Loutkar.online

Kerbr, Jan: Nikoliv alfa samec, ale Alfa farma

V plzeňské Alfě přicházejí s novým titulem pro mládež od 14 let a dospělé, volnou variací na Orwellovu Farmu zvířat, propojenou se skutečným příběhem sedláka z Havlíčkobrodska Josefa Straky, který byl v 50. letech minulého století vyvlastněn a posléze uvězněn.

Inscenaci Alfa farma nastudovali s mladší částí souboru režisér Tomsa Legierski a výtvarník Karel Czech. Mrazivě vtipný scénář využívá příslušníky domácí fauny k označení postav včetně jejich charakteristik – oběť komunistického režimu Straka jako by pak byl svým příjmením přímo předurčen ke svému osudu. Komunističtí funkcionáři jako Kozlík a především všemocné Prase, od venkovské pospolitosti se poněkud vydělující, ho totiž označí za zloděje a škůdce. Reálie 50. let z násilně kolektivizovaného venkova se opírají o solidní studium pramenů, trpký humor se objevuje například v situaci, kdy se organizuje brigáda na sběr mandelinky bramborové a někteří se domnívají, že jde snad o nějakou cizopasnou rostlinu, nikoliv brouka. Padouchem je pochopitelně také Lasička, povolností poněkud tupou se vyznačuje rolník Valach, slušností naopak Beránek, však nakonec také skončí v kriminále. Na veřejnou a lživou denunciaci Straky dorazí i soudružka Mačková z Košic… Všechny zmíněné postavy jsou ztvárněny manekýny, jen mocensky dominantní Prase „pouze“ maskou na lidském těle, s manekýny manipulují divákovu oku viditelní herci Anežka Ballayová, Josef Jelínek, Petr Vydarený a Aleš Kolovrat. Staré dobré venkovské časy jako by připomínala stále notovaná „masarykovská“ lidovka Ach synku, synku. Zhruba padesátiminutová inscenace končí materiálem převzatým ze zpravodajství České televize, kdy je k osudu rolníka Straky přidáno reálné finále. Část půdy získal nazpět již zestárlý zemědělec po listopadu 89, ne ovšem celý, na podstatné rozloze pozemku již „hospodařili“ reprezentanti nové, „kapitalistické“ politické garnitury.

Scénář hry má dobře napsané dialogy, využívá i charakteristik přirozeného chování zvířat či ptáků, tak například paní Straková se ptá muže, kde jsou děti, a dostane se jí odpovědi: Zase někde lítají. Formulace představitelů komunistické arogance odpovídají materiálům uchovávaným v Ústavu pro studium totalitních režimů (a my starší si tento zpotvořený jazyk ještě dobře pamatujeme) v kombinaci s orwellovským newspeakem.

Problematičtější složkou projektu je však jeho jevištní realizace. Scéně dominuje pět televizních obrazovek, ta centrální však slouží pouze jako otvor pro živé řečnické výstupy Prasete, na zbylé čtyři se promítá, a tak nějak policejně znásobuje část jevištního dění. Využití manekýnů je převážně statické, ono se totiž povětšinou v inscenaci sedí (na schůzi, na venkovské lavičce, pak i v přeneseném slova smyslu v kriminále, kde uvězněný v kamenolomu reálným kladívkem bouchá do skutečného, nekašírovaného kamene). Některé situace postrádají temporytmus, a to téměř naprosto, např. když hodný Beránek vypomáhá Strakovi s plněním nesplnitelných norem tak, že mu na noční schůzku přináší „plato“ s vejci. Beze slova, beze zvuku, v přítmí, které má povážlivě blízko naprosté tmě. Trvá to dlouhé vteřiny. A takových „prostojů“ lze v inscenaci bohužel nalézt víc. Z herců se nejvýrazněji prosazuje Josef Jelínek, který má „v popisu práce“ padouchy včetně dominantního Prasete a v jednom momentě ztvární i ideologického školitele bez pomoci prostředků loutkového divadla, vystřihne totiž výstup činoherně. Zloduchy však výrazně karikuje, a tak vlastně přehrává, třeba i tím, že mu „přeskakuje“ hlas.

O potřebnosti tématu nemám pochybnosti, divadelní zpracování ovšem za dobrým úmyslem i nápadem poněkud pokulhává.

Divadlo Alfa, Plzeň

Tomsa Legierski a kol. (volně v inspiraci dílem G. Orwella): Alfa farma

Režie: Tomsa Legierski a Karel Czech, výprava: Karel Czech, dramaturgie: Petra Kosová

Psáno z premiéry 14. 5. 2018.

Not an Alpha Male, But an Alfa Farm

Alfa farma (Alfa Farm) is a new show for young adults and adults at Alfa Theatre in Plzeň. It\’s freely based on Orwell\’s Animal Farm combined with a real story. The chillingly funny play uses domestic animals to identify individual characters with animal traits. The used puppets are mannequins with the exception of the power-dominant Pig who is a mask on a human body; the use of puppets, however, is rather static. The dialogues are written well and the natural behaviour of animals and birds are used to good effect, but the staging has its issues, particularly a strong lack of tempo and rhythm in some scenes. The reviewer Jan Kerbr concludes that while he\’s convinced that the topic is important, the theatre production is unfortunately lagging behind the good intention and ideas.

Loutkář 3/2018, s. 48–49.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.