Nepřekážet a vytvářet podmínky
Letošní jubilantka Jana Dražďáková (nar. 10. 1. 1940 v Praze) působila v letech 1991–2009 jako ředitelka Divadla DRAK v Hradci Králové, kde prožila celé půl století a spolupracovala se všemi výraznými osobnostmi, které divadlem prošly. V dubnu roku 2005 jí město Hradec Králové udělilo cenu Primus inter pares mj. za vynikající lidské postoje, odbornou erudici a smysl pro řízení umělecké instituce.
Její krédo bylo prosté: Nepřekážet a vytvářet podmínky, aby lidé měli kde bydlet, aby měli přijatelné prostředí a v DRAKu se cítili jako v rodině. Od roku 1964 působila jako umělecká tajemnice po boku ředitele Jana V. Dvořáka, který přišel do Hradce Králové z angažmá v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka. Za nejzajímavější období DRAKu považuje léta 1973–1982, kdy se divadlo proslavilo nejen doma, ale také ve světě. Když si ji v atmosféře sametové revoluce soubor vybral za ředitelku, Jana Dražďáková souhlasila pod podmínkou, že půjde jen o „záskok“, než se najde ten správný člověk. Nakonec zůstala dalších dvacet let.
V novém tisíciletí se její zásluhou začalo divadlo rozrůstat. V prvním patře vznikly šatny pro herce, přízemí začalo sloužit jako dílny a ateliéry. Proměny se dočkal i divadelní sál a rekonstrukcí prošly ubytovny pro mimohradecké herce. Z její iniciativy Divadlo DRAK adaptovalo další budovu v bývalém Tereziánském dvoře. Podle projektu výtvarníka Marka Zákosteleckého zde v roce 2010 vznikly tři nové prostory: muzeum loutek Labyrint, interaktivní Laboratoř a Studio, variabilní divadelní sál pro sto diváků.
V Divadle DRAK je dodnes vítaná a respektovaná. Udržuje kontakty s mladší generací loutkářů (tak trochu svými dětmi) a zajímá se o jejich práci.
V červnu roku 2010 podpořila myšlenku nominovat východočeské loutkářství do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR. O rok později se stala předsedkyní Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství (od roku 2016 Spolek pro podporu tradic českého loutkářství), což byl klíčový moment pro pozdější úspěch – zápis Loutkářství na Slovensku a v České republice do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 2016.
Medailon byl publikován 7. 1. 2020 ve zpravodajském a publicistickém online médiu Místní kultura, které vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – NIPOS.
Loutkář 2/2020, s. 4.
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS