Online archiv

Lešková Dolenská, Kateřina: Tadeusz Kantor (1915–1990), Loutkář 2/2018, s. 24–25

Významný polský divadelník a výtvarný umělec (silně ovlivněný konstruktivismem, dada, surrealismem a Bauhausem), zakladatel nezávislého experimentálního Divadla Cricot 2 (1956), jehož členy byli především výtvarníci a teoretici umění, nikoli herci. Sám Kantor ve svých inscenacích vystupoval jako jakýsi „dirigent“.

Inscenační tvorba Divadla Cricot 2 se dá rozdělit do několika období: „divadlo informelu“, „nulové divadlo“, nemožné divadlo„ a “divadlo smrti„. Každé z nich definoval Kantor vlastním manifestem, jehož myšlenky následně v jednotlivých inscenacích rozvíjel.1 Mezi Kantorovy nejvýznamnější práce patří Mrtvá třída (Umarła klasa, 1976); Wielopole, Wielopole (1980); Ať chcípnou umělci (Niech sczezną artyści, 1985) nebo Dnes jsou moje narozeniny (Dzisiaj są moje urodziny, 1990). Proslavil se i nekonvenčními happeningy (mezi nimi i tzv. “cricotáže", v nichž přepracovával a recykloval náměty i postavy ze svýc…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:
29. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.