Navzdory tomu, že bylo Dánsko domovem nejslavnějšího světového pohádkáře Hanse Christiana Andersena, s jehož uměleckým odkazem se utkávají snad všechny zdejší soubory, není zdejší loutkářská tradice příliš silně zakořeněna. Přesto není nezajímavá! (red)
První zmínky o kočovných souborech profesionálních loutkářů z Itálie a Francie v Dánsku se objevují kolem roku 1670. Tyto soubory zřejmě hrály komedie s Polichinellem/Pulcinellou, a to pravděpodobně s pomocí tlumočníka, podobně jako v Anglii. S postupem času loutky nabíraly na oblibě a v roce 1718 v Kodani založil francouzský loutkář Étienne Capion loutkové divadlo s velkým repertoárem, který zahrnoval i hry Williama Shakespeara. Víme, že od roku 1795 byl nejstarší zábavní park na světě Dyrehavsbakken v Klampenborgu jedinou stálou scénou tradičního dánského loutkového hrdiny Mester Jakel (který je pravděpodobně odvozen od populární severofrancouzské postavy Maître Jacques).
Zároveň se začala rozvíjet i buržoaznější tradice, do níž se zapojilo mnoho z největších umělců a hudebníků této zlaté éry. V roce 1810 postavil skladatel Christopher Friederich Weyse (1774–1842) pro dramatika Johana Ludviga Heiberga (1791–1860) loutkové divadlo, v němž Heiberg inscenoval své komedie s Weyseovou hudbou. Na přelomu století pak malíř Jens Ferdinand Willumsen (1863–1958) založil uměleckou loutkovou scénu, kde hrál komedie s marionetami.
20. století
V této exkluzivnější tradici pokračoval Ebbe Sadolin (1900–1982), který v roce 1922 založil v Kodani divadlo, jež hrálo marionetami ve výtvarně propracovaných kulisách pohádky Hanse Christiana Andersena (1805–1875) s hudbou od Knudåge Riisagera (1875–1974). Sadolin se svými inscenacemi objel celou Evropu a vytrvale usiloval o to, aby bylo loutkové divadlo uznáno jako seriózní umělecká forma.
V roce 1930 se Helgo Jørgensen (1888–1972) rozhodl obnovit staré komedie s postavou Mester Jakel. Dal jim novou uměleckou formu a vyrobil vlastní spodové loutky. S těmi hrál sedm let v zahradách Tivoli. Později se přesunul do kodaňských parků a nakonec v roce 1970 založil vlastní divadlo v Kongens Have (Králových zahradách). Po jeho smrti divadlo převzala Birthe Norst a dodnes hraje přes léto každý den.
V roce 1962 dánské loutkové divadlo získalo nový impuls. Herečka Jytte Abildstrøm (nar. 1934) objevila možnosti tohoto média při návštěvě Alexise Roberta Philpotta a jeho loutkového centra v anglickém Wandsworthu. Spolu s Herthou Kaah a Paulette Møller (nar. 1928), která později v roce 1968 stála u vzniku loutkového divadla v billundském Legolandu, založila Jytte Abildstrøm vlastní loutkový soubor. Jejich první inscenací byl Le Médecin volant (Létající lékař) od Molièra. Divadlo Jytte Abildstrømové po Dánsku i dále jezdí a zve ke spolupráci i zahraniční loutkáře.
V roce 1966 otevřelo první stálé divadlo pro děti v Kodani, Det Lille Teater (Malé divadlo), které často hraje loutkami. Jeho první inscenace Karusellen (Kolotoč) byla založena na dětských říkankách od Halfdana Rasmussena (1915–2002) a jejím režisérem byl Kaj Matthiessen (1929–1986), který měl s loutkami zkušenosti z Alžírska. Na ni navázalo mnoho dalších inscenací jak v Det Lille Teater, tak na scéně v Kongens Have. Kaj Matthiessen byl dobrým učitelem a jeden z jeho žáků, Morten Grue (nar. 1948), se do dějin loutkářství zapsal svými inscenacemi pro děti a dospělé v Bådteatret (Lodní divadlo), v divadle Kongens Have a v Det Kongelige Teater (Královské divadlo) i v televizních inscenacích, často vycházejících z pohádek Hanse Christiana Andersena.
Od konce 60. let se dánské divadlo na základě výzkumů světa dětí vydalo novým směrem, který se zaměřoval na jejich zážitky a jejich každodenní prostředí. V tomto období vzniklo mnoho kočovných souborů, které nejprve hrály tradičněji pojaté inscenace pro děti, ale brzy se pustily do větších experimentů, v nichž se nechaly inspirovat ostatními uměleckými formami a objevovaly nové funkce a překvapující významy každodenních předmětů.
Jedním z výrazných divadel tohoto období je Paraplyteatret (Divadlo Deštník). To v roce 1969 založil a až do své smrti vedl Ray Nusselein (1944–1999). Nusselein se mezinárodně proslavil svými poetickými one-man show, jako byl Min Altankasse (Můj truhlík), v nichž jsou loutky vyrobeny z každodenních předmětů. Jedinečný filozofický a vzdělávací koncept hry pro děti, který prostupoval Nusseleinovu tvorbu, měl na umělecký rozvoj loutkového divadla pro děti v Dánsku velký vliv.
Dalším slavným jménem světa loutek je Ole Bruun-Rasmussen, jehož práce jako režiséra, scénografa, učitele a spisovatele si získala i mezinárodní uznání. Ole Bruun-Rasmussen strávil mnoho let prací v Burkině Faso. Dnes žije ve Švédsku a jeho divadlo Life-Line-Theatre často vystupuje v Dánsku.
V roce 1981 založili Tom Nagel Rasmussen a Catherine Poher Bjørneteatret (Divadlo Medvěd), které během 80. a 90. let až do svého uzavření v roce 2000 objevovalo s použitím loutek a objektů nové vizuální formy divadla.
Mezi inscenacemi pro dospělé se během 90. let do experimentů s loutkami a objekty pustilo známé divadlo Odin Teatret, jako například v inscenaci Itsi Bitsi, nebo třeba Blå Hest (Modrý kůň) z Århusu s inscenací En dukkes erindringer (Vzpomínky panenky). Hans Rønne a jeho Teatret (Divadlo) přinesli revoluci v divadle pro mládež v podobě slavné inscenace Springtime. Divadlo Thy Teater v jutském Hanstholmu od poloviny 90. let pracovalo na rozměrných loutkových inscenacích pro dospělé a prošla jím celá řada budoucích loutkářů i řezbářů. V 90. letech se divadlo pro děti začalo pouštět i do esteticky vyhraněnějších forem a postupně se odpoutalo od dřívějších politických a pedagogických přístupů.
Mezi nejvlivnějšími zástupci tohoto trendu jsou dodnes Teater Refleksion v Århusu, které založil bývalý učitel Bjarne Sandborg. Toto divadlo, které začalo jako divadelní dílna, svůj sofistikovaný umělecký styl loutkohry a animace rozvíjí dodnes a má na kontě inovativní a oceňované inscenace, jako byl Prinsen og hans Tjener (Princ a jeho sluha). Mladí loutkáři, kteří v tomto divadle začínali, později prošli různými akademiemi a pak zakládali vlastní loutkové a animační soubory.
Známý soubor Gruppe 38 sice nikdy nebyl výhradně loutkovým divadlem, ale přesto vytvořil skvělé a mezinárodně oceňované inscenace pro děti s loutkami a objekty jako například En lille Sonate (Sonatina); totéž platí pro divadlo Nørregaards Teater, které vedl zkušený loutkář, herec a režisér Hans Nørregaard a jehož inscenace jsou známé svými propracovanými příběhy, animací, hereckými výkony i použitím živé hudby. Hans Nørregaard odešel do důchodu v roce 2003 a od roku 2011 divadlo Nørregaards Teater hraje v Odense. Další divadlo, Musikteatret Undergrunden (Hudební divadlo v podzemí), dosáhlo velkého úspěchu při převodu opery do loutkového divadla pro děti i dospělé.
Loutkové divadlo v Dánsku se ukázalo jako zvlášť vhodné pro velmi malé diváky. V Kodani se nacházejí dvě divadla, která se specializují na divadlo pro nejmenší: Divadlo Teatret Månegøgl, které v roce 1981 založila Hanne Trolle, dalo vzniknout oblíbené postavičce Pyt a často vystupovalo v zahraničí, a Teatret Lampe pod vedením herečky a loutkářky Anne Nøjgård, jež je známé svými hudebně-divadelními interpretacemi pohádek H. Ch. Andersena v podání loutek a objektů a tím, jak dokáže této věkové adrese předat i nová a složitá témata. V tomto stále populárnějším žánru se uchytily také Teatret 83 a Teatret My se svými něžně poetickými loutkovými inscenacemi.
Od roku 2000 dánské divadlo loutek a objektů přesahuje do sféry vizuálních performancí, a to díky inovativní tvorbě Sary Topsøe Jensen a jejího divadla Carte Blanche, jehož umělecky oceňované inscenace přivádějí loutky do nových uměleckých kontextů. V roce 2012 patří mezi nejnadanější nové soubory a divadla Spiir Produktion, loutkový soubor z Århusu, Astabasta Teatret a Gertrud Exner z Teater Blik, která prošla divadlem Thy Teater.
Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International. Redakčně kráceno.
Loutkář 4/2019, s. 27–28.
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
10. 5. 2024 – 12. 5. 2024
16. loutkářské letnice
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS