Kosová, Petra; Jarkovský, Tomáš: Závěrečné slovo poroty přehlídky Loutkářská Chrudim 2018

Závěrečné slovo poroty přehlídky Loutkářská Chrudim 2018

Porota pracovala ve složení Tomáš Alferi, Martin Hak, Tomáš Jarkovský, Petra Kosová, Blanka Luňáková a Karel Vostárek.

Letošní Loutkářská Chrudim se nesla v poklidném duchu. Jestliže má tato přehlídka podávat zprávu o momentálním stavu amatérské loutkářské scény, pak se zdá, že se nachází ve stavu jakéhosi mezidobí. Oproti letům minulým ubylo vyložených excesů, na druhou stranu letošní ročník nepřinesl ani žádnou inscenaci, která by vzbudila jednoznačné nadšení, nebo alespoň silnou kontroverzi. To se odrazilo i na charakteru diskuzí, které probíhaly bez velkých vášní.

Viděli jsme devatenáct inscenací hlavního programu, v drtivé většině v podání zavedených účastníků. Byly mezi nimi inscenace hlásící se k odkazu tradičního či sousedského divadla, inscenace s apelativní ambicí, inscenace na pomezí loutkového divadla a divadla poezie a jedna experimentující inscenace. Tak jako obvykle ale převládaly inscenace určené dětem. Pojímání loutkového divadla coby druhu určeného především dětskému publiku tedy zůstává i nadále dominantní, jakkoli celkový obraz zkresluje výrazné zastoupení dětských souborů, čili představení hraných dětmi pro děti.

Neměli bychom také zapomínat, že divadlo coby umělecký druh existující pouze teď a tady má jedinečnou potenci – a tím i povinnost – vyjadřovat se živě k dnešku. Nezbývá ovšem než konstatovat, že takové pokusy se objevovaly spíše sporadicky a často se sporným výsledkem. I tak díky za ně.

Loutkové divadlo bývá také někdy v širším pojetí označováno za divadlo s preferencí výtvarné metafory. Na výtvarnou podobu inscenací či scénografickou funkčnost by tedy logicky měl být kladen zvláštní důraz, což se ale u uvedených inscenací příliš nepotvrzovalo. Přičemž nejde jen o nadále převažující přehlížení kostýmu coby potenciálně důležitého nositele významu i vizuálního stylu inscenace. Nezřídka jako by inscenátoři nevěnovali dostatečnou pozornost ani funkčnosti či estetické úrovni zvolených loutek. A do třetice jsme se příliš často nesetkávali ani s originalitou pojetí hracího prostoru. Podobně se dá mluvit i o hudebnosti. Nad vynalézavými přístupy ke zvukovému plánu převážil stereotyp spokojit se s písní či pouhým podkresem. Přesto se objevilo několik inscenací, které se této formální neurčitosti vymykaly, nebo se aspoň o vykročení ze známých vod pokusily.

Divadlo je živý organismus a na festivalech se to projevuje proměnlivou křivkou kvality inscenací. Dobrá zpráva je, že i když v letošním roce nehýřil program překvapivými a ohromujícími kousky, v naprosté většině jsme setkali s poctivou snahou o co nejlepší výsledek, někdy až s erupcí energie a s radostí ze hry. V některých případech také s úctyhodnou snahou opouštět zajeté zvyklosti a zkoušet nové přístupy. Vyložený propadák se letošnímu ročníku úspěšně vyhnul. Loutkové divadlo neumírá, byť si – zdá se – vybírá oddychový čas a opatrně sonduje, co dál. A protože se objevily i lákavé přísliby do budoucna, je v co doufat. A těšit se, co se z nich v příštích ročnících vyklube.

Lektorský sbor 67. ročníku Loutkářské Chrudimi udělil tyto ceny

Barboře Maksymovové za koncept inscenace Asi jsme špatně odbočili…

Souboru Desgirafes Jaroměř za formální uchopení inscenace Lepardessus

Souboru Rámus Plzeň za inscenaci Vox populi

Souboru „C“ Svitavy za inscenaci Hotel

Souboru Divadlo v Boudě Plzeň za inscenaci No, to dá rozum…

Souboru MajTo Žamberk za inscenaci Šťastný princ

Loutkář 3/2018, s. 65.