Žatecká Vojíková, Silvie: O domácích strašidlech i strašácích v kyperprostoru

Sezónu 2018/2019 se Malé divadlo rozhodlo věnovat fenoménu strachu, a to v inscenacích pro všechny věkové skupiny diváků.

Doma nejlíp?

Pro nejmenší připravil režisér Zdeněk Jecelín, bývalý umělecký šéf Malého divadla, pohádku O Palečkovi. K přednostem jeho scénáře, který vychází ze stejnojmenné pohádky Boženy Němcové, upravené pro tři herce, patří nenásilná aktualizace, přehledná srozumitelnost, podpořená střídáním vyprávění a hraní. Nejmladší diváci se tak snadno v ději zorientují a po celou dobu radí Palečkovi a jeho rodičům. Ti mají své role v chodu domácnosti přesně rozděleny v genderově zastaralém stereotypu: maminka uklízí a vaří v části příbytku s růžovými doplňky, tatínek kutí v modrém sektoru.

K dokonale harmonickému soužití jim chybí jen děťátko – a to se jednoho dne objeví v podobě miniaturního chlapečka Palečka, jehož si prohlíží lupou. Ač se Paleček ráno narodí, již odpoledne vyráží prozkoumat svět, zlákán sliby falešného cirkusáka. Místo slávy však zažívá ponižování a zotročování. Když je cirkusákem přinucen ukrást prsten bohaté selce (v podobě maňáska se stává prodlouženou rukou svého trýznitele), využívá lsti a prchá, ale je zanedlouho lapen a sněden vlkem. Vše nakonec šťastně dopadne a Paleček za pomoci maminčina válečku z vlka vypadne.

Scéně Jitky Nejedlé dominuje důmyslně navržený pojízdný karavan ve tvaru kapky (tzv. teardrop) s vysouvacím nábytkem, průchozími otvory a sadou trubek, sloužících jako hudební nástroje. Trávou pokrytý karavan umožňuje díky své variabilitě rychlé změny prostředí. Inscenátorům i triu herců (Lucie Valenová, Petr Hubík a Vjačeslav Zubkov) se podařilo vytvořit milou, interaktivní podívanou, do níž organicky zapojili loutky (vedle loutek Palečka v několika velikostech jsou použity tyčové loutky lesních zvířátek), situační gagy i prvky grotesky (zejména u honiček). Pro jevištní dění je charakteristická hravost v detailech (např. při každém otevření dveří karavanu obydlí zatroubí, tatínek točí malého Palečka na vrtačce) a využití co největšího množství předmětů na scéně k proměně jejich funkcí (koza vznikne seskupením stojanu na řezání dřeva, lidově zvaného kozy, a plastového kyblíku; záclonky s mašličkami poslouží jako načančaný župan; zvonek od kola jako zlatý prsten).

Pohádka přináší několik poselství: zkušenostmi a překonáním strachu člověk roste (v případě Palečka je tomu metaforicky i doslovně: Paleček vystřídá několik velikostí v podobě hrubě řezaných dřevěných loutek a při úzkosti zažije i proces náhlého zmenšení, nicméně nakonec dostojí slovům z písničky Paleček, i když je malé gramáže, hodně toho dokáže a stane se skutečným klukem v reálné velikosti). Poněkud problematicky však vyznívá zdůrazňované přísloví Všude dobře, doma nejlíp, které má být i jakýmsi mottem celého příběhu. Palečka ve světě nečekalo nic radostného, setkával se jen se zlem v lidských i zvířecích podobách, namísto slíbeného dobrodružství zažíval obavy z neznámého a manipulaci, a proto pro něj návrat domů znamenal především vysvobození a nalezení bezpečného útočiště, nikoli avizované prozření o tom, že domov nedělá místo, ale lidé. Zde nastává posun oproti předloze Němcové, jejíž Paleček se ničeho nebál, nepoctivost dokázal předem odhadnout a se vším si šibalsky poradil. Je proto škoda, že se v jinak zdařilé inscenaci nepodařilo dramaturgii usměrnit vyznění samotného závěru.

Souboj agentů

Inscenaci pro starší školní věk reprezentuje studie strachu Všechno, co žije pod tvou postelí tandemu Janek Lesák a Natálie Preslová. Diváci jsou od počátku účastni experimentu: už při vstupu do hlediště, které je uspořádáno jako poloaréna ohraničená výstražnými páskami, je na scéně přítomný malý chlapec spící v obří posteli, nad níž je titulek Nevzbuďte mládě. Od počátku inscenátoři udržují strašidelnou atmosféru v podobě přítmí, tajemného hučení, šepotu a znepokojivých otázek, znějících z reproduktoru: Myslíte si, že všichni v hledišti jsou skuteční diváci? Kdybyste tady začali křičet, slyšel by vás někdo venku? Může mít každý stejnou zkušenost s něčím, co není skutečné?

Scenáristé pojímají příběh jako souboj agentů, kteří se snaží odhalit prapříčinu strachu ze tmy, přičemž jejich pravou identitu je nemožné odhadnout, a tak je děj plný překvapivých zvratů a odhalení. Agenti Mulder (Jan Kaštovský) a Scullyová (Denisa Posekaná) s vědeckou důkladností a předvídavostí zkoumají terén a spící subjekt. Zamknou dveře od východu a dětští diváci se při této mimořádně tajné akci stávají jejich rukojmími. Agenti dětská stvoření akutně potřebují, protože právě v jejich přítomnosti se monstra zjevují častěji. V okamžiku, kdy je zaznamenán hlas strašidla pod postelí, násilně přebírají vedení Prezidentka (Dana Ibragimová) a Generál (František Hnilička), kteří svým badatelským předskokanům vymažou sprejem veškeré vzpomínky. Nezáleží jim na dětech a jejich fóbiích, ale usilují o vyšší cíle: jak by bylo možné strach použít v armádě jako zbraň. A zatímco dříve byl chlapec uspáván sedativy, Prezidentka nasazuje elektrošoky a přivolává Exorcistku (Terezie Jelínková). Vymítání s fanatickým latinským proslovem, doprovázeným zuřivými výkřiky Vylez!, ukončí zjevení umolousaného strašidla, vzbuzujícího více soucitu než děsu.

Momentu překvapení využívá Exorcistka a paralyzuje Prezidentku i Generála. Z neškodného strašidla se vyklube hodný agent Doktor (Martin Dobíšek) a z Exorcistky jeho spolupracovnice. Jejich metody jsou vlídné, terapie zahrnuje podání čokolády a výzkum opírají o vyzdvižení postele do vzduchu, aby pod levitujícím kusem nábytku prozkoumali tajemnou skrýš strašidla. Do hry se nakrátko vrací Prezidentka – když však spatří samozvětšující se prostěradlovou pyramidu na posteli, omdlí. V tuto chvíli inscenátoři oklamou diváky iluzionistickým trikem, pod prostěradlem je schován hlavní hrdina, který však před časem postel opustil. A následuje Doktorův proslov o tom, jak je strach užitečný tréninkový program, který nás posiluje. Všichni agenti (do té doby znepřátelení soupeři) se sejdou a v pospolitosti pohovoří o blahodárném účinku strachu na lidský druh. Rivalita z nich rázem nepochopitelně vyprchá, všichni si nasadí kápi z prostěradla a odchází, mávajíce hlavnímu hrdinovi za zvuku písně: I´m a monster under your bed, thanks to me you are not dead…

Režisér Lesák pracuje s parodickou nadsázkou odkazující k akčním thrillerům (vysílačky v uchu, svítící kufříky, ve vypjatých okamžicích se objeví na obrazovce titulek Chvilka napětí aj.) a vyhrává si s detaily (k výzkumným pomůckám patří např. auto na dálkové ovládání, svěcená voda se lije z kufříku se svítícím křížkem). Vtipné a atmosférotvorné inscenaci, která přirozeně integruje diváky do děje, však chybí promyšlený konec a motivované jednání postav po odhalení neexistence strašidla. Závěrečná scéna působí předčasně ukončená, jako by se inscenátorům už dále nechtělo postupně rozuzlovat komplikovaný děj. Celkové koncepci by prospělo i zkrácení didaktických pasáží o užitečnosti strachu a nutnosti s ním žít, protože nás podněcuje k výsledkům – ostatně tato část je poněkud sporná, protože strach jakožto negativní emoci je v ideálním případě vhodné eliminovat a nepouštět do životů, nikoli obhajovat a přijímat… Navíc i výzkum v rámci inscenace dokazuje, že strach je v mnoha případech bezdůvodný a je jen projekcí dětské fantazie.

