Dolenská, Kateřina: Zjevení masky

Nakladatelství Akademie múzickým umění v Praze vydalo v roce 2018 publikaci pedagoga HAMU a FAMU, herce a mima Štefana Capka, která se týká masek a mohla by tedy být inspirativní i pro loutkáře.

V úvodní teoretické části dvousetstránkové knihy se Capko věnuje tomu, co je a není maska, a na názorných příkladech upozorňuje na její možnosti a vlastnosti. Objasňuje, jak proměňuje identitu jedince, zmiňuje i její ochrannou funkci (kombinace obojího je patrná například u středověkého brnění, ale i u přileb dnešních těžkooděnců) a obecně ji definuje jako cokoli, co zakrývá část celku. Některé masky podle něj spíše akcentují změnu identity nositele, čímž mu zaručují jistou anonymitu. Zajímavý je v této souvislosti i Capkův postřeh, že hlava jako nositelka čtyř z pěti smyslů díky masce pozbývá mimiku a stává se pro druhé nečitelnou, tedy vzbuzující bázeň.

V další části publikace se autor snaží masky klasifikovat podle účelu (sem řadí zejména masky „prvotní“, tedy ty, které kdysi sloužily ke komunikaci s nadpřirozeným světem, stejně jako masky obřadní, rituální, lidové, ale třeba i masky posmrtné nebo divadelní), podle způsobu provedení (statické a dynamické – zde má na mysli zejména výrazné celoobličejové líčení-masku nebo elastické masky schopné mimiky), nebo dělí masky podle plochy, kterou zabírají (přičemž za nejmenší masku považuje klaunský nos). Samostatnou, pohříchu velmi stručnou, kapitolu věnuje i maskám ve filmu a v divadle. Připomíná zde zejména fenomén commedia dell\’arte; asijské loutkové techniky s maskou jako japonské divadlo nó a kabuki, korejské lidové divadlo (bohužel bez bližšího upřesnění) a pekingská opera jsou autorem – opět velmi stručně, de facto se spokojí s pouhým výčtem typických postav – představeny až na s. 150–151.

V těchto úvodních pasážích se nabízí zajímavé srovnání s výzkumem badatelky Kateřiny Ebelové, která se maskám dlouhodobě věnuje a své bohaté znalosti vetkla do výpravné publikace Maska v proměnách času a kultur (Grada 2012), z níž čerpaly i dva seriály publikované v Loutkáři (Technologie masky I–VI, Loutkář 1–6/2014 a Masky – historie I–IV, Loutkář 3–6/2014) a která nahlíží na masky mírně odlišnou optikou.

Nicméně gros Capkovy publikace tkví nikoli v teoretické části, ale v následujících praktických cvičeních s maskou. Autor v nich podrobně a s mnoha osobními postřehy rozebírá herecký přístup k masce (Herec a maska – dva základní divadelní pojmy. Patří nerozlučně k sobě. Jeden druhého tvoří, modeluje, inspiruje, ovládá; viz s. 91), apeluje na tvůrčí umělecké hledání v práci s maskou, její pozorování (nazývá je čtením masky) a souznění s ní; na čtenáře z mimodivadelní praxe text působí svým způsobem až magicky (Maska rozpoutá divadlo. Dejte sebe masce! Viz s. 147).

Podrobně se také věnuje technice hry s maskou (s akcentem na prostor, postoj, pohled a fokus, gesto, zastavení, dynamiku pohybu, rytmus, opakování pohybu, úhly natočení masky v prostoru ad.) a způsobu hry s maskou, když zobrazuje konkrétní bytosti, nebo pokud jde o abstraktní způsob vyjadřování. Závěrečná desátá kapitola je pak cele věnována jednotlivým cvičením (např. cvičení k probuzení masky, cvičení představivosti, probuzení masky fokusu či rychlosti, chůze v prostoru, hlas masky).

Místy poněkud fragmentární text je proložen mnoha citacemi – Capko se často opírá o učení herce a pedagoga Jacquese Lecoqua (1921–1999), režiséra Jacquese Copeaua (1879–1949) nebo mima Marcela Marceaua (1923–2007) – a má i velmi bohatý obrazový doprovod (nafoceny jsou například i jednotlivé fáze hereckého tréninku). Svou názorností, čtenářskou přístupností, stylem pojetí, který dává tušit hluboké vnitřní zaujetí autora, a hlavně dominantní orientací na konkrétní herecká zadání, kniha Zjevení masky užitečně poslouží především divadelním praktikům. Čtenář-divadelní teoretik se sice také dozví leccos, mnohé si utřídí, ale jeho touhu dozvědět se o maskách více kniha zcela neuspokojí. Není to ale popravdě její ambicí.

Štefan Capko: Zjevení masky

NAMU Praha, 2019

Počet stran: 208

ISBN: 978–80–7331–496–5

Loutkář 1/2020, s. 95.