Loutkar.online

Lešková Dolenská, Kateřina: Enrico Baj (1924–2003)

Italský malíř a sochař spojený s několika uměleckými hnutími (měl blízko k surrealismu a dada, někdy bývá řazen k poválečné skupině CoBrA, byl zakladatelem hnutí „nukleární umění“). Během své kariéry se podílel i na výpravě několika loutkových inscenací, na nichž spolupracoval s významnými loutkáři, například s italským souborem Gioco Vita, vedeným Fabriziem Montecchim (Stravinského balet Pták Ohnivák, 1994; Gluckova opera Orfeus a Eurydika, 1998), nebo s Italem Massimem Schusterem (z Théâtre de l\’Arc-en-Terre, usazeným ve francouzském Aix-en-Provence), s nímž pracoval na pětici inscenací. Velmi úspěšný byl Král Ubu (1984) s loutkami ne nepodobnými objektům postaveným ze stavebnice Merkur, který se přestavil na Benátském bienále a hrál se ve 35 zemích světa. Brunella Eruli Krále Ubu dokonce označuje za jeden z nejúspěšnějších příkladů spolupráce výtvarného umělce s loutkovým divadlem (viz WEPA, heslo Plastic Arts/Visual Arts).

Následovala Iliada (1988), třicet loutek pro inscenaci opery Lorenza Ferrera Le Bleu-Blanc-Rouge et le Noir o velké francouzské revoluci (Modrá-bílá-červená a černá, 1989), Roncevaux! (2001) a poslední spoluprací se stala inscenace Mahabharáta (2003).

Massimo Schuster ve Světové loutkářské encyklopedii (WEPA) dokonce uvádí, že Enrico Baj šel v loutkovém divadle po stopách předchůdců, jako byli Pierre Bonnard, Oskar Schlemmer, Fortunato Depero a Joan Miró, a přispěl tak k dalšímu rozvoji zájmu mnoha loutkářů o tento druh umělecké spolupráce a napomohl dalším výměnám mezi výtvarným uměním a loutkovým divadlem.

Loutkář 2/2018, s. 38–39.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.