Loutkar.online

Šlechtová, Ema: My dva nikoho nezajímáme

Johana Urbanová, které nikdo neřekne jinak než Johanka, a Adam Svoboda jsou produkční, spolužáci z DAMU, kteří se rozhodli ve svých hektických profesionálních životech najít místo pro činnost s potenciálem posouvat nejen mladé, alternativní a loutkové divadlo jako takové, ale především je propagovat v zahraničí.

Projekt Drama Label představuje čerstvou iniciativu, která rozhodně stojí za pozornost. V poměrně krátkém čase fungovaní se jim povedlo sestavit komplexní webový katalog zastupovaných inscenací a pod záštitou Drama Label vyvézt české alternativní a mladé divadlo všude možně po světě. Díky dlouhodobé spolupráci s katedrou alternativního a loutkového divadla na DAMU mají oba produkční přehled o současné situaci na škole a bohatou zkušenost ze zahraničních festivalů.

Co vás vedlo k založení Drama Label?

Adam: Drama Label vznikla na jaře 2018. S Johankou nám bylo líto, že na DAMU, především na katedře alternativního a loutkového divadla, vzniká spousta dobrých věcí, které se odehrají během klauzur a zaniknou. Chtěli jsme jim znovu vdechnout život. Hraní v Česku si většinou dokážou tvůrci vyjednat sami, proto jsme se rozhodli cílit na zahraničí. Sešli jsme se, vymysleli kritéria, která by měly inscenace splňovat, abychom je mohly začít vyvážet do zahraničí.

Johanka: Momentálně máme pořád ambice vyjíždět do zahraničí, ale zatím se nám přece jenom více daří fungovat tady. Což je ale pro začátek skvělé, jelikož se tak lidé snáze dozvědí o existenci Drama Labelu. Naší další motivací je skutečnost, že i když klauzury ze školy občas vyjíždí, nedostanou většinou ani korunu, čehož festivaly rády využívají k rozšíření programu bez nákladů. Není to férové, studentské inscenace jsou často stejně kvalitní jako profesionální. Tím se dostávám k našemu mottu: Young but Professional.

Adam: Samozřejmě je v pořádku, když inscenace jezdí na festivaly jiných uměleckých škol zadarmo, protože v tu chvíli jde o reprezentaci školy. My ale chceme mladým tvůrcům nabídnout alespoň trošku odpovídající honorář za práci, kterou odvedli. Zkrátka se snažíme o profesionalizaci mladého divadla.

Jak vznikl název Drama Label? Co znamená?

Adam: Chtěli jsme mezinárodní název a slovo „label“ znají všichni. Měli jsme i jiné varianty – třeba Dramalog – protože jsme vlastně katalogem inscenací. Nakonec jsme si řekli, že jsme přece jen takový „label“, i když věci nevydáváme a přebíráme je už hotové. Zatím nemáme na to, abychom sami dávali prostor k tvorbě.

Oba jste produkční a zároveň se podílíte na dramaturgii? Jak vůbec funguje výběr inscenací?

Johanka: První základ jsme vybírali společně. Máme ale dramaturgickou radu, která je složená ze studentů KALD napříč obory – Eva Stárková (režie), Rufina Bazlová (scénografie) a Anita Gregorec (herectví).

Adam: Tahle miniaturní rada funguje především během klauzurního festivalu Proces na KALDu. Dbáme na jejich názor, ale pokud se nám něco hodně líbí, máme s Johankou poslední slovo. Navíc jsme všichni hodně vytížení a nedaří se nám zařídit, aby všichni viděli všechno.

Jakým procesem prochází inscenace ve chvíli, kdy si ji vyberete? Jaká jsou kritéria, která musí splnit?

Johanka: Nejdůležitější je motivace tvůrců práci prezentovat. A samozřejmě nás projekt musí zaujmout – mimo dramaturgickou radu sbíráme i názory dalších kamarádů od divadla. Pak samozřejmě řešíme technickou stránku věci, aby šlo o inscenace, které mohou jednoduše vyjíždět.

Adam: Setkáváme se se třemi praktickými bariérami: snažíme se, aby v inscenaci nehrálo moc herců, nemůžeme zaštiťovat projekty, které mají masivní scénografii, světelné nebo zvukové plány a nároky. Nakonec se snažíme, aby šlo o nonverbální nebo snadno titulkovatelné formáty. Tohle jsou tři základní parametry, kterými se snažíme dosáhnout co nejvyšší atraktivity pro zahraničí a zároveň tím usnadňujeme převoz.

Johanka: Výhodou je, že většina našich projektů vznikala jako studentské klauzury a technické parametry jsou většinou splněny hned na začátku.

Jakým způsobem funguje kontrakt s tvůrci? Co jim nabízíte navíc jako přidanou hodnotu?

Johanka: Vždycky jim poskytujeme místo na našich webových stránkách v katalogu, kde jsou všechny informace o dané inscenaci, včetně fotek.

Dramaturgové festivalů tak mají snadnější výběr a všechny potřebné informace k dispozici. Pak zprostředkováváme produkční práci – vyplňujeme opencally a odpovídáme na nabídky. Už se nám i stává, že se festivaly ozývají samy od sebe a ptají se na naše doporučení.

Omezujete se pouze na projekty vzniklé na KALDu, nebo máte širší záběr?

Adam: Rozhodně se ničemu nebráníme.

Johanka: Preference KALDu je hodně daná klauzurním festivalem Proces. Na KČD jsou klauzury většinou uzavřené pro veřejnost. Nemáme tedy moc šanci sledovat, co studenti vytvořili.

Kupříkladu vámi zaštiťovaná loutková inscenace Nejmenší ze Sámů se umístila při udělování loutkářské ceny Erik jako druhá. Jaké další úspěchy máte za rok a půl svého fungování?

Adam: Inscenace Nejmenší ze Sámů se také nedávno zařadila do projektu Nová krev, Tisíc tuctů dostalo několik cen na Skupově Plzni a na festivalech v Maďarsku, Rumunsku a Srbsku. S inscenací Mikrosputnik jsme se dostali až do Izraele a Petrohradu, možná pojedeme i do Korey. Momentálně čekáme na výsledky opencallů – rýsuje se nám například festival Sofia Puppet Fair.

Johanka: Plánujeme takové menší turné po Balkáně. Během prázdnin se nám dařilo účastnit skoro všech českých festivalů. Inscenace Raw nebo Nejmenší ze Sámů jezdily téměř nepřetržitě.

Adam: Náš úspěch je především úspěchem inscenací. My dva nikoho nezajímáme.

V katalogu Drama Label je vůbec zastoupeno poměrně dost loutkových inscenací. V čem vidíte výhodu jejich vývozu? Je po nich v zahraničí poptávka?

Adam: Loutkové divadlo má pro nás celou řadu praktických výhod. Jednak většinou nemá pompézní scénografii, co do velikosti, nikoli co do kvality a originality, nebývá tak náročné na hrací prostor (většinou si vystačíme se zatemněnou místností, případně s malým blackboxem) a také nebývá, alespoň co se týče našeho výběru, tak upovídané (tím pádem snadno přeložitelné případně titulkovatelné). Dalším důvodem je to, že po nich je opravdu v zahraničí velká poptávka, která je dána vysokou kvalitou, kterou jim mladé české loutkářství může nabídnout.

Johanka: Výhodou „loutkáren“ také často bývá, že je s oblibou sledují nejen děti, ale i dospělí, což má pro nás navíc benefit, že je můžeme přihlašovat na široké spektrum festivalů. V neposlední řadě je to naše osobní preference, oba máme loutkové inscenace hrozně rádi a rádi pracujeme s jejich tvůrci.

Jakou vizi máte pro Drama Label do budoucna? Kam se chcete dál vyvíjet?

