Lešková Dolenská, Kateřina: Neobyčejný, výjimečný, skvělý...

Loutkář Václav Poul (1951) patří mezi ty umělce, kterým se říká legendy. Po absolutoriu loutkářské katedry DAMU (1979) nastoupil do angažmá v plzeňském Divadle Alfa (1979–1982), které po několika sezónách vyměnil za liberecké Naivní divadlo (1982–1985) a nakonec zakotvil v královéhradeckém Divadle DRAK. Hrál i v nezávislém souboru Pedluke Padluke, který na české divadelní scéně působil počátkem 80. let a zaměřoval se na uvádění tradičních marionetářských textů. Text: Kateřina Lešková Dolenská O mimořádnosti Václava Poula svědčí i fakt, že je několikanásobným nositelem hereckých ocenění z národní přehlídky Skupova Plzeň. Získal ji za roli Kováře v inscenaci Mlýnek z Kalevaly (SP 1988), za roli Vocílky v inscenaci Strakonický dudák (SP 1990) a svůj hattrick dovršil cenou za roli Gepetta v inscenaci Pinokio (SP 1992). Další cenu dostal na Skupovce v roce 1998 za herecký výkon v inscenaci Malý Klaus a Velký Klaus a za roli Medarda v inscenaci Medardo a Pamela obdržel cenu v roce 2004. Dlužno doplnit, že všechny zmiňované inscenace režíroval Josef Krofta a byly součástí repertoáru Divadla DRAK. Mezi Poulovy parádní role dále patřila titulní role ve TĜech zlatých vlasech děda Vševěda (1998) nebo sólo v inscenaciMysteria Buffa (1990) v režii Jana Borny, taktéž z DRAKu. Na webu tohoto divadla, kterému zůstal Poul přes třicet let věrný, se o něm v krátkém medailonu dočteme: Pro Václava Poula lze použít hned tĜi pĜívlastky. Neobyčejný, výjimečný, skvělý… Nejen jako herec, loutkáĜ a člověk, ale hlavně jako klaun. Možná to bude proto, že ho sudičky […] obdaĜily vševědoucíma očima a smyslem pro humor. Václav Poul tento dar dovede využít ku prospěchu své profese. Dovede si všimnout slůvek, situací, gest, mimiky či variací hlasu, které ostatní pĜehlédnou, považujíce je za bezvýznamné. On, jako každý geniální klaun, z nich však nejen rozpozná, jak se dotyčný cítí, ale dovede je ve své herecké práci použít, zpracovat a zprostĜedkovat tak divákům hluboký zážitek. Aby někdo mohl mít tuto

vlastnost, tuto kromobyčejnou pozornost ke svému okolí, musí být nesobecký. A Václav Poul je zaujatý lidmi kolem sebe mnohem víc než sám sebou.1Tato skromnost s sebou ovšem nese velké úskalí –rozhovory s ním a jeho mediální výstupy by se daly spočítat za celou jeho bohatou divadelní kariéru na prstech jedné ruky! Stejně skromný je bohužel i popis Poulova neobyčejného hereckého umění v odborném tisku. Recenze se naprosto shodují v tom, že je na jevišti nesmírně přirozený a vtipný, improvizačně pohotový, suverénní v animaci loutek a přesný v pointování gagů. To dokládá například jedna z mála obsáhlejších a plastičtějších charakteristik jeho herectví od loutkářského teoretika a kritika Jana Císaře, který pro Loutkář napsal o inscenaci Malý Klaus a Velký Klaus toto: Václav Poul si tu skutečně s gustem, chutí a hereckou invencí zaĜádí. Hraje nejenom malého Klause, ale i postavy další včetněženských –od půvabných a ziskuchtivých lehkých holek až po poměrněsklerotickou, leč laskavou babičku Velkého Klause. PĜedvádí, organizuje a rozehrává situace jak akcemi nonverbálními, tak i Ĝadou slovních vtipů.2Týž autor napsal i podrobnou analytickou recenzi inscenace Mysteria Buffa a porovnává její dvě verze, jednu hranou Vladimírem Markem a druhou v podání Václava Poula. Věnuje se zejména Poulově výkonu v Moralitě o slepém a beznohém, v němžvyzdvihuje jeho loutkoherecké umění. Jestliže tedy Marek našel svou šanci pĜedevším tam, kde se mohl spolehnout hlavně na své schopnosti mima, na výraz své tělesnosti, pak Václav Poul ji objevil na místě prvém v iluzívnosti loutky. ěíkám-li iluzívnosti, rozumím tím schopnost vytvoĜit dramatickou osobu v její individuálnosti materiálem hmoty, výtvarněĜešenou a materializovanou figuru. […] Je to zase komediantství, které svými prostĜedky, svou profesionalitou, dokáže pĜedvést věrohodně obraz lidské bídy, jež je pĜekonávána bratrstvem v neštěstí. […] Umí se pĜed našima očima rozpojit do dvou nezávislých svobodných bytostí, a pĜitom je spojit čímsi, co také bylo pro stĜedověké náboženské divadlo pĜíznačné – abstraktní ideou mravních vlastností.3A do třetice stejný autor – tentokrát vyzdvihuje schopnost Václava Poula být na jevišti nejen ryzím komediantem, ale i soustředě

ným a empatickým hrdinou, jakým byl jeho Gepetto hraný nevtíravějemně, zdrženlivě. S hlubokým pochopením pro Pinokia, s tolerancí pro jeho činy, s tichou a soustĜeděnou laskavostí, jež stojí vždy té nezkušené lidské duši po boku, aniž by se vnucovala.4Při pohledu na soupis rolí ohromí šíře Poulova záběru – byl jak dobráckým Matějem Broučkem, tak proradným Vocílkou, laskavým Gepettem i groteskní maňáskovou královnou Gertrudou ze Shakespearova Hamleta (jednou z mnoha komických ženských figur z jeho arzenálu), tragickým, leč distingovaným polárníkem Scottem i šmíráckým klaunem schválně se naprosto vymykajícím z lyrické pohádky O bílé lani. Jeho zatím poslední rolí je marionetový Wagner z Fausta– precizní animací, kterou strčí své kolegy hravě do kapsy, a hluboce posazeným dobráckým hlasem vytváří nejživější ze všech vystupujících charakterů; navíc je jeho Wagner oproti jiným interpretacím kladnou a sympatickou postavou v kontrastu s poněkud výstředním a nepraktickým doktorem Faustem (více viz recenze s. XX). Jinými slovy, pokud by Herecká asociace tápala, komu udělit cenu za celoživotní mistrovství v oboru loutkové divadlo, tak právěVáclav Poul je pro tuto poctu naprosto nezpochybnitelným kandidátem! Poznámky pod čarou 1 Anonym: http://draktheatre.cz/lide/vaclav-poul/, citováno dne 20. 8. 2018. 2 Císař, J: Lidové divadlo doby ekonomické, Loutkář, 1997, č. 11, s. 262. 3 Císař, J.: Dva komedianti mezi nebem a zemí, ČsL, 1990, č. 9, s. 201. 4 Císař, J.: Ikon – symbol aneb Zázračnost loutky, ČsL, 1992, č. 6., s. 125. Unusual, Exceptional, Brilliant…Profile of the legendary puppeteer Václav Poul. He worked at Alfa Theatre Plzeň, Naïve Theatre Liberec, the independent Pedluke

Padluke group and finally DRAK Theatre in Hradec Králové. The article is based on numerous reviews which all agree that Václav Poul is exceptionally natural and funny on stage, quick-witted in improvisation, masterful in his handling of puppets and precise in his comedic timing.

Loutkář 3/2018, s. 4–5.