mě to kvalitní. To může být i kýč a vůbec mi to nevadí, spíš naopak. Goon pracuje s násilím, drsňáctvím, zombíky, komiksem, sprosťárnami, špínou, undergroundem, protože byl šitý na míru puberťákům. A Jan Strýček k tomu dodává: Zpracování „béčkových“ nebo právě popkulturních motivů je v divadle extrémně důležité. Je to cesta, jak ukázat lidem, kteří divadlu nerozumí nebo mají příšernou zkušenost z páté třídy, že divadlo je i pro ně, protože zpracovává témata, trendy a odkazy, které jsou jim blízké a které znají. K současným odkazům má člověk totiž vždycky nějaký vztah. Odkazy v inscenaci nejsou jen nahodilou změtí nápadů, ale vyváženým a promyšleným systémem. Důkazem může být i to, že inscenace za tři roky svého života a navzdory tomu, že byla přesazena z akademického prostředí do veřejného prostoru, nezestárla, stále funguje a byla jednou z prvních streamovaných inscenací v době celostátní koronavirové karantény (v rámci projektu NoDFLIX). Dobře zvolený odkaz může mít u diváka silnou odezvu, ten špatně zvolený je ale za chvíli neaktuální a v lepším případě udělá scénu nesrozumitelnou, v tom horším kvůli němu bude nesrozumitelná celá inscenace, vysvětluje Antonín. Na druhou stranu, pokud budeme vnímat popkulturu jako nenáročnou zábavu pro co nejširší masu lidí, tak z toho vlastně vychází kočovné loutkářství. Prdění, blití, pár ran do hlavy – většině publika to na odreagování stačilo. Samozřejmě je dobře, když se to podaří posunout k nějakému vyššímu smyslu, ale i bez toho může být zábavy dost, dodává.

Ačkoliv jsou všichni čtyři absolventy stejné (loutkářské) katedry, každý sleduje trochu jinou cestu českou kulturní scénou. Zatímco Antonín odešel do Naivního divadla, Jan je svázán s experimentální scénou NoD a navíc je v angažmá v Divadle Lampion. Dan společně s Ivem utvořili v lednu 2019 hudební uskupení P/\ST (Past), které v poslední době bez nadsázky dobývá českou hudební scénu. Jakási organická provázanost s mainstreamovou kulturou je tak pro tvůrce přirozená a z inscenace jasně čitelná – už díky šíři záběru aluzí a přímých citací, které přicházejí plynule a přesně zapadají do konkrétních situací. Jsme děti devadesátek, takže jsme vlastně děti popkultury. Všechny ty legendární hry, kultovní filmy, značky, kterými byl východní blok zavalený, to všechno je naše dětství, líčí Dan a Jan ho hned doplňuje. Máme společný „background“ klučičího zlobení. U každého z nás se projevuje trochu jiným způsobem, ale je tam znát.

Málokdy se stane, že absolventský projekt zanechá ve světě profesionálního divadla takovou stopu, a tak se logicky začaly objevovat otázky, co bude dál. Ano, to chtějí vědět všichni, směje se Ivo. Nový projekt souboru však v poslední době dostává výrazně jasnější podobu, což potvrzuje i Jan: Při zkoušení Goona jsme neměli jasnou představu o tom, jestli je IDDQD jednorázová formace, nebo nějaké dlouhodobější uskupení. Přesvědčil nás až „hlas lidu“. Uvažovali jsme, že zkusíme udělat Goona 2, ale byla by to „mission impossible“. Očekávání by byla vyšroubovaná tak vysoko, že bychom je nemohli nenaplnit, i kdyby tam Okamura rapoval Bibli kralickou. Soubor je navíc v posledních letech natolik vytížený, že je problém najít společný čas na zkoušení.

