Soprová, Jana: První poločas Loutkářské konzervatoře

V loňském školním roce byl zahájen druhý cyklus dvouleté Loutkářské konzervatoře, kterou v Chrudimi pořádá NIPOS-ARTAMA) a která je určena laickým zájemcům o prohloubení znalostí, dovedností i inspirací v oboru loutkového divadla. Její frekventanti se celý rok scházeli po víkendech a během Loutkářské Chrudimi pracovali pod hlavičkou semináře Z. Vedoucími prvního ročníku byli divadelníci Pavla Dombrovská a Luděk Vémola z letos jubilujícího brněnského Divadla Líšeň. (red)

Jak probíhala celoroční výuka? Lišila se nějak od intenzivního chrudimského setkání v podobě týdenního semináře?

Zatímco během roku jsme pracovali s dospělými, na Chrudim si dospělí přivezli i své děti, celé rodiny, takže se to trochu proměnilo. Loutkářská konzervatoř začala loni na podzim a na Chrudimi vlastně vyvrcholila. My jako divadlo pracujeme s nejrůznějšími divadelními prostředky, s různými typy loutek a objekty, takže naším cílem bylo během roku seminaristy seznámit s různými podobami divadla. Postupně jsme vozili maňásky, manekýny, stínové divadlo, a dávali hlavně důraz na praktickou práci. Takže jsme se toho pokoušeli co nejvíc vyrobit, vznikaly například masky a loutky z různých odpadních materiálů.

Je Loutkářská konzervatoř „škola“, z níž bude nějaký výstup pro veřejnost, nebo jde spíš o výcvikový trenažér pro loutkáře?

Rozhodně nebylo cílem vytvořit inscenaci, to by celá koncepce musela vypadat úplně jinak. My jsme v prvé řadě chtěli seznámit naše seminaristy s co největším počtem různých typů loutek. A chtěli jsme, aby si vyzkoušeli praktickou práci. Měli také možnost přinést si vlastní příběh. Pak jsme to tematizovali na balady, na lidovou poezii. A jeden takový drobný příběh jsme předvedli i v Chrudimi.

Kdo jsou současní posluchači konzervatoře?

Je to velmi různé, vedle profesionálů, lidí, kteří vystudovali divadlo, jsou tu různé profese – máme tam psychologa, lékaře, učitelky z lidové školy umění a taky kamnáře. Společnost je to velice rozmanitá i věkově, od čtyřiadvaceti po padesát.

Připomeňme důležitou věc, a to, že jste spoluzakladatelka Divadla Líšeň, které letos slaví dvacet let své existence. Když se ohlédnete zpět, které okamžiky z historie divadla považujete za důležité?

Myslím, že se naše divadlo rozvíjelo kontinuálně. Děly se samozřejmě různé věci, jako že se narodily děti, nebo nám ukradli auto, nebo byl někdo nemocný. Zkrátka to, co se v průběhu času děje asi každému. Je logické, že celá naše divadelní činnost je ovlivněna našimi životy a životy těch, kteří to divadlo dělají. Nebylo to vždy snadné, ale všechno se nám podařilo překonat a fungovali jsme dál. Na začátku jsme měli jednu inscenaci, pak dvě a teď jich máme třináct. A čím víc jich máme, tím je provoz náročnější, protože je těžší soustředit se na nějakou vážnější tvůrčí práci. Když třeba chceme vytvořit novou inscenaci, je to mnohem složitější než na začátku, což jsme si nemysleli, že nastane.

Nakolik se proměňuje složení souboru? Omlazujete?

Máme několik stálic, ale jinak se to samozřejmě proměňuje. Ale přicházejí i starší lidé, takže i „ostařujeme“. Myslím, že věk není tak důležitý.

V Divadle Líšeň máte několik dramaturgických linií. Jak si vybíráte témata?

Máme třeba dramaturgickou linii, která sleduje aktuální problémy ve společnosti. Dlouhodobě například spolupracujeme s romskými umělci, vytvořili jsme s nimi několik inscenací. Pak je to linie politického divadla a vedle ní máme i velice poetické inscenace, které jsou nejen pro děti, ale pro všechny věkové kategorie.

Co vás osobně nejvíc baví na divadle, respektive na loutkovém divadle?

Nepracujeme jen s loutkami, ale i s maskami a objekty. Jsou inscenace, ve kterých používáme činohru, takže se nepokládáme za čistě loutkové divadlo. A mě baví asi nejvíc ta rozmanitost. A to, že se tím člověk může vyjadřovat k velice závažným záležitostem života a k tomu, co se kolem nás děje.

Co teď připravujete?

Ve společnosti je cítit, že nás obklopují velice závažná témata, a tak se stále větším úspěchem hrajeme inscenaci Putin lyžuje, která se týká nástupu Vladimíra Putina k moci. Poptávka po této naší společensky angažované linii je sice velká, ale my jsme zrovna ve fázi, kdy jsme se vydali trochu jinam a nazkoušeli jsme inscenaci Spoutaný trávou vycházející z buddhistických příběhů. Myslím, že je to také aktuální – v tom smyslu, že člověk, aby mohl čelit všem těm nebezpečím ve společnosti, se musí umět uklidnit a soustředit do sebe.

Rozhovor vyšel ve Zpravodaji 67. Loutkářské Chrudimi, č. 6, s. 1–2; redakčně upraveno.

The Puppetry Conservatory: Halfway There

Last year, the second cycle of the two-year Puppetry Conservatory was officially opened in Chrudim by NIPOS-ARTAMA. The project is intended for non-professionals who want to learn more about puppet theatre, develop their skills and find new inspiration. Jana Soprová interviews the head teachers of the first year, Pavla Dombrovská and Luděk Vémola of Divadlo Líšeň, Brno. They talk about the current students but also about Líšeň Theatre which this year celebrates 20 years of existence. The theatre\’s focus has gradually shifted from pressing social issues to the current show based on Buddhist stories.

Loutkář 4/2018, s. 72.