Divadlo fórum

V této sezóně si Malé divadlo poprvé vyzkoušelo techniku divadla fórum, a to v inscenaci Dělej, sdílej!, kterou připravilo ve spolupráci s Ateliérem 3D, edukačním centrem Jihočeského divadla. První část produkce je aktivační: nutí děti rozhýbat se pohybově i myšlenkově a odhodit zábrany při interakci se spolužáky během dramatických her na jevišti. V druhé části herci sehrají dvacetiminutový příběh o kyberšikaně, který při následné diskusi s dětmi analyzují. Děti pak samy hledají řešení, jak změnit jednání postav, aby se předešlo vyhrocené situaci. Mají-li alespoň trochu nosný nápad, je jim umožněno sehrát daný výsek příběhu podle svých představ společně s herci. V závěrečné části se všichni účinkující i diváci setkají na jevišti ve společném kolečku, shrnují průběh a reflektují své zážitky. Průvodkyní tímto specifickým formátem je Lucie Valenová, která velmi přehledně, podrobně a přátelsky vysvětluje dětem jednotlivé etapy, snaží se s nimi dobrat řešení problému kyberšikany a motivovat je k přemýšlení o tomto nebezpečí z různých úhlů.

Příběh, sehraný pěticí herců (kromě Valenové účinkují ještě Eliška Boušková, Martin Dobíšek, Martin Holzknecht a Dana Ibragimová) a zasazený do českobudějovických reálií, má podobu krátkých klipů, v nichž se představí za pomoci selfíček parta kamarádů, která pro školní akademii vymyslí natočení videí o učitelích. Vůdce party Dušan přemluví Matěje, aby parodoval tělocvikáře, a jeho komický výstup začne natáčet na mobil – sice proti jeho vůli, Matěj ale vidí, že je natáčen, a přesto v parodii pokračuje. Dušan umístí upravené video na YouTube a Matěj se stává obětí: dostává odsuzující a urážlivé smsky, postupem času je vyčleněn z kolektivu a svou bezmoc řeší útěkem z domova.

Režie se ujala Michaela Váňová, lektorka Divadla Minor, kde nastudovala v roce 2016 inscenaci To byl jen vtip!, zabývající se v rámci divadla fórum tématem šikany. Pro obě její interaktivní inscenace je shodná mj. prázdná scéna s několika židlemi, kostým postav řešený náznakem, útěk hlavního hrdiny z domova nebo klíče na šňůrce jako identifikační znak hlavního hrdiny, který děti přebírají, chtějí-li pozměnit jeho jednání.

Zápletka natočení videa, v němž hlavní hrdina paroduje učitele, není šťastně zvolena. I Matěj v daný moment někoho zesměšňuje a nechá se nahrát (podlehne přemlouvání a přání party), není v daný okamžik fyzicky ani psychicky vydírán ani tyranizován, má možnost a volbu odmítnout. Kdyby byl natočen v reálné životní situaci, která by ho degradovala a kterou by nemohl ovlivnit, popřípadě kdyby ho natočili v nějaké nevinně vypadající situaci, která by byla následně záměrně digitálně upravena za účelem jeho diskreditace, působil by dopad kyberšikany mnohem závažněji…

Další problém představují dětmi navrhovaná řešení, která se vyhýbají konfliktnímu jednání a nesměřují k odstranění problému, nicméně jsou hereckým týmem podporována a chválena bez jakéhokoli korigování. (Např. bude-li sígr v dnešní době někomu přísahat „čestný skautský“ a slíbí, že nahrané video nikde neuveřejní, kyberšikaně se tím opravdu nepředejde… Ale právě takový návrh je herci adorován.) Děti mnohdy vymýšlejí neúčinná řešení, která by se dala označit jako scenáristické úpravy, chtějí předejít konkrétní situaci natočení videa, přičemž operují s tím, že znají prehistorii i navazující děje, což není v reálném životě možné. Děti sice aktivně vstupují do děje, ale často daleko více než problém své postavy řeší svůj herecký výkon. A bohužel se v publiku najdou i tací, kteří se Matějovi bezostyšně smějí, ale vzápětí navrhují nějaké „uvědomělé“ řešení, protože taková reakce se od nich očekává…

V rámci konečné rekapitulace herci zdůrazní, že existuje mnoho strategií, jak se v modelovém příkladu Matěje vyhnout kyberšikaně, avšak ve skutečnosti je jen jediná: svěřit se komukoli dospělému (pedagog, rodič, odborný pracovník). Paradoxně však právě scéna, v níž se podle návrhu dětí Dušan svěří mamince s tím, co ho trápí, nebyla dohrána – maminka celou záležitost odložila na neurčito, a tak v dětech není vědomí, že mu dospělá autorita pomůže, nikterak posíleno. Snaha Malého divadla o edukaci a prevenci jedné z nejhorších sociálně patologických hrozeb ve školních kolektivech je bezesporu sympatická, ale obezřetnější volba zápletky a vedení dětí k zásadnějšímu řešení by měla apelativnější a prospěšnější dopad.

Autorské divadlo

Tvůrci v Malém divadle kontinuálně navazují na již vytyčenou linii experimentování s žánry a formami: v loňské sezóně uvedli dokumentární či participační divadlo a velmi zdařilou plenérovou inscenaci Ztracený svět podle scénáře Zdeňka Jecelína v režii Petra Haška – s obřími (až devítimetrovými) loutkami pravěkých ještěrů. Ztracený svět představuje vtipnou, dobrodružnou a vkusně výpravnou inscenaci pro rodinné publikum, která citlivě využívá specifický vertikální i horizontální prostor českokrumlovského Otáčivého hlediště. K žánrovým přesahům patří i letošní spolupráce Malého divadla s Operou Jihočeského divadla na dětské opeře Benjamina Brittena Kominíček v režii Petra Haška, uměleckého šéfa Malého divadla. První část inscenace je pojata jako site specific realizovaný v zákulisí divadla, kde diváci přihlíží krátkým performancím (verbálním, hudebním, pohybovým, výtvarným), které zachycují proces nastudování opery a rozžívají potemnělé kouty světa za oponou. I tentokrát se akcentuje strašidelná atmosféra: herci představují duchy uměleckého i technického týmu údajného nastudování opery z 50. let minulého století. Jistá mrazivost plyne pak právě z ponuré stalinské éry. Historické reálie a odkazy, stejně jako divadelní slang, zůstávají dětmi zcela nepochopeny, a tak si z tajemné cesty zákulisím odnášejí „pouze“ vizuální dojmy a zážitky.

Je potěšující, že Malé divadlo pokračuje v budování zajímavého repertoáru založeného na autorských inscenacích a nápaditém a hravém jevištním stylu. Jedinou slabinou se jeví dramaturgická složka, jejíž důslednost by prospěla vyznění inscenací, aby dětské publikum samo neodkrývalo nelogičnosti a odnášelo si jasné poselství, o kterém může dále přemýšlet.

Malé divadlo České Budějovice

Zdeněk Jecelín: O Palečkovi

Režie: Zdeněk Jecelín, dramaturgie: Petr Hašek, scéna, kostýmy, loutky: Jitka Nejedlá, hudba: Tomáš Hubáček

Premiéra 24. 11. 2018, psáno z reprízy 26. 1. 2019.

Janek Lesák & Natálie Preslová: To, co žije pod tvojí postelí

Režie: Janek Lesák, dramaturgie: Natálie Preslová, scéna a kostýmy: Kamil Bělohlávek, hudba: Petr Hubík

Premiéra 27. 10. 2018, psáno z reprízy 2. 2. 2019.

Michaela Váňová: Dělej, sdílej!

Režie: Michaela Váňová, odborná spolupráce: Barbora Herucová, Jan Hynek, scénografická spolupráce: Silvie Urbancová, hudba: Roman Hron

Premiéra: 15. 2. 2019.

Domesticated Spooks and Cybervillains

Silvie Žatecká Vojíková reviews the past season of the Small Theatre in České Budějovice which in its shows for all age groups explored the theme of fear.

She examines three productions. First of them is O Palečkovi (Paleček), based on a fairy tale by Božena Němcová adapted for three actors, gently bringing the story into the present day and presented with great clarity, supported by transitions from narration to acted scenes and vice versa. The show for older children Všechno, co žije pod tvou postelí (Everything That Lives under Your Bed) is presented as a duel between agents who are trying to discover the cause of the fear of darkness; their identity remains mysterious and the story is full of surprising twists and reveals. The third show was the Small Theatre’s first attempt at a theatre forum: Dělej, sdílej! (Go On, Share!). While the intention to raise awareness and prevent one of the worst social pathologies of school groups is commendable, it would probably be better and more successful if more attention was paid to the plot and the suggestion of possible solutions.

Loutkář 1/2019, s. 48–51.

Žatecká Vojíková, Silvie: O domácích strašidlech i strašácích v kyperprostoru

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás