Loutkar.online

Hlubučková, Petra: Král Broadwaye

Ne, není to jen muzikál. Je to „osmý div světa“, jak stojí na billboardech po celém New Yorku. A je to taky show, ve které sebevědomá Broadway předvádí, kde dnes stojí hranice (ne)možného. Tvůrci prostě oživili King Konga a předvádějí jej jakoby nic.

Nejenže King Kong ožil natolik důmyslně, že je třeba si několikrát v hlavě zopakovat větu: Je to jen loutka, je to JEN loutka, ale díky precizní obličejové mimice mu tvůrci vetkli i charakter, nechávají jej ukazovat emoce a samostatně reagovat na vše kolem. King Kong je stále hvězdou, kterou byl už od svého prvního vystoupení ve filmu z roku 1933. Divadelní tvůrci na film jen navázali: pokračují dál cestou fascinace neuvěřitelným.

Děj King Konga je všem asi dobře známý. Cílevědomá Anna (Christiani Pitts) přichází do New Yorku, aby se stala slavnou herečkou. Náhoda jí přivede do cesty režiséra a producenta Carla Dehnama (Rory Donovan) hledajícího do svého projektu herečku, která nemá co ztratit a nebojí se neznámého. Anna se musí rozhodnout okamžitě a nakonec vyjíždí natočit dokumentární film z ostrova Skull Island.

Diváci ještě ani nespatří pobřeží ostrova a už tají dech úžasem. New York je totiž v divadelním podání obrovská změť lešení, rozestavěných budov a obchodů a město se před zraky diváků rychle rozrůstá. Po všech třech stranách jeviště se rozpíná neuvěřitelná 28 metrů široká a 8 metrů vysoká LED obrazovka. Díky ní je vše v rozměru 3D a pohyb kulis či obrovských kovových plošin, na kterých herci tancují, působí neuvěřitelně synchronně a plynule. A to, že má Broadway Theatre i gigantickou točnu, už je pro scénografa a designéra projekcí Petera Englanda jen tou pomyslnou třešničkou na dortu, s níž může pracovat. Díky točně mají herci možnost jít i utíkat a přitom se plynule přesouvat z jednoho prostředí do dalšího, proměny scén jsou navíc velmi rychlé: stvoření paluby lodi trvá jen několik málo sekund – od napnutí lan, vysunutí obrovských dřevěných stožárů až po vyzvednutí divákům vzdálenější poloviny točny, čímž se dotvoří iluze lodi. Současně se gigantická obrazovka v pozadí promění v rozbouřený oceán, ze kterého jsem skoro měla (a asi nejen já) mírnou mořskou nemoc. Pro každého z početné company se na lodi najde práce: ať už jde o čištění paluby, šplhání mezi lanovím nebo přípravu vzpoury. Kapitán Englehorn (Harley Jay) totiž není spokojen s plánem cesty. Nelíbí se mu, že nemá jasné souřadnice, že se s lodí očividně vydává vstříc nebezpečí a není jasné, jestli se vůbec někdy vrátí. Jak už to však bývá, příslib většího výdělku a porce výhrůžek přesvědčí nejen vzbouřence, ale i samotného kapitána.

Až doposud se inscenace drží v teritoriích, která už objevily i další (velkolepé) muzikály: herecké výkony sice dostaly jen pramálo prostoru, díky mravenčí, ale o to preciznější práci i tak vynikají; originální písně s texty Eddieho Perfecta, a to především Dance My Way to the Light a Queen of New York, si do repertoáru velmi brzy zařadí nejedna zpěvačka; taneční choreografie, které se inspirovaly u West Side Story a Les Misérables, připomněly nekompromisnost New Yorku i to, jaká je práce na lodi otročina. Jenže jak se loď blíží k ostrovu, je patrné, že se hlediště začíná ošívat.

