Zborníková, Markéta: Provokatér, studnice vědomostí, komediant, dobrý člověk

Luděk Richter je neodmyslitelnou součástí českého divadelního světa – působí jako pedagog, dramaturg, režisér, scénograf, herec, metodik, dlouholetý přispěvatel do odborných časopisů, divadelních periodik, festivalových zpravodajů, porotce amatérských i profesionálních divadelních přehlídek, principál. Vždy usiloval a stále usiluje o loutkové divadlo, které by mohlo být rovnoprávné s ostatními divadelními druhy a uměleckými obory.

Luděk Richter – v začátcích

Luděk Richter se vyučil typografem, absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy (obor angličtina – finština) v Praze a poté také Divadelní akademii múzických umění (obor režie). Svůj profesní život začínal jako učitel na jazykové škole, působil jako dramaturg Kulturního domu v Praze-Stodůlkách, osm let byl ústředním metodikem pro loutkové divadlo.

K loutkovému divadlu se dostal v sedmi letech, kdy nastoupil do maňáskářského kroužku Hany Budínské v Ústředním domě pionýrů a mládeže Julia Fučíka (ÚDPM JF). Vedoucí Hana Budínská, absolventka střední umělecko-průmyslové školy, vytvořila s dětmi inscenaci O malém ježkovi, jednu z prvních dětských inscenací v 60. letech, která začala nabourávat zajeté koleje tehdejšího amatérského loutkového divadla. Soubor přinášel na vrcholnou přehlídku loutkového divadla Loutkářskou Chrudim nové principy a postupy, které byly základem pro pozdější autorské loutkové divadlo – tvořivou dramaturgii spočívající ve výběru kvalitní předlohy či látky, podle které inscenace vznikala, inscenační tvořivost a osobitou výpověď. V souboru vzniklo několik inscenacích tematicky i žánrově různých, např. pohádka Hra pro zalezlíky nebo kolektivně vzniklý kabaret Pozor, nebezpečí!.

O pár let později středoškolák Luděk Richter a jeho spolužáci pomáhali Haně Budínské založit Divadlo v Nerudovce, které sídlilo v malém sále bývalé restaurace (později agitačního střediska v Nerudově ulici na Malé straně v Praze). Tam v letech 1966 a 1971 vznikly inscenace Pohádka o dvou (Z. K. Slabý) a Pohádka z Pipiníčka. S oběma se soubor účastnil Loutkářské Chrudimi, v případě Pohádky z Pipiníčka poprvé narazil na politické problémy – autor pohádky Alfréd Radok emigroval krátce před přehlídkou, a tak bylo souboru doporučeno inscenaci přejmenovat a autora nepřiznávat. Luděk Richter hrál pod vedením Hany Budínské ve více než sedmnácti inscenacích.

Luděk Richter – loutkář režisér

V letech 1967–1970 pracoval v Divadle Carolinum, kde vznikly inscenace Jak se vám líbí a Vstávaj, pane redaktore. V roce 1972 se kolektiv vysokoškoláků, odchovanců Hany Budínské, osamostatnil (jeho zřizovatelem byl stále ÚDPM JF a s Hanou Budínskou stále spolupracoval) a pojmenoval se Paraple. Studenti inklinovali k vážnějším tématům, toužili sdělovat své názory a postoje ve vztahu ke světu a také experimentovat s divadelními formami a principy. V počátcích Paraplete u režie asistovala ještě Hana Budínská, ale v roce 1974 se stal vedoucím souboru právě Richter a režíroval svou první inscenaci Pana růže, panna kvítek, což byla adaptace Starých pověstí českých. Tato inscenace získala na Loutkářské Chrudimi ocenění. Luděk Richter v pozici režiséra a autora scénářů se souborem inscenoval ještě pohádky Olgy Hejné a vlastní text uchopený jako commedia dell’arte s názvem Hra o růži. V roce 1976 musel nastoupit povinnou vojenskou službu, a tak Paraple za jeho nepřítomnosti vedl Jaroslav Provazník, který inklinoval k experimentální tvorbě a pracoval s barevnými stínohrami a výtvarnými principy.

Richter mezitím na vojně v Prachaticích založil vojenský soubor Jentak a na Armádní soutěži umělecké tvořivosti v Bechyni vystoupil s inscenací Obloha věčně modrá, vášně věčně krvavé, což byla adaptace Vančurovy Markéty Lazarové. K této předloze se během své loutkářské kariéry vrátil ještě dvakrát.

Éra Divadla v Nerudovce skončila v roce 1977, kdy se soubor musel přestěhovat do nedalekého klubu Rubín, kde působila další studiová divadla a hostovaly zde různé zajímavé projekty z okruhu malého, netradičního, experimentálního, autorského divadla. V tomto prostoru se Paraple proměnilo – přibylo členů souboru, měnila se dramaturgie. Luděk Richter a Jaroslav Provazník pracovali režijně na dvou inscenacích souběžně, poetika tak balancovala mezi humornou a intelektuální tvorbou. Početný kolektiv se tehdy rozdělil na dvě skupiny – jedna zůstala Parapletem pod vedením Luďka Richtera, druhá se pojmenovala P.S. a pracovala v režii Jaroslava Provazníka. Obě skupiny se však neustále protínaly a nejvíce se propojily v obnovené adaptaci Markéty Lazarové (1979). Richter byl v této inscenaci autorem scénáře, dramaturgem, režisérem i hercem, loutky vytvořil Karel Vostárek a hudbu složil Václav Lahodný. Inscenace Obloha věčně modrá, vášně věčně krvavé se účastnila mnoha přehlídek a festivalů a byla považována za velmi invenční.

Luděk Richter vytvořil s Parapletem ještě jedenáct inscenací,1 z nichž k nejvýznamnějším patří Balada o Tristanovi a Isoldě aneb Osude…, Hanýsek čili člověk a Kichotání neboli Komedie pimperlová o donu Kichotovi zcela nová, které se účastnily na řadě celostátních přehlídek a na několika festivalech v zahraničí.

Luděk Richter – loutkář režisér, profesionál

Od roku 1986 provozuje loutkové divadlo i profesionálně. V Ústředním loutkovém divadle v Praze vznikly inscenace Auto z pralesa (1986), Trhovecká komedie (1987), Nebuďte ryby! (1988). Založil vlastní agenturní skupinu Klíč v Klubu v Řeznické, kde vznikly inscenace Kuře na rožni (1986) a Havlíčkův návrat (1989). Na začátku 90. let založil loutkovou Divadelní společnost Kejklíř,2 která se zaměřuje především na divadlo pro děti a mládež, ale adresuje svá představení i smíšenému a dospělému publiku. Kejklíř často vystupuje i v exteriérech, na hradech, náměstích u příležitosti poutí, vinobraní atp. a ve své tvorbě se inspiruje hlavně středověkým lidovým divadlem.

Luděk Richter na přehlídkách a festivalech

Divadelní přehlídky a festivaly se staly součástí Luďkova života. Účastnil se Loutkářských Chrudimí, Šrámkova písku, Jiráskova Hronova, FEMADu v Libici nad Cidlinou atd. Nejdříve jako seminarista, později jako účinkující, lektor, porotce, redaktor zpravodajů apod. Vedl nespočet seminářů a dílen u nás i v zahraničí (Rakousko, Německo, Anglie, Irsko, Lucembursko), učil na pražské DAMU, externě i na JAMU. Od roku 1986 pořádal společně s Davidem Filcíkem šest ročníků /S/hledání – pracovní přehlídku loutkářských souborů usilujících o tvořivé hledání a kritické sebepoznávání. Od roku 1991 je členem odborné rady ARTAMA, která má na starosti amatérské divadlo a loutkářství, kde mj. organizuje Loutkářskou Chrudim a podílí se na přehlídce Faustování. Jako předseda České sekce UNIMA (1990–1994) založil výběrovou přehlídku nejlepších amatérských a profesionálních loutkářských inscenací Přelet nad loutkářským hnízdem. Se skupinou podobně smýšlejících kolegů založil Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem, které vydává čtvrtletník o divadle pro děti, pořádá o něm semináře pro rodiče a učitele.

Luděk Richter – odborník, spisovatel

Luděk je také autorem množství článků, statí a recenzí publikovaných v časopisech a novinách – a v této práci stále pokračuje.3 Vydal množství odborných publikací věnujících se z velké části literatuře, dramaturgii, textu a práci s ním jako s výchozím materiálem pro inscenaci (např. Literatura, divadlo a my, Praktická dramaturgie v kostce, Co skrývá text, Pohádka… a divadlo) a také loutce a práci s ní (např. Od předmětu k louce, od loutky k divadlu, s Janem Dvořákem se podílel na publikaci Herectví s loutkou).

Luděk Richter – člověk

Jeho semináře jsou inspirativním zážitkem, jeho slova porotce konkrétně pojmenovávají divadelní jevy, jeho články a odborné knihy si rád přečte milovník divadla i teatrolog, jeho inscenace vzbuzovaly a stále vzbuzují velké dojmy. Je provokatér, přispěvatel do diskusí, studnice vědomostí, komediant a prostě dobrý člověk.

Poznámky pod čarou

1 1980 – Balada o Tristanovi a Isoldě aneb Osude…  1980 – Pohádky pod dubem 1980 – Tři malé lesní pohádky  1981 – Hanýsek čili Člověk 1981 – Auto z pralesa  1982 – Actus vánoční  1983 – Kichotání neboli Komedie pimperlová o donu Kichotovi zcela nová  1983 – Královna  1983, 1985 – Faust podle J. W. Goetha  1984 – Markéta Lazarová? 1985 – Kolik má Praha věží

2 Nezávislá Divadelní společnost Kejklíř se zaměřuje na metaforické divadlo převážně s loutkami různého druhu (na nichž však nelpí za každou cenu). Jejími členy jsou Věra Čížkovská a Luděk Richter

1990: Kejklíř

1993: Můj medvěd Flóra

1993: Slípka pipka a Kočičí král

1993: K čemu jsou mosty přes řeku

1993: Nádherné úterý

1994: Tři zlaté vlasy děda Vševěda

1995: Stolečku, prostři se!

1996: Kronika (Obrazy z dějin národa českého I.)

1997: Sněhová královna

1999: Když se zakládala města (Obrazy z dějin národa českého II.)

2001: Ó, plody života, podzime radostný, zatracené posvícení!

2002: Komedie o Františce

2005: Johannes doktor Faust

2006: Hrnečku, vař!

2012: Útěk do Egypta přes Království české

2016: Haló, Jácíčku!

3 Od roku 1971 (pravidelněji od 1978) napsal několik set článků do Československého loutkáře / Loutkáře, Amatérské scény, Tvořivé dramatiky a čtvrtletníku DDD. Např. ABC dramatické výchovy – ČsL 1981, Amatérská cesta – AS 1981, Komplexnost? Integrace? – ČsL 1980, Umění a… – AS 1989, Utoneme? aneb Je amatérské loutkové divadlo umění? – ČsL 1980, seriály: Aby předmět promlouval – ČsL 1985, Loutkářská Chrudim1950–2000 – Loutkář 2001, Praktická dramaturgie v kostce – Loutkář 2002, Přešívání na tělo – ČsL 1982, Zamyšlenky – ČsL 1979–1984. Podílel se na sbornících: Kichotání… (in Vladimír Just – Z dílny malých scén) – 1989, Pohled přes hranice oborů (in Amatérské autorské divadlo 80. let) – 1989, Pohled přes hranice oborů (in Hledání výrazu) – 1991, Šupina – vývoj k autorskému divadlu (in Hledání výrazu) – 1991, Vývoj amatérského loutkářství 1990–1997 (pro Dějiny amatérského divadla) – 1998, Znakové divadlo (in K problematice netradičního autorského divadla) – 1984. 

Provocateur, a Font of Knowledge, a Comedian, a Good Man

An article about the person of the issue, Luděk Richter, an inseparable part of Czech theatre life. He has been active as a teacher, dramaturg, director, stage designer, actor, methodologist as well as theatre manager. Markéta Zborníková discusses his beginnings in theatre and his work as a director, particularly with the Paraple group, as well as his professional activities with the Kejklíř theatre association. She also lists many of his other activities, including organising many seminars, judging competitions at amateur and professional festivals and writing countless articles, studies and reviews discussing literature, dramaturgy and the use of text as the basis for a theatre production.

Loutkář 1/2019, s. 4–6.

Zborníková, Markéta: Provokatér, studnice vědomostí, komediant, dobrý člověk

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás