Online archiv

Grazioli, Cristina: Divadlo předmětů, Loutkář 2/2018, s. 13–15

Na úvod tematického bloku věnovaného vzájemným průnikům a přesahům umění 2. poloviny 20. století nebude na škodu ohledat terén a vymezit si terminologii – jak divadelní, tak kunsthistorickou (v následujícím článku). V prvním případě nám k tomu ideálně poslouží heslo ze Světové encyklopedie loutkářského umění, které se právě jistou „komplikací“ do té doby relativně přehledného terénu iluzivního loutkového divadla s antropomorfizovanými postavami zabývá. (red)

Předmětové či předmětné divadlo, případně divadlo předmětů, označuje divadlo, v jehož centru nenacházíme lidskou postavu (ať už v podobě herce, loutky, či jiného zobrazení), nýbrž předměty v širším slova smyslu, jež dramaturgie upřednostňuje, i na úkor verbálního vyjádření. Jedná se o divadlo, jež se více než jiné divadelní formy blíží figurativnímu vizuálnímu umění.1 Pokud se zde vyskytuje herec, bývá integrová…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:
29. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.