I tak ale začíná IDDQD pracovat na novém projektu. Už přes rok připravujeme novou inscenaci do NoDu, říká Dan. Pracovní název je Once Upon a Time in Soviet Union. Můžete se těšit na spoustu šedi a psychicky narušené superhrdiny. Nový projekt má být založený na komiksu Umbrella Academy, jehož autorem je zpěvák skupiny My Chemical Romance Gerard Way. Nedávno proběhl na Netflixu jako seriálová novinka, ale moc se nám nelíbil. Tak jsme si řekli, že ho uděláme s loutkami a dobře, dodává Jan. Děj bude posunutý do alternativní reality, kde Sovětský svaz nikdy nezanikl, a – oproti tomu, jak to vypadá jinde – je docela výhra v něm žít. Scénografickou představu zatím nemáme, ale rozhodli jsme se oproti Goonovi hodně prostorově expandovat, takže to bude megalomanské asi jako Rudé náměstí.

Čekání na novou premiéru IDDQD si diváci zatím mohou ukrátit různě. Ať už třeba sledováním strhujícího loutkového klipu IDDQD Planeta ryb, který je volně dostupný na YouTube a který z Goona vychází, protože zpracovává jednu z písní inscenace. Ostatně s hudebními klipy slaví Dan s Ivem podobné úspěchy jako na divadle. Animovaný hudební klip k tracku Tíseň Bety Suchanové a Nory Štrbové byl vybrán do oficiální selekce festivalu Annecy, který ve svém oboru patří k těm nejprestižnějším. P/\ST se tak dostává do mezinárodního kontextu a s ní i česká animace. S Ivem jsme do toho holkám mluvili jen minimálně. Vybraly si ten song samy a my s nimi probírali vlastně jen pocity z něj. Měli jsme jen jedinou schůzku, pak už to bylo kompletně na nich, říká Dan.

Ivo se v poslední době věnuje čím dál víc hudbě. První divadelní hudbu skládal právě pro Goona a od té doby podobných zakázek jen přibývá. Začínám se cítit víc a víc jako hudebník. Herectví ale potřebuju. Rád říkám, že jsem prostě performer. Tady tancuji, tam koncertuji, vedu loutky, hraji a mezitím doma skládám hudbu, konstatuje. Také Dan se od loutek v posledních projektech poněkud odklonil –roku 2018 ostatně nastoupil do činoherního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Nemám v plánu loutky opouštět. Teď s nimi pracuji minimálně, ale to neznamená, že nemají v mém hereckém srdci speciální místo, ujišťuje mne.

Příběh Goona a IDDQD je krásným příkladem toho, jak nevyzpytatelně divadlo funguje. Jak velkolepě může dopadnout projekt, jehož scéna je poslepovaná z papundeklových krabic, jehož několik loutek pochází ze zverimexu a několik z obchodu ovoce-zelenina. Možná to ale nebylo zas tak nečekané. Možná tvůrci od začátku mířili vysoko a nechtěli se spokojit s ničím menším, než je kultovní inscenace. Proč by se jinak pojmenovali IDDQD – „cheatem“1 z legendární hry Doom, který hrdinovi zajistí nesmrtelnost. Ostatně Danovy plány do budoucnosti jsou stále celkem ambiciózní: Jednou přijde den, kdy loutky obživnou a zotročí lidstvo. A to bude chvíle pro IDDQD. Jsme braničtí rytíři s tuzemákem v ruce. Možná lidstvo zachráníme a možná uděláme tu nejlepší loutkovou show jakou svět viděl! Podle toho, jestli se nám zrovna bude chtít. Na což Ivo dodává už jen velmi strohé: We\’ll be back.

Poznámky pod čarou

1 Cheaty jsou zvláštní kódy, které mohou hráči počítačových her zadat do hry a změnit tak její chování. Slouží většinou k tomu, aby si hráč usnadnil cestu k cíli a obešel některé překážky, které mu hra staví do cesty.

Loutkář 2/2020, s. 17–19.

Vondráková, Adéla: Recept na nesmrtelnost

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás