Redakce Loutkář: Je to běh na dlouhou trať

Loutkářská konzervatoř byla obnovena před čtyřmi lety a na letošní Loutkářské Chrudimi skončil její druhý cyklus. Jaká je budoucnost tohoto unikátního vzdělávacího projektu pro neprofesionální loutkáře v rozhovoru vysvětluje jeho iniciátor Michal Drtina.

Jak hodnotíte dosavadní průběh kurzů? Splnilo se to, co jste od projektu očekával?

Dosavadní průběh všech čtyř let hodnotím velice dobře. Protože se z mého pohledu povedlo frekventantům takzvaně otevřít oči. Zjistit, co všechno může loutkové divadlo obsahovat a čím může být, že je potřeba zkoušet a experimentovat, hledat témata i loutkářské prostředky k jejich vyjádření. V každém ročníku se pracovalo se skupinou, která byla velmi různorodá, profesně i co do loutkářské zkušenosti. Lektorům se vždy podařilo vytvořit kompaktní celky, ve kterých si dokázali frekventanti naslouchat i vzájemně si oponovat a argumentovat. Vlastně největší radost jsem měl na letošní Loutkářské Chrudimi, protože se v hlavním programu objevily inscenace, které vytvořili bývalí frekventanti konzervatoře, a soubory, které vznikly z konzervatoristů. A radost mi udělal absolvent konzervatoře, který dokázal do konzervativního souboru přilákat nové mladé členy, nastudovat s nimi inscenaci a projít výběrovým sítem až na Loutkářskou Chrudim. Což je přesně to, o co jsme usilovali. Kultivovat loutkářské umění, hledat nové možnosti, přilákat nové nadšence k loutkovému divadlu a vdechnout do konzervativních souborů jiné pohledy. Je to běh na dlouhou trať, ale z mého pohledu správným směrem. Jedině tak se amatérské divadlo bude rozvíjet a neskončí jako historická konzerva.

V prvním cyklu studia byli lektory Michaela a Filip Homolovi. Homola převzal i druhý ročník druhého cyklu, a to po Pavle Dombrovské a Luďkovi Vémolovi. Proč jste na spolupráci oslovil zrovna tyto dvě dvojice?

Výběr kmenových lektorů konzervatoře byl poměrně složitý. Moje představa byla dvojice lektorů, ve které každý bude mít svůj vlastní pohled na loutkové divadlo, budou se vzájemně doplňovat, aktivně tvořit loutkové inscenace. Dvojice, které mají širší kulturní a společenský přehled, dovedou nabyté zkušenosti předávat jiným a milují loutkové divadlo. Což je podle mne základní předpoklad, aby někdo mohl zapálit pro loutkové divadlo někoho dalšího. Tyto předpoklady splňovaly obě uvedené dvojice. Každá jinak, každá svým způsobem, ale z mého pohledu skvěle. Jsem jim všem vděčný, že do tohoto projektu šli, že se mu věnovali a dokázali pro víkendové semináře sehnat zajímavé hostující loutkáře.

Jak konkrétně lektoři výuku pojali?

Každá z uvedených dvojic tvoří jiným způsobem, jinak se dívá na loutkové divadlo, proto jsme se vždy na začátku bavili o cílech a poté vytvořili tematický koncept. Prvním cyklem se vinula jednotná linka hledání nových cest současného loutkového divadla, druhým pak linky dvě, loutkové divadlo v praxi a krajina a její příběhy, fragmenty nehybných situací, střípky ze života věčnosti. V rámci těchto linek zkoušeli frekventanti, co obnáší nalezení tématu, vytvoření synopse, textu, scénografie, loutek, hudební složky a vše dovedli k výslednému tvaru. Do tohoto konceptu zasahovali – Michaela a Filip Homolovi ještě s vizí překračování hranic loutkového divadla, Pavla Dombrovská a Luděk Vémola praktickými technologickými a výtvarnými workshopy – a snažili se ukázat práci se všemi druhy loutek. Setkání doplňovaly společné návštěvy výstav, promítání filmů a návštěvy loutkových festivalů. Byli jsme nejenom v Chrudimi, ale také na Skupově Plzni, na Přeletu, v Poniklé i na mnohých krajských postupových přehlídkách.

Máte nějakou zpětnou vazbu od frekventantů předchozích kurzů?

Ano, zatím vlastně pouze pozitivní. Potkávají se dále, mnozí z nich se spřátelili, začali spolu tvořit inscenace a chtějí vědět, jaké workshopy budeme připravovat dále a s kým.

Nabízí se tedy otázka, zda bude Loutkářská konzervatoř pokračovat dalším dvouletým cyklem. A pokud ano, kdy bude možné se přihlásit a kdo ten další kurz povede? Zachováte stejný průběh, tedy setkávání o víkendech a k tomu delší soustředěnou práci během Loutkářské Chrudimi?

Původně jsem si myslel, že se nyní na rok odmlčíme a další cyklus začne až za rok, ale byla by škoda přerušit něco, co je přijímáno kladně. Přihlásit se je možné od 16. září na stránkách NIPOS nebo na facebookovém profilu Loutkářské Chrudimi, a to až do půlky října.

První cyklus skončil pro někoho možná překvapivě výtvarnou instalací, ten druhý experimentální inscenací na motivy Hradu smrti Jakuba Demla. Neuvažujete o otevření ročníku i pro konzervativněji smýšlející tvůrce, kteří na sobě chtějí pracovat?

Těch výstupů bylo víc, první ročník prvního cyklu končil čtyřmi různorodými inscenacemi, na kterých pracovaly jednotlivé skupiny konzervatoristů. Ve druhém ročníku jsme překročili hranice loutkového divadla a divákovi přinesli zážitek v podobě výtvarné instalace o životě a díle chrudimského rodáka Josefa Ressla. První ročník druhého cyklu prezentoval lidovou baladu pomocí maňásků a druhý ročník druhého cyklu surrealistickou inscenaci Hrad smrti. Výstupy byly ovlivněny lektory, s nimiž se frekventanti potkávali, a domnívám se, že to bylo správné.

Ti, co by si chtěli vyzkoušet, jak konzervatoř funguje a měli zájem účastnit se pouze vybraného víkendu, budou mít ve třetím cyklu možnost. Jednotlivé víkendy s tématy seminářů jsou na stránkách NIPOS. Pro konzervativněji smýšlející tvůrce nabízíme také workshopy v rámci Loutkářské Chrudimi a pro celé soubory můžeme zajistit i víkendové workshopy přímo na jejich scéně a zaměřit se na rozvoj jednotlivých loutkářských dovedností.

Loutkář 3/2019, s. 72–73.