Online archiv

Lešková Dolenská, Kateřina: Věřím, že loutky nezahynou, Loutkář 4/2018, s. 34–35

K pedagogům KALD DAMU, kteří se podílejí na výchově mladé scénografické krve, jsme se rozhodli zařadit i velmi úspěšného scénografa Kamila Bělohlávka, který v sobě pojí jak svět amatérského divadla, kde začínal a dnes se do něj vrací jako lektor a porotce, tak sféru profesionální. (red)

Jakou etapu ve vývoji českého loutkářství, respektive české loutkářské scénografie považujete za zásadní?

Já myslím, že nejsilnější a patrně nejznámější hvězdnou érou prošlo Divadlo DRAK. To byl zázrak, kdy se podařilo z loutkového divadla vytvořit famózní divadlo, kde mimo jiné hrají i loutky. Tím chci říct, že mě vždycky štve, když se loutkáři snaží kolem sebe vytvořit zeď, že oni jsou loutkáři a pak jsou ti druzí. Divadlo je buďto dobré, nebo špatné. Na prostředcích nezáleží, pokud fungují. A loutky mohou být součástí dobrého divadla. Ale co je nejzajímavější na divadle? No přece zase jen…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:
29. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.