Johanka: Líbilo by se nám navázat co nejvíce nových spoluprací. Měli jsme schůzky v Českých centrech, snažili jsme se je seznámit s našimi projekty, a snad se nám podařilo započít pěknou spolupráci – cítili jsme jejich zájem o mladé alternativní divadlo. Vyplňujeme výzvy, dáváme o sobě co nejvíce vědět. Hodně nám pomohla Nová síť, která při nás stála už od založení, díky níž jsme se dostali na různé festivaly, kde jsme se mohli prezentovat.

Adam: Přáli bychom si, abychom za pár let nemuseli nikomu psát a festivaly nás oslovovaly samy od sebe. Rádi bychom také začali zastupovat scénografy a vytvořili jim jakýsi katalog s portfoliem.

Na festivalech v zahraničí máte šanci vidět, jak vypadá studentské alternativní divadlo mimo Českou republiku. Jaká je úroveň českých projektů ve světovém kontextu?

Adam: To je jedna z našich hlavních motivací. S projektem bychom nezačali, kdybychom si nemysleli, že u nás vznikají unikátní věci. Když jsem začal objíždět festivaly alternativního mladého divadla, došlo mi, jak dobře na tom jsme.

Johanka: Je škoda, že je propojení českého divadla se zahraničím tak tristní. Podobných platforem, jako je Drama Label, tu moc není. Například Perform Czech (IDU) má prestiž, mnohem větší než my, ale zastupuje pouze inscenace profesionálních divadel.

Má na vaši práci vliv zařazení českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO? Je to něco, co můžete využít pro marketing a propagaci v zahraničí?

Adam: Je pravda, že na to často přijde řeč, vědí to i v cizině a možná nám to nevědomky pomáhá, abychom se dostali na zahraniční festivaly. Prakticky v tom ale žádné výhody nevidím, možná by pomohl nějaký fond na vysílání loutkových inscenací ven, který by stál mimo podpůrné nástroje, jež jsou stejné pro všechno živé umění, protože si myslím, že určitě máme co ukazovat, a hlavně musíme všem dokázat, že české loutkářství rozhodně nejsou jenom marionety.

Johanka: Myslím si, že to, že je české loutkářství na seznamu UNESCO, využíváme vlastně míň, než bychom mohli. A nejen my jako Drama Label, ale česká kultura i stát. Je to něco, v čem jsme ojedinělí a čím bychom se mohli pyšnit, a byla by škoda zahodit tak silnou tradici. Je ale důležité říci, že taková příležitost by měla být podpořena i legislativně, například fondem, o němž mluvil Adam, nebo zvláštní podporou z ministerstva kultury či ministerstva zahraničních věcí. Samotné umístění na seznam bez těchto aktivit je jen odrazovým můstkem, který, když ho dobře využijeme, může být velmi užitečný nejen teď, ale i v budoucnu.

V čem je podle vás největší problém v divadelním kontaktu zdejších divadelníků se zahraničím? Proč není více lidí, jako jste vy dva, kteří by soustavně působili na mezinárodní úrovni?

Adam: Myslím, že je to tou českou náturou. Lidé mají pocit, že je to příliš složité, drahé, že je to daleko a nebezpečné. Jsou to takové neopodstatněné obavy. A častokrát to divadla ani nenapadne. Mrzí mě, že se snažíme o něco, na co neexistuje adekvátní grantový program.

Johanka: Myslím, že by ta ambice i byla, ale lidé mají pocit, že je to příliš náročné. Kamenná divadla na to popravdě se svým vlastním provozem většinou nemají kapacitu. Není tu navázaná síť, vznikla obrovská propast, a to většinu lidí odradí. My moc peněz vlastně nepotřebujeme, jde nám o poslední krok, tedy propagaci a nabízení inscenací, který je ale zásadní pro to, aby inscenace mohla žít a fungovat v zahraničí – a to se snažíme podpořit.

Rozhovor původně vznikl pro platformu www.pasquil.cz. Autorkou redakčně rozšířeno a doplněno.

Loutkář 1/2020, s. 70–71.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.