Lešková Dolenská, Kateřina: Loutkové umění musí vyvolávat emoce

V roce 2009 bylo v baskickém městě Tolosa slavnostně otevřeno reprezentativní loutkářské centrum. Jeho ředitelkou je dodnes Idoya Otegui, energická dáma působící i v nejvyšších patrech mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, kde mimo jiné od roku 2016 zastává post generální tajemnice, a to jako vůbec první žena v historii.

S jakým cílem bylo vaše loutkářské centrum založeno?  Mezinárodní loutkové centrum Topic Tolosa, které zahrnuje i muzeum, bylo založeno před deseti lety, ale myšlenku vybudovat centrum, které by obsahovalo divadelní sál, muzeum, dokumentační centrum, místnosti pro workshopy, kreativní prostory i byt pro rezidenčního umělce, jsme nosili v hlavě přes dvacet let. Přišli jsme s ní proto, že ve Španělsku nic podobného neexistovalo; uvědomili jsme si, že jsme již o značnou část dějin našeho loutkářství přišli a že přijdeme ještě o víc, pokud s tím něco neuděláme. Proto jsme chtěli nabídnout loutkářům, kteří svou profesionální kariéru ukončili, místo, kde mohou své loutky bezpečně uschovat.

Nesmíme zapomínat, že ve Španělsku je jenom velmi málo stálých loutkových divadel nebo souborů, které by měly vlastní scénu. Také jsme chtěli mít možnost vidět loutkové divadlo po celý rok, a ne jenom během jednoho týdne, kdy se koná festival. Chtěli jsme seznámit veřejnost s možnostmi loutkového divadla ve vzdělávání a dalších oborech a ve zkratce zajistit loutkovému umění místo, které si zasluhuje a kterého se mu přinejmenším ve Španělsku nedostávalo.

Podařilo se vám za těch deset let realizovat všechny původní plány?

Myslím, že hlavním cílem, který se nám podařilo naplnit, je to, že centrum skutečně existuje a má plochu 3 600 m2. Dobře vybavené centrum věnované pouze loutkářství je samo o sobě velkým úspěchem. A i když jsme jenom malé muzeum, jsme považováni za jedno z nejlepších v celé naší provincii a v Baskicku, což je pro loutky také výhodné. Díky nám o loutkách ví více lidí, kteří by se jinak k této divadelní formě nikdy nedostali, což považujeme za důležité – aby byly loutky lépe známé nejenom v Tolose, ale v naší provincii, regionu i celém Španělsku, a to mezi širokou veřejností: dětmi, mladými lidmi, dospělými, zástupci všemožných profesí…

Je něco, co vás v dalším rozvoji limituje? Hádám, že jsou to nejspíš finance…

Ano. Do budoucna by bylo dobré mít více prostředků pro rozvoj projektu našeho centra, protože pořád ještě není ze sta procent tam, kde by mohlo být, ale jsme trpěliví. Už dnes je naše centrum uznávané a respektované, takže doufáme, že postupně našich cílů dosáhneme.

Jaký je váš pohled na vystavování živého divadelního umění? Jak je ve vašem muzeu realizován? 

Osobně se mi příliš nelíbí tradiční způsob vystavování, se kterým jsem se setkala v mnoha jiných muzeích. Mám za to, že loutkové umění je něco kouzelného, co musí působit iluzivně a vyvolávat emoce. Když jdete na loutkové divadlo, vzbuzuje to ve vás nějaké pocity – a stejně by to mělo být i v loutkovém muzeu. A právě tuhle cestu jsme si zvolili. Měli jsme štěstí, že kurátorem našeho muzea je architekt, který jeden čas pracoval jako loutkář s Joanem Baixasem, takže věděl přesně, co chceme, a zároveň velmi dobře rozumí loutkám. Díky tomu se mu podařilo zajistit, že naše muzeum s návštěvníky sdílí kouzlo, iluzivnost i emocionální náboj loutkového divadla.

 Kdo je vaší cílovou návštěvnickou skupinou? Cílíte na laiky, nebo odborníky? 

Na obě skupiny. Dnes jsou našimi návštěvníky především školáci na exkurzích, ale stále více k nám chodí i neorganizovaní turisté, což je velmi dobrá zpráva.

 V současné době narůstá tlak na interaktivitu a multimedialitu muzejních expozic. Jak je v tomto ohledu vybaveno vaše muzeum? 

Audiovizuální přístroje sice nabízíme, ale interaktivní nejsou.

 Zaměřujete se jenom na historické a tradiční loutkářství, nebo reflektujete také moderní a současné loutkové umění? 

Jak už jsem říkala, bylo naším hlavním cílem vytvořit sbírku loutek, o které bychom jinak pravděpodobně přišli, takže některé historické kousky máme a žádné samozřejmě neodmítáme. Pokud nějaké najdeme v rukou starožitníků nebo soukromých vlastníků, kteří se jich chtějí zbavit, snažíme se je od nich odkoupit. Naše sbírka se zaměřuje na všechny loutkové formy, kterým hrozí, že by vymizely, a naším cílem je toto dědictví uchovat. Chceme být domovem pro všechny loutky španělských i zahraničních loutkářů, které už dosloužily na jevišti.

Organizujete k vystavovatelské činnosti nějaké doprovodné akce? Máte v této oblasti nějakou konkrétní dramaturgii?

 Pořádáme dočasné výstavy, na nichž ukazujeme kusy z naší sbírky, které se do stálé expozice nevešly, a představujeme současné umělce nebo jiné umělecké formy, které mají k loutkářství blízko. Dále organizujeme workshopy pro děti, dospělé, učitele nebo postižené. Také nabízíme setkání masterclass pro loutkáře. Zajišťujeme také vystoupení španělských i zahraničních umělců, a to ne jenom v Tolose; jsme také kurátory loutkového programu Národního centra dramatických umění ministerstva kultury v Madridu. A naší pýchou je mezinárodní loutkový festival, jehož letošní ročník bude už osmatřicátý a potrvá devět dní. Na něm nabízíme inscenace pro děti i dospělé, hrané v divadlech a některé z nich i venku. Cenu Titirijai uděluje dětská porota, což je vnímáno velmi pozitivně. Během festivalu také pravidelně pořádáme školu pro loutkáře, což je 40hodinový workshop vedený umělcem ze zahraničí.

 Slouží Topic také jako centrum pro historiografický výzkum a dokumentaci loutkářství?  Ano, máme dokumentační centrum. Je jedním z pouhých tří v celé Evropě, jež má celou svou sbírku (6 200 plakátů, 3 350 videí, více než 8 000 fotografií a 27 000 dokumentů od 4 000 divadelních souborů) plně digitalizovanou – s výjimkou 1 400 knih. Studovat tyto dokumenty k nám jezdí badatelé z celého světa.

Puppetry Art Must Provoke Emotions

Interview with Idoya Otegui, the director of the international puppetry centre Topic Tolosa and since 2016 the first female Secretary General in the history of UNIMA. The article provides information about the centre which includes a museum, theatre, documentation centre, workshop rooms, a creative space and a residency for artists. Puppeteers who finish their professional career can safely leave their puppets with the museum; the Topic collection is open to all forms of puppetry that are at risk of disappearing and its objective is to preserve this heritage. This year, the centre will organise the 38th edition of its international puppet festival; the Titirijai Prize is awarded by a child jury. The festival regularly includes a 40-hour workshop lead by an international artist.

Loutkář 1/2019, s. 15–17.