Lešková-Dolenská, Kateřina: Současné loutkářství má silnou pozici

Současné loutkářství má silnou pozici

Margareta Sörenson je švédská spisovatelka, novinářka a kritička se specializací na tanec a loutkové divadlo a kromě toho, že je předsedkyní Švédského střediska UNIMA, je od roku 2014 dokonce prezidentkou AICT, tedy Mezinárodní asociace divadelních kritiků. O to větší pocta pro Loutkář je, že si navzdory své vytíženosti našla čas představit českým čtenářům podoby současného švédského loutkářství.

Rozhovor: Kateřina Lešková Dolenská

V jaké kondici se podle vás dnes nachází švédské loutkářství?

Současné loutkářství má dnes ve Švédsku poměrně silnou pozici a ovlivňuje činoherní divadla i jejich scénografii. Dvěma nejzajímavějšími loutkovými divadly jsou už velmi dlouho loutkové divadlo Tittut, které hraje výhradně pro děti a specializuje se na tvorbu pro nejmenší diváky, a Marionetteatern, kterému je už šedesát let a je nejinspirativnějším loutkovým divadlem pro děti, ale také pro dospělé – Roman Paska, který má v loutkovém divadle celého světa zavedené jméno, pro něj připravil několik velmi dobrých inscenací her Augusta Strindberga. Někteří z našich nejlepších loutkářů už sice stárnou, ale pořád jsou ve svém oboru na špičce, například Eva Grytt a Thomas Lundqvist.

Úplně novým divadlem je Malmö Dockteatet v třetím největším městě Švédska, které se nachází na jižním pobřeží u Dánska; kde se bývalý herec a režisér Eric Holmström zničehonic rozhodl vrhnout na loutkářství, jemuž se ale nikdy předtím nevěnoval. Inspirací pro něj byly kreslené a animované filmy a jeho divadlo má velmi nezaměnitelnou estetiku. Jeho styl je záměrně „ošklivý“, drastický a často sebeironický, ať už inscenuje sociologickou knihu faktů o nezaměstnanosti, nebo klasiku, jako je Faust. Toto divadlo je velmi úspěšné, a to plným právem.

Zmínila jste se, že Marionetteatern hraje i pro dospělé. Je švédské publikum zvyklé chodit na loutky i poté, co odroste z dětských střevíčků?

Loutková divadla hrají především pro mladší publikum, ale třeba i Malmö Dockteater dokazuje, že to tak nemusí být. S dostatečně provokativním repertoárem to jde i jinak – na podzim letošního roku představilo dokonce několik úspěšných televizních loutkářů v jednom stockholmském divadle zábavnou show pro dospělé.

Platí ve Švédsku předsudky, s nimiž se loutkáři dodnes leckde potýkají, tedy že jsou do jisté míry méněcenní umělci, protože hrají „jenom“ pro děti?

Neřekla bych. Ty nejlepší z loutkových divadel mají velmi dobrou pověst a na jejich inscenace vycházejí seriózní a kvalitní recenze v celostátních novinách, zejména pokud jde o divadla z velkých měst. Tradice vnímání divadla – včetně loutkového – jako umění, a ne něčeho edukativního pro děti, je u nás silná.

Jaký je u vás systém financování?

Systém financování se liší podle typu divadla. Marionetteatern má vlastní scénu v rámci Městského divadla ve Stockholmu, jež je největším divadlem ve Skandinávii. Pod městské divadlo tedy spadá i ekonomicky. To znamená, že Marionetteatern má k dispozici všechny služby svého velkého „mateřského“ divadla, jako je PR tým, možnosti reklamy, dílny, technické služby atd. Zároveň jsou ale na něj kladeny vysoké nároky na uměleckou kvalitu a očekává se, že jeho představení budou vyprodaná. Oproti tomu loutkové divadlo Tittut je nezávislá nezisková společnost, která každý rok žádá o grant švédskou vládu i regionální úřady. Protože toto divadlo je velmi úspěšné, obvykle dostane tolik, kolik potřebuje, ale to vyžaduje velké úsilí – většinou pracuje na dvou až třech inscenacích najednou, s nimiž jezdí po Švédsku, do zahraničí a vystupuje na svém domovském jevišti ve Stockholmu. Ostatní loutkové soubory jsou na tom víceméně podobně. Malé divadlo v jednom menším švédském městě s ironicky pompézním názvem Ölands Dramatiska Teater (Dramatické divadlo Öland, což je velký ostrov v Baltském moři) je poměrně mladé, ale dostává dobrou podporu z místních i celostátních fondů.

Kolik profesionálních loutkových divadel dnes ve Švédsku přibližně působí?

Profesionálních loutkových divadel je asi pět až sedm. Amatérská divadla existují také, ale jejich tradice není ve Švédsku nijak silná. Loutky se používají také pro pedagogické účely ve školách atd.

Pokud vím, nezaložil švédské loutkářské muzeum ve Stockholmu nikdo jiný než slavný loutkář Michael Meschke (jeho portrét spolu s krátkým rozhovorem naleznete na následujících stránkách, pozn. red.). Jaké další instituce dnes spravují švédské loutkářské dědictví?

Už několik let nabízí švédské Národní muzeum divadla a hudby trvalou výstavu v budově Švédského muzea jevištních umění, která má čtyři složky: činohra, tanec, hudba a loutky. Toto muzeum se nachází hned vedle Národního činoherního divadla v srdci Stockholmu; věnuje se moderní historii a nabízí mnoho interaktivních prvků. Loutková část výstavy se právě upravuje a měla by se znovu otevřít v prosinci. Nabízí velmi podrobný přehled loutkových scén od divadelních jevišť až po televizi. Sbírky někdejšího Marionettmuseet, tedy vámi zmiňovaného muzea přináležejícího k Marionetteatern a založeného Michaelem Meschkem, jsou dnes součástí právě tohoto muzea. Interaktivní exponáty tohoto muzea jsou velmi oblíbené a jeho dokumentační práce je vědecky precizní.

Několik dalších muzeí má ve svých sbírkách exponáty související s loutkářstvím. Ve stockholmském Muzeu tance se nachází několik čínských spodových loutek a loutky bunraku ze sbírky jeho zakladatele, Etnologické muzeum má pak sbírku čínských stínových loutek a afrických masek.

Dá se ve Švédsku loutkářství studovat na vysokoškolské úrovni, nebo se loutkáři vzdělávají v zahraničí, případně absolvováním různých kurzů a masterclasses?

Už více než patnáct let bohužel žádný univerzitní program loutkářství neexistuje. Vzniklo ale několik kratších programů nebo kurzů pro studenty na úrovni magisterského studia. Plány na vytvoření nějakého většího kurzu existují, ale měl by být doplňkem studií pantomimy nebo divadla obecně.

Kolik se ve Švédsku koná divadelních festivalů se zaměřením na loutkové a objektové divadlo?

V roce 2018 oslavilo divadlo Marionetteatern své šedesáté výročí mezinárodním festivalem a všichni doufáme, že se nakonec promění na bienále. V Göteborgu, který je druhým největším městem Švédska, se již dlouho konají Dny loutkářství ve Frölunda Kulturhus, což je kulturní dům na předměstí. Počet divadelních festivalů je obecně ve Švédsku spíše nižší. Švédské bienále jevištních umění vzniklo někdy v 90. letech a bergmanovský festival v Národním divadle se snaží stát se každoročním. Obecně ale panuje přesvědčení, že státní a regionální rozpočty by měly spíše financovat každodenní divadelní provoz než výjimečné akce.

Jak je na tom ve Švédsku odborný loutkářský tisk? Jsou informace o dění v loutkovém divadle součástí jiných divadelních periodik nebo existuje specializovaný magazín?

Švédská UNIMA publikuje ročenku, v posledních letech jen online. Časopis Tanec (Danstidningen) píše o všech možných typech experimentálního divadla včetně loutkářství a časopis Divadlo (Teatertidningen, oba vychází šestkrát ročně) píše o loutkách, pokud mu přijdou zajímavé, což je často třeba případ inscenací z Malmö Dockteater.

Pokud bychom se zaměřili na vazby mezi švédským a českým loutkářstvím, jaké byly a jaké jsou dnes, po pádu železné opony?

Čeští umělci ve švédských divadlech v průběhu let opakovaně hostovali. Zejména Marionetteatern už desítky let zve soubory ze zahraničí s inscenacemi menšího formátu, včetně třeba bratří Formanů. Dlouholetých vztahů ale mnoho není, nebo o nich aspoň nevím. Určitě by ale byly žádoucí!

Loutkář 4/2019, s. 21–22.