Tvůrci s diváky pracují velmi dobře – hudba Maria de Vriese připomíná filmový soundtrack, který napomáhá vytvářet napětí. Buduje až nepříjemnou atmosféru, ve které možná někteří rodiče litují, že na tento muzikál vzali i své mladší děti. Tvůrci stále ještě nevytasili z rukávu své největší eso a už mají diváky v hrsti: nevydávají se snad diváci také do jistého nebezpečí? Ani ne tak kvůli setkání s King Kongem jako spíš kvůli setkání vlastních očekávání s realitou. Očekávání, která jsou nyní na hranici nemožného.

Inscenátoři vědí, že v tomto momentu méně znamená více. Gigantická obrazovka proto už netvoří jednolitou plochu, rozpojila se a spolu s obrovskými liánami a kořeny stromů představuje neprostupnou džungli. Příchod monstra, pána tohoto ostrova, je vystavěn důmyslně. Nejprve je slyšet vzdálený pohyb obrovských nohou, tu se pohne větev, tu se ozve pták. Jen při soustředěném poslouchání – a v tuto chvíli se v hledišti nepohne ani prst – lze zaslechnout hluboké pomalé oddechovaní. A snad jako by se někde ozvalo drobné zavrčení či snad odfrknutí. Po chvíli se objeví záblesk zubu, nebo možná oka? Přítomnost monstra na jevišti je více než patrná, ale vidět z něj není vůbec nic.

Příchod krále džungle trvá několik minut a je to sebevědomě vystavěná situace, kterou by si nemohl dovolit každý. Po celém New Yorku totiž lákají potenciální diváky explicitní plakáty, ani ukázka na YouTube není na informace nijak skoupá a loutku Konga taktéž odhalí. Nic se ovšem nevyrovná tomu vidět ho naživo. On totiž skutečně vypadá jako živý.

Obličejová mimika, pohyby tlap i celého těla, jeho chůze i běh, to vše působí dokonale, i když se tvůrci nesnaží nijak zakrýt loutkáře ani mechanismy a lana, na nichž je King Kongův pohyb závislý. Podobně jako u inscenace Lví král je přítomnost loutkoherců i vodících mechanismů zcela přirozená. Dvanáct loutkovodičů/kaskadérů kompletně zakrytých černými kostýmy s kapucí animuje toto monstrum viditelně, přímo na jevišti a tři tzv. woodoo loutkáři ovládají na dálku, skryti v zákulisí, jeho obočí, oční víčka, nos, rty a čelist. Využívají k tomu stejnou techniku jako NASA pro robotická vozidla (rovery) na Marsu. Není tedy překvapením, že když Konga diváci konečně spatří v plné kráse a velikosti, následuje bouřlivý, neutuchající potlesk na otevřené scéně. Ostatně ten si tvůrci vyslouží ještě mnohokrát. Není divu, že ze čtyř nominací na Tony Awards proměnila inscenace právě tu, která se uděluje jen při nejvýznamnějších počinech – Special Tony Award pro Sonny Tilders a Creature Technology Company, kterým se podařilo dokonale rozžít desetimetrovou loutku.

Protějškem monstrózního Konga je něžná Ann a Christiani Pitts, která ji hraje, nemá lehkou úlohu. Její energie a nadšení je však od samého počátku odzbrojující: Ann je sice na pohled křehká a vystrašená z neznámého prostředí, zničená a pokořená z každého odmítnutí, ale vyzařuje odhodlání a bojovnost, které předčí všechny muže na palubě. Christiani Pitts je zkušená broadwayská herečka (A Bronx Tale, Rent, Aida či Cabaret), ale toto je její dosud největší role. Jeviště opouští jen na několik málo okamžiků, a ač se dílo jmenuje King Kong, je to právě ona, která nese jeho váhu na svých bedrech. Když se poprvé setkává s Kongem je – stejně jako diváci – vystrašená, šokovaná a fascinovaná. Její Ann však není žádnou křehkou hrdinkou z romantického filmu, je to silná žena, a ač je přítomností Konga očividně otřesena (a stejně tak z reakcí námořníků, kteří zkrátka vzali nohy na ramena a ji nechali napospas), pokusí se s ním komunikovat. Setkání Ann s monstrem je navíc i další příležitostí pro Maria de Vriese a plný dechberoucí hlas Christiani Pitts – skladba Full Moon Lullaby/Shine je ukolébavkou i nádherným vyznáním přátelství mezi Ann a Kongem. Kong nemá samozřejmě problém vyzvednout Ann až ke svému obličeji a Pitts v tuto chvíli balancuje na obrovské tlapě ve výšce několika metrů. Vše však působí ladně, přirozeně, a kdyby nebylo přítomnosti několika málo lan, jeden by i věřil, že před námi stojí dvě živé bytosti.

King Kong dostane velmi brzy příležitost bojovat o svou novou kamarádku v souboji s gigantickou kobrou. Ano, na ostrově nežije jen desetimetrová opice, ale i sedmimetrový had. Ti dva spolu svedou nervy drásající souboj, ve kterém se dostanou až za okraj jeviště a několika prvním řadám dají pocítit intenzitu souboje velmi zblízka. Obrovská žlutozelená loutka kobry je zavěšena na obřích lanech a vedena šesti herci, kteří ji animují díky tomu, že jsou k lanům sami připoutáni a vahou vlastních těl loutku vyvažují. Až akrobaticky se na lanech pohupují a přenášejí těžiště z jedné strany na druhou, aby dotvořili tu pomalý, tu bojovný pohyb útočící kobry. Když se po vítězném souboji Kong vzedme na zadní a začne se bít pěstmi do prsou, chvějí se i sedačky.

Přivést toto dílo k životu trvalo víc než pět let. Prvně se tak stalo v roce 2013 na jevišti Regent Theatre v Melbourne. Dalších pět let trvalo přepisování, zkoušení a vylepšování pro premiéru na americké Broadwayi. Není jednoduché najít obraty, které nevyzní jako klišé. Není snadné psát o díle, které v člověku vzbudilo tolik emocí a dokázalo probudit novou vlnu energie a nadšení z toho, kam se divadelní (muzikálový) svět posunul. Nakolik je propojený se světem filmu, a to nejen ve volbě témat, ale i v preciznosti příprav a použité technologie. Když Kong běží ulicemi New Yorku, jako by vzdával hold starým filmům, kde se scény točily na jednom místě ale na pohyblivém pozadí.

Ve scéně, kdy loutka Konga šplhá po Empire State Building, nabízejí tvůrci divákům nejen téměř celou budovu (díky pohyblivé gigantické maketě), ale na obrazovce se míhá i celý Manhattan. Na samém vrcholu mrakodrapu pak stojí Kong se svou Ann. A byť se jedná o tu samou loutku, která byla na jevišti od samého začátku, poprvé se zdá malý, skoro až nicotný ve světě, do kterého nepatří. Pokud snad někdo do této chvíle pochyboval o talentu Christiani Pitts, dostane poslední příležitost změnit názor ve skladbě Wonder. Procítění, za které by se nemusela stydět Aretha Franklin, a bolest, s níž Christiani Pitts zpívá, nejsou jednoduché na poslech. Král je mrtev a Ann zlomená. Nic už ale nezmění fakt, že se v uplynulých dvou a půl hodinách odehrál nefalšovaný divadelní zázrak.

Broadway Theatre, New York

Jack Thorne, Marius de Vries, Eddie Perfect: King Kong

Režie a choreografie: Drew McOnie, scénografie a projekce: Peter England, loutky: Sonny Tilders, kostýmy: Roger Kirk, lightdesign: Peter Mumford, zvukový design: Peter Hylenski, režie animace a chorografie King Konga a dalších loutek: Gavin Robins

Premiéra 8. 11. 2018, psáno z reprízy 2. 5. 2019.

Loutkář 3/2019, s. 58–59.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.