Vážení a milí čtenáři, další rok a s ním i ročník Loutkáře se stává minulostí. Byl to rok plný turbulentních událostí, narůstající společenské skepse a nebezpečného populismu, rok, kdy se sice bouřlivě slavilo stoleté výročí Československého státu, ale zjehož současného stavu oslavy mnohým zhořkly. Ne tak ovšem loutkářům! Na konec čísla jsme při této mimořádné příležitosti zařadili několik příspěvků věnovaných kulturnímu soužití Čechů a Slováků, které politický rozpad federacenijak nezpřetrhala díky němuž masarykovská idea vzájemné blízkosti žije dál.Nekončí jen kalendářní rok, ale uzavírá se iletošnítéma, které nászavedlo do světa výtvarného uměnía khledání jeho jeho přesahů, vlivůa inspiracíve vztahu kloutkovému divadlu. Toto číslo naše pátránízakončujeakcentem na českou loutkářskou scénografii, která by si rozhodně zasloužila stát se součástí kánonu českého umění vůbec. Jména jako František Vítek, Pavel Kalfus nebo Petr Matásek nabyla světové proslulosti také díky tomu, že je pražská katedra scénografie KALD DAMU jedním zmála specializovaných pracovišť tohoto typu na světě. Jak to tam sloutkami vsoučasné době vypadá a kdo se dnes na formování mladých scénografických talentů podílí, se –mimo mnohé jiné –dočtete vrubrice téma.Tímto číslem se také uzavírácyklus portrétů vynikajících pedagožek, které vdětech probouzejí lásku kloutkám, ale i blok materiálů věnovaný jubilujícímu Divadlu DRAK. Představili jsme některé zvýjimečných osobností, které jsou sjeho šedesátiletou existencí spojené (již zmiňovaný František Vítek, Josef KroftaneboVáclav Poul),a dali prostor i současnému vedení. Je vlastně hezkou pointou, že právě tvůrci zDRAKu si letos zpražského Přeletu nad loutkářským hnízdem odvezli i putovní cenu Erik pro nejinspirativnější divadelní počin –Bílého tesáka.Něco končí a něco začíná –pro příští rok se spolu opět společně vydáme za loutkářstvímjiných evropských i mimoevropských kultur a už teď vám mohu slíbit otevření jednoho velmi zajímavého a do jisté míry kontroverzního tématu, kterému jsme se věnovali na odborném mezinárodním kolokviu konaném během letošního
Přeletu: Divadlo ve školkách aneb Kdo jsou ti tzv. školkoví umělci? Máte se věru nač těšit.Milí čtenáři, přeji vám vše dobré do nového roku, kdy budemeprozměnu slavit třicet let svobody a návratu kdemokracii, a budu velmi ráda, pokud nám i nadále zachováte svou přízeň.
Loutkář 4/2018, s. 1.
10. 5. 2025
Naivní divadlo, Liberec
Akce Rosomák
15. 5. 2025
Divadlo Radost, Brno
Farma zvířat
18. 5. 2025
Divadlo Minor, Praha
Pes Tutulák
24. 5. 2025
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Třetí místo
16. 5. 2025 – 18. 5. 2025
12. celostátní přehlídka sokolských loutkových divadel
Jiří Procházka (1. 4. 1935)
Karel Hejcman (1. 4. 1935 – 10. 12. 2017)
Jana Soprová (1. 4. 1955)
Pavel Šrut (3. 4. 1940)
Dana Raunerová (5. 4. 1955)
Jaroslav Blecha (13. 4. 1955)
Vladimír Kubíček (17. 4. 1945)
Petra Štanclová (22. 4. 1960)
Jaroslava Žátková (24. 4. 1935)
Karel Brožek (28. 4. 1935 – 21. 10. 2014)
Rudolf Fuchs (29. 4. 1945)
Ludmila Zákravská (29. 4. 1950)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS