Slavný italský loutkářský soubor byl založen v roce 1971 v Turíně (dnes sídlí v Piacenze) a od počátku se zaměřuje na rozvíjení techniky stínového divadla. Jeho nejvýznamnějším členem a dnešním uměleckým šéfem (společně s výtvarnicí Nicolettou Garioni, která je autorkou většiny stínových siluetových loutek) je scénograf a režisér Fabrizio Montecchi. Původním povoláním architekt začal se souborem spolupracovat roku 1978 a jeho režijním a scénografickým debutem se stala inscenace Pescetopococcodrillo (1985), o tři roky později následovaná inscenací Il Corpo Sottile. Mezi další významné inscenace Gioco Vita dále patří Gilgameš (1982), Odyssea (1983), Baron Prášil (1978), Alenka v kraji divů (1997) podle Lewise Carrolla, Monteverdiho Orfeo ed Euridice (1998), Stravinského Pták Ohnivák s loutkami Enrico Baje, Loutky mistra Pedra (2001) od Manuela de Fally, Pépé a Stella (2006), Scrooge (2008), Ranocchio (2009), Sen noci svatojánské (2011), Piccolo Asmodeo (2012) a další.
Tvorba souboru je mimořádně přínosná pro dlouholetý soustředěný rozvoj techniky stínového divadla. Inscenace Gioco Vita pracují velmi důmyslně se systémem zmnožených projekčních ploch (využívají i závěsy nebo šály) a s hloubkou jevištního prostoru, experimentují s barvami promítanými na projekční plátno, s barvami samotných loutek i se způsobem vytváření stínů – od toho nejjednoduššího pomocí jednoho světelného zdroje přes práci s pohyblivými projekčními plochami až po kombinování několika různých projektorů. Velmi dovedně také propojují akce stínových loutek s hereckými výstupy, pracují s maskami, jež dokážou vrhat významotvorné stíny, nebo se světelnými objekty.
Fabrizio Montecchi často pracuje jako hostující scénograf a režisér v operních domech – milánské La Scale, benátském Divadle La Fenice, londýnské Covent Garden, veronské Aréně nebo římské Opeře; bez zajímavosti není ani jeho spolupráce se souborem Opéra de Dijon na opeře Hanse Krásy Brundibár (2015) v režii Christiana Duchange –, spolupracuje s baletními soubory (Stuttgartský balet) a samozřejmě i s jinými loutkovými divadly (Dockteatern Tittut, Lutkovno gledališče Ljubljana, Białostocki Teatr Lalek ad.). Techniku stínového divadla také vyučuje, a to během workshopů doma i v zahraničí (Belgie, Kanada, Brazílie, Finsko, Francie, Německo, Norsko), pohostinsky učil také v charlevilleské škole ESNAM, na Akademii umění ve finském Turku nebo na Divadelní akademii v Białystoku.
V jednom rozhovoru se Fabrizio Montecchi vyznal ze své fascinace stínovým divadlem: Nikdy není tvořeno pouze stíny, ale vždy předpokládá přítomnost člověka – jeden z nejzajímavějších aspektů tohoto divadla je právě dialog mezi tělesným a hmotným. Stín je něco magického. Zatímco lidský herec zabírá přesný a definovatelný čas a prostor na scéně, stín o sobě poskytuje mnohem méně informací a ponechává mnohem více prostoru pro představivost. Jeho inscenace jsou skutečně velice působivé a dokážou uhranout i publikum zmlsané dokonalými digitálními triky 3D projekcí.
Loutkář 2/2019, s. 20–21.
10. 6. 2023
Divadlo Polárka, Brno
Gorila a já
10. 6. 2023
Divadlo Rozmanitostí, Most
Gulliverovy cesty
17. 6. 2023
Divadlo Lampion, Kladno
Hlína
23. 6. 2023
Lokvar, Praha
Čert tě vem!
13. 6. 2023 – 17. 6. 2023
MATEŘINKA 2023
16. 6. 2023 – 18. 6. 2023
Malá loutková inventura 2023
23. 6. 2023 – 30. 6. 2023
Regiony
30. 6. 2023 – 6. 7. 2023
72. loutkářská Chrudim
Petr Nosálek (3. 5. 1947 – 16. 6. 2013)
Radek Beran (2. 6. 1968)
Václava Valentová (2. 6. 1938)
Petr Rak (13. 6. 1953)
Ivo Houf (15. 6. 1933)
Peter Čisárik (16. 6. 1958)
Jan Kerbr (17. 6. 1948)
Vladimír Kříž (28. 6. 1928)
Miroslava Vydrová (28. 6. 1958)
Jef Kratochvil (30. 6. 1943 – 4. 3. 2018)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS