Hrdinová, Radmila: A zavři si to okýnko, ať nenastydneš!

Přesně po deseti letech od premiéry diváky i kritikou nadšeně přijaté Pohádky o Raškovi přišel její tvůrčí tým v libereckém Naivním divadle s nápadem na další originální pohádku. A to na pohádku regionálně zaměřenou a zároveň svou výpovědí přesahující daleko za hranice libereckého regionu.

Pohádka o Liazce totiž míří z Libereckých automobilových závodů, známých pod zkratkou LIAZ, až na trať světoznámé rallye Paříž–Dakar. Ale nejde jen o přesah geografický.

Autor textu Tomáš Syrovátka a dramaturg Vít Peřina se volně inspirovali autentickým příběhem libereckých konstruktérů, inženýrů Zdeňka Kováře a Radka Fencla, stejně jako osudy dalších členů závodních posádek Liazky na dakarské rallye. A vytvořili trochu pohádkový a trochu skutečný příběh o splněném snu trojice kluků, kteří při nudném rozvážení vratislavického piva po libereckém okrese sní o postavení závodního kamionu. A kromě toho všichni tři svorně usilují o přízeň sličné sekretářky LIAZu Ivanky.

Skutečný příběh zrodu závodních vozů LIAZ se vlastně sám o sobě pohádce dost podobá. První liberecké vozy startovaly na Dakaru v roce 1985 a již o dva roky později se Liazka umístila na stupních vítězů na třetím (první v kategorii sériových kamionů) a o rok později dokonce na druhém místě. A loutkářská Pohádka o Liazce vznikla přesně třicet let po tomto historickém úspěchu.

Podobně jako Pohádka o Raškovi sleduje i nová liberecká pohádka téma volně pojmenovatelné větou Kterak čeští Honzové uspěli ve velkém světě. Ten velký svět zde reprezentuje nejen samotná rallye Paříž–Dakar, ale i smyšlený německý závodník Schweinstein se svým super vozem i nadstandardními podmínkami. Rozdíl mezi ním a českými závodníky je výstižně zformulován v závěru, kdy Schweinstein zve české kolegy na návštěvu do Mnichova a oni s posmutnělým českým černým humorem odpovídají: Jó, my tak akorát do Mnichova Hradiště…

Schweinstein v pohádkově laděném příběhu zastupuje nutnou opoziční negativní postavu k českým hrdinům a samozřejmě i jejich motivující konkurenci. Když mu čeští závodníci spolu s kouzelným velbloudem velkoryse pomohou z nesnází, projeví se nutně jako nevděčný „hajzlík“ a musí ho stihnout zasloužený trest v podobě porážky na trati. Dětské publikum mnou zhlédnuté dopolední reprízy toto řešení rozhodně naplnilo spravedlivým nadšením.

Inscenace Pohádky o Liazce obratně kombinuje loutkářské umění s živými herci a retro atmosférou. Tu navozují četné projekce autentických záběrů z dakarské rallye, ale také zažloutlé stránky časopisu Svět motorů či pohlednice z Alžíru, kterou čeští kluci posílají domů Ivance. Technika se tu ale nijak samoúčelně neprosazuje, naopak se dobře snoubí s herci i loutkami. Trojice herců představující posádku Liazky (Adam Kubišta, Marek Sýkora a Dan Kranich) se střídá se svými loutkovými protějšky a skutečné kamiony hřmící z projekčního plátna zase s jen trochu naddimenzovaným nákladním autem-hračkou. A děti dychtivě sledují oboje. Když na jevišti záběry skutečných kamionů nahradila loutková Liazka, dítě poblíž mě dokonce okouzleně vzdychlo: Jé, to je hezký!

Náklaďáček zvaný Liazka je totiž opravdu hezký, a navíc nabývá nenápadně podoby skutečné postavy s lidskými rysy – to třeba, když „své kluky“ přijde vzbudit poté, co málem zaspí start etapy, anebo když Liazka zvyklá na liberecký sníh zvládá bez obtíží i písečné duny. Vztah mezi závodníky a Liazkou se stále víc partnersky upevňuje a zvnitřňuje, takže už to není jen zmíněná trojice, ale i sama Liazka, která spolu s nimi svorně v závodu vítězí. A jako něžné pohlazení zazní na samý konec padesátiminutové inscenace věta, jíž se jeden ze závodníků starostlivě obrací k Liazce, když jí dává dobrou noc: A zavři si to okýnko, ať nenastydneš!

Pohádka o Liazce pracuje s nadpřirozenými motivy pohádek, mimo jiné i arabských, takže se v ní najde místo i pro kouzelného velblouda (a to doslova, loutka velblouda na kolečkách je opravdu krásná), tajemnou Šeherezádu, překřtěnou českým závodníkem nevinně na „Seřežzáda“ (a ona mu ta namožená záda skutečně napraví!), na džina z láhve anebo Malého prince. Ale přes všechny kouzelné zásahy tu nakonec stejně vítězí česká fortelnost, s níž Franta namísto džina opraví zlomené kolo, stejně jako schopnost umět si poradit, to když závodní posádka v poušti šikovně zužitkuje zimní výbavu, kterou si omylem zabalila na cestu do horké Afriky.

Režisér Martin Tichý je známý svou jevištní fantazií, takže i na malé scéně Naivního divadla dokáže spolu s herci vyčarovat jak tichou a poetickou noční poušť, tak i povykující arabské tržiště s absurdním kolotočem směnných akcí. Na své si přijdou i starší diváci, kteří ocení trochu černého humoru i dospěláckých narážek, a v neposlední řadě tu velkou roli má i hudba Ivana Achera, která si vtipně pohrává s orientálními i ryze českými motivy.

Pohádka o Liazce je další skvělou trefou Naivního divadla do regionálního i pohádkového kontextu a svou poezií, vtipem a dynamickou podívanou pobaví nejen dětské publikum. A ještě přitom nenápadně a nepateticky divákům podsune i velmi užitečné poslání o hrdosti na fortelnost všech těch sympatických a tvrdohlavých českých Honzů, kteří se ani ve velkém světě neztratí.

Naivní divadlo Liberec

Tomáš Syrovátka: Pohádka o Liazce

Režie: Martin Tichý, výprava: Robert Smolík, hudba: Ivan Acher, dramaturgie: Vít Peřina

První uvedení 22. 5. 2018, večerní premiéra 26. 5., psáno z dopoledního představení 7. 6.

And Close the Window So You Don\’t Catch a Cold!

A review of the show Pohádka o Liazce (The Liaz Truck Story). The text is loosely inspired by the authentic story of the Liberec designers of the Liaz truck and the members of the crew who drove it on the Dakar rally. It\’s half fairy tale, half real story about three boys who dream about building a racing truck for the Paris-Dakar rally.

The show skilfully combines the art of puppetry with live actors and a retro atmosphere, using supernatural elements from various fairy tales, including from the Arab world. Director Martin Tichý together with the actors manages to conjure a silent and poetic desert in the night as well as a roaring marketplace with a dizzying amount of trading going on. There\’s also something for the older audiences who will appreciate a couple of darker jokes and a bit of innuendo.

Loutkář 3/2018, s. 50–51.