Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,

je mi ctí vás provázet i dalším ročníkem Loutkáře, který bude tentokrát zaměřen nikoli na zkoumání loutkářských kultur jiných zemí, ale budeme pátrat po tom, kde všude se objevují loutky v podobě figurativní i nefigurativní, kde se pracuje nápaditě s předměty či kde se dostává ke slovu jako inspirace pro tvůrce amorfní hmota.

Čeká nás výprava do světa literatury, výlet do popkultury nebo třeba pátrání po fenoménech, které jsou podobně jako české loutky zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

První číslo, které právě držíte v ruce, ovšem zahájíme ponorem do poměrně široké oblasti divadelní tvorby, jež se dotýká a výrazně prolíná se sférou edukace, antropologie, psychologie a sociologie.

Čím dál častěji je totiž i u nás slyšet o divadelní práci ve „specifických skupinách“, v repertoárech statutárních divadel se objevují inscenace tzv. divadla fórum nebo divadla ve výchově, konají se festivaly divadla utlačovaných. Ve všech těchto formách, tu více, tu méně, dostávají prostor loutkáři a loutky a je na čase je přehledně představit na jednom místě.

Připomínám, že naším výchozím bodem jsou čísla Loutkáře 5/2012 a 6/2012, kde už jsme se této divadelní práci věnovali, nicméně se k ní rádi vracíme i proto, že se od té doby značně rozšířila a do jisté míry institucionalizovala.

Také bych ráda zdůraznila, že nikdo z participujících umělců ji nedělá pro zisk a slávu, ale z čistého altruismu a snaze pomoci bližním, k nimž byl osud méně laskavý a jež společnost leckdy nechala na holičkách. A že je takových dobrodinců u nás plno, je přece dobrá zpráva, kterých je dnes potřeba jako soli!

Kromě hlavní tematické linky je Loutkář do poslední stránky naplněn medailony inspirativních tvůrců, recenzemi a

glosami, aby i nadále plnil své poslání stát se unikátní kronikou českého loutkářství. Akcent letošního ročníku bude položen na představování mladé generace talentovaných tvůrců – jim věnovaný volný cyklus jsme si pracovně nazvali jako Mladí a neklidní – a připojíme se i k oslavám roku slovenského divadla čtyřmi portréty významných umělců a souborů; v tomto čísle zahajujeme režisérským klanem Spišákových.

Protože dokončujeme první letošní číslo v nelehkých březnových dnech, kdy jsou výrazně omezené jakékoli společenské aktivity, pochopitelně včetně divadelních, přeji nám všem, aby koronavirová

pandemie rychle pominula, abychom si všichni zachovali pevné zdraví a abychom se brzy opět setkali na nějakém báječném loutkovém představení.

Loutkář 1/2020, s. 1.