Loutkar.online

Sweeney, James Johnson: Calderův cirkus (Paříž 1926-27)

Na jaře 1927 začal Calder pracovat na svém slavném miniaturním cirkuse a vytvořil několik pohyblivých hraček, které na Creeftovo naléhání vystavil v Pařížském salonu humoristů.

Na počátku se cirkus skládal jen z několika vtipných figurek, které Calder vyrobil pro vlastní zábavu. Nebylo na nich nic komplikovaného: kousky drátu místo paží a nohou, kousek dřeva, cívka nebo zátka místo těla. A přesto s nimi Calder nacvičil několik pozoruhodných čísel. Postupně se počet figurek zvětšoval a to, co původně mělo pobavit jednoho nebo dva přátele, se brzy stalo opravdovým představením.

Calder pořádal tato představení ve svém pokoji před hosty, kteří seděli namačkáni na pohovce. Rozvinul kousek zeleného koberce, vyznačil manéž, vztyčil dva stožáry nesoucí hrazdu a natáhl dráty „šapita“; ozářil to reflektorem, nasadil na gramofon desku a představení začalo: Dámy a pánové, představuji vám… Objevili se akrobati, žongléři, cvičení psi, japonští voltižéři, krotitel lvů, polykač šavlí, Don Rodriguez Kolynos, který vzýval smrt při skluzu po napjatém drátu, „živé sochy“, trapezisté, závod spřežení.

Většinou byly tyto figurky v podstatě zjednodušené loutky. A přesto udivovaly svou věrohodností, za niž vděčily téměř výhradně pohybu, který nebyl mechanický. V jejich nejistotě tkvěla jejich životnost. Stávalo se, že psovi se nepodařilo proskočit papírovým kruhem, že jezdec ztratil rovnováhu, že trapezista přistál v ochranné síti nebo zachytil tyč, kterou balancoval, prsty u nohou. Nebylo nikdy jisté, kolika chyb se „umělci“ dopustí, ale jeden úspěch stačil všechno vynahradit.

[…] Cirkus naučil Caldera poznávat estetiku nekonečna, napětí a překvapení, která se později stala základem osobitého výrazu jeho umění.

V letech 1927–1930 se Calderův cirkus rychle proslavil, zvláště v pařížském uměleckém světě, což mu vyneslo jeho první osobní úspěch, ale především jej to dovedlo k prvním krokům na dráze originálního sochaře. Některé z Calderových figurek měly hlavu, ruce i nohy z drátu. Jeden známý malíř mu poradil, aby vytvořil celou postavu z drátů. Výsledkem byla Josefina Bekerová, Calderova první drátěná plastika.

Znamenalo to nový vývoj. Malé členěné cirkusové výstupy dostaly novou náplň a nový výraz. Figurky už nebyly pouhé hračky, vtipně zhotovené z toho, co právě bylo po ruce, stávaly se trojrozměrnými tvary, načrtnutými v prostoru linkou z drátů – trochu jako kdyby byl papír z nějaké kresby vystříhán tak, aby zbyly pouze její obrysy. