Klíma, Miloslav: Hnízdo pro duši

Pro otevření tématu, kterým se toto číslo zabývá, tedy divadelní práci ve specifických skupinách, jsme zvolili úvodní slovo prof. Miloslava Klímy přednesené 5. března 2020 na vernisáži výstavy Hnízdo pro duši v chrudimském Muzeu loutkářských kultur. Pokud vás tato sice okrajovější, ale společensky i lidsky nesmírně cenná altruistická divadelní činnost zaujme, vězte, že výstava potrvá až do 1. listopadu 2020. (red)

Text: Miloslav Klíma

Každý plným právem touží po naplněném životě, v němž jedinec nejen přijímá dary země a užívá společenství lidí, ale také nabízí podíl na starostech ostatních, dbá na stav prostředí a vývoj lidské pospolitosti. Tím bezesporu obohacuje i sám sebe. Rozdílnost každého jedince přináší momenty, ve kterých lidé, jimž byla dána do vínku různá a mnohdy nenávratná postižení, jsou vytlačováni na okraj. Jsou menšinou, ale hodnota a civilizační úroveň lidského společenství spočívá mimo jiné v tom, že dokáže rozdílnost přijmout, v reálné míře ji respektovat a v lepším případě integrovat. Přijetí „jiných“ lidí do společného života je založeno na poznávání vzniku a důsledků mimořádností ve vývoji jedince, aniž by to ovšem vedlo k nějaké variantě genetického inženýrství či nechvalně známé eugeniky z 30. let minulého století. Dále spočívá v řadě možností, které – na základě dobrých zkušeností – je výhodné synergicky uplatňovat a které spočívají například:

v chráněném bydlení, které podporuje a umožňuje život mimo ghetto ústavů, bez vyřazování z ostatní populace. Tím se nejspíše ruší selekce, doposud tak často aplikovaná;

v dobře promyšlených chráněných dílnách, kde lze otevřít příležitost pro pracovní uplatnění v rámci reálných dispozic klientů, přičemž výsledky jejich práce mají konkrétní smysl a uplatnění, aniž je tato možnost nepřiměřeně omezována podnikatelským diktátem úspěšnosti;

ve vytváření otevřených podmínek pro seberealizaci lidí s postižením, aby jako ostatní občané měli příležitost naplňovat vedle pracovních tvůrčí, sportovní, relaxační či edukativní potřeby zde nejlépe v integračních sdruženích.

Tyto představy jsou finančně i organizačně náročné, ale namísto vybavování sociálních ústavů nejnovějšími televizory a multimediálními reprodukčními vymoženostmi existuje možnost věnovat se péči o postupnou komplexnější socializaci lidí s postižením v soustavném a dlouhodobém integračním procesu. Ten vychází z poznatku, že většinu disability nelze odstranit, „vyléčit“. Mnohá omezení jsou nevratná a každé vzbuzování nadějí na zázrak hrozí krutým omylem. Za produktivní lze považovat především snahu, aby se tito lidé a lidé z jejich okolí naučili s omezením zacházet. Pozitivní postoj spočívá v tom, že se k těmto lidem obracíme jako ke všem ostatním, známe a respektujeme jejich konkrétní limity a podle tohoto poznání nastavujeme reálné nároky a úkoly společných prací, činností a případně i kreativní tvorby. V ní pak nejde na prvním místě o reprízově využitelnou provozní prezentaci výsledků v běžném slova smyslu, nejde o hypotetickou dokonalost, či dokonce rozvoj poetik, ale jde o spoluúčast – společné sdílení aktu tvorby, zrození a předvedení vytvořeného díla obvykle lidem blízkým či aspoň přirozeně vstřícným, informovaným. Jde o vytváření prostoru pro seberealizaci, často a s výhodami v integrovaných skupinách. Kolektivní, sdílená divadelní tvorba je vhodným médiem pro tyto integrační snahy.

Zkušenosti z podobných programů potvrdily výhodnost integrovat do společné tvorby profesionální divadelníky s lidmi, kteří přes svá omezení touží a mají dispozice divadelně tvořit. Protože tyto tendence musí mít odpovídající základy, a letité výtečné zkušenosti Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící na JAMU to dokládají, také na KALD DAMU vznikla postupně studijní specializace připravující budoucí profesionály na divadelní tvorbu ve specifických skupinách. Ve spolupráci s jednotlivými soubory a skupinami se uskutečňují soustavně koncipované dílny, semináře, společné projekty, představení uváděná na přehlídkách (Rynholecký festiválek, Neratovský Menteatrál aj.), rozvíjí se divadelní výzkum a probíhá řada kolokvií, konferencí, byly publikovány články v odborném tisku, vydány odborné publikace.

Výzkumný a studijní program byl podpořen projektem MK ČR NAKI II pro roky 2018–2020. Výstava Hnízdo pro duši je jedním z výstupů tohoto projektu, včetně doprovodného katalogu. Prezentuje výběr výsledků této činnosti jak na KALD DAMU (v rámci studijní specializace a praktického pracoviště v Divadle Vzhůru nohama, Chráněného bydlení v Suchomastech a Speciální školy v Rokycanech), tak na DIFA JAMU (v Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící) a v dalších spřízněných aktivitách.

Co je „hnízdo pro duši“? Útulek, zázemí, pocit domova, vždyť ne každý ho trvale má. A pro jakou duši? Pro každou, která neuznává rozdíly, ze kterých by plynuly nepatřičné hranice a selekce. Nahlédněme do „hnízda pro duši“, do místa vstřícného zázemí a bezpečí, kde je chráněn nedotknutelný poklad živého světa, každá lidská bytost bez apriorních rozdílů, v plné rovnosti, byť s nestejnými možnostmi a dispozicemi. Otevřeme tedy svá srdce a svou mysl na tomto křehkém a bezpečném místě a připomeňme si tak trvalý apel na humanitu procházející celou historií lidstva.

Loutkář 1/2020, s. 12.