Online archiv

Plassard, Didier: Továrna na budoucno, Loutkář 1/2018, s. 42–47

Loutkové divadlo představuje pro spisovatele, výtvarné umělce a hudebníky, kteří se sdružují v avantgardních skupinách let 1910–1930, více než divadlo živých herců, u nějž oceňují především možnost přesně změřit na reakci diváků sílu působení svých uměleckých záměrů – privilegovaný prostor pro reflexe a experimenty, ateliér, který jim umožní prozkoumat ve zmenšeném měřítku loutkové scény, jak bude vypadat umění a společnost zítřka. Loutková scéna tak opouští prostory na okraji umění (tedy prostor regionálních lidových kultur nebo zábavy pro děti), staví se na roveň ostatních uměleckých druhů a přejímá významy a výzvy mnohem větší než ty, které jí byly doposud obvykle přisuzovány.

V tomto oslabení hierarchických rozdílů mezi formami učenými a lidovými, jako jsou krásná umění a užitá umění, můžeme rozpoznat pokračování kulturních mutací započatých v 19. století: předevš…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:
28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.