Homolová, Michaela: Závěrečné slovo poroty přehlídky Loutkářská Chrudim 2019

Porota pracovala ve složení: Michaela Homolová, Irena Marečková, Jiřina Vacková, Jakub Hulák, Tomáš Jarkovský a Tomáš Volkmer.

68. ročník Loutkářské Chrudimi probíhal v rekordních teplotách, které dosáhly až 36 stupňů. V hlavním programu jsme zhlédli 21 inscenací a s potěšením jsme konstatovali, že celková úroveň se proti loňskému ročníku znatelně zvýšila.

Zaznamenali jsme několik výrazných inscenací, které navíc pokrývají pozoruhodně široké spektrum divadelních žánrů a přístupů od politického, společensky angažovaného divadla přes inscenace navazující na odkaz lidového loutkářství až po asociativní imaginativní tvorbu na pomezí instalace či rituálu. Poprvé se navíc objevily i ozvěny některých aktuálních fenoménů, jako jsou například divadlo seniorů či tvorba pro úplně nejmenší děti. Na druhou stranu je však třeba také zmínit, že se letošnímu programu nevyhnuly ani propady. Ty byly dvojího druhu. Vedle těch, které plynuly z nedostatečné poučenosti či absence umělecké ambice a jejichž samotnou účast v programu lze vnímat buď jako lapsus, či součást širšího problému úrovně jednotlivých krajských přehlídek, se objevily i inscenace tradičních, zavedených souborů. Jejich rozpačité vyznění však bylo spíše důsledkem snahy vykročit z komfortní zóny zavedených postupů, kterou je třeba ocenit.

V minulých ročnících poroty v různém složení často žehraly na estetickou, formální úroveň inscenací. Letos jsme v tomto ohledu obecně zaznamenali nepřehlédnutelný posun k lepšímu, řada neduhů přesto přetrvává a objevuje se opakovaně.

Chceme proto připomenout, že se nacházíme na festivalu orientovaném na divadlo, které na souladu a vzájemné interakci jednotlivých inscenačních složek do značné míry stojí. A že zde zároveň tradičně podstatnou část programu tvoří inscenace určené dětskému publiku, tedy divákům, jejichž vkus se teprve utváří, což klade na zodpovědnost tvůrců tím větší nároky.

Estetická či formální úroveň přitom rozhodně nemusí být a není otázkou peněz či technických možností, ale spočívá v hledání významu a funkčnosti zvolených prostředků. Loutka například nemusí být nutně figurativní a má smysl ji používat nikoli proto, že jsme zkrátka loutkáři, nýbrž tehdy, když je nezastupitelná či inspirativní. Součástí scénografie je také svícení a ano, i kostým. Hudba se nemusí omezovat jen na písničky, předěly či podkresy. I zvuk dokáže vyprávět, stejně tak i ticho. A vedle kytary existují i další hudební nástroje. Dokonce si je můžete i vyrobit či vynalézt nové. Loutkoherec je pořád herec a na jeho projevu záleží.

Zodpovědností režiséra je pak mimo jiné připravit mu takovou situaci, v níž může tvořivě jednat, která nechá vyniknout jeho přednostem a skryje případné nedostatky.

A jsme-li u nedostatků, zmiňme ještě jeden spíše mimodivadelní, ale neméně důležitý. Loutkářská Chrudim je podobně jako jiné festivaly mimo jiné o setkávání se. A právě místo společných večerních setkání, kam můžou například po uzávěrce přijít i redaktoři Zpravodaje, zde letos citelně scházelo. Snad se do příštího ročníku najde adekvátní řešení, rozhodně by to za to stálo!

Chceme nicméně skončit pozitivně. Nesmírně povzbudivý je fakt, že řada souborů netěží pouze ze zavedených a osvědčených postupů, ale snaží se nacházet a objevovat nové formy, možnosti či neotřelá témata a nebojí se vstoupit do temných, neprobádaných vod experimentu. Do dalších ročníků proto Loutkářské Chrudimi přejeme ještě víc chuti hledat i odvahy se čas od času spálit.

Lektorský sbor 68. ročníku Loutkářské Chrudimi udělil tyto ceny

Daniele Weissové ze souboru Čmukaři Turnov za osobnostní herectví v inscenaci Čert to vzal

Souboru Loutková scéna Radost Strakonice za koncept inscenace Deidre

Anně Stenzlové ze souboru JAMkA-drumka Svitavy za herecký výkon v inscenaci No Time for Losers

Pavle Šefrnové Bútorové za autorskou múzickou interpretaci obrazů Jindry Pevného v inscenaci Kdyby se ztratili…

Souboru JAMkA-drumka Svitavy za nekompromisní jevištní gesto v inscenaci No Time for Losers

Souboru Rámus Plzeň za inscenaci D+Š+B 2019

Rudovi Hancvenclovi a souboru Vozichet Jablonec nad Nisou za inscenaci Malý, hubený a jednooký

Souboru Mízou do dřeva Hradec Králové za inscenaci Kdyby se ztratili…

Souboru JAMkA-drumka Svitavy za inscenaci No Time for Losers

Loutkář 3/2019, s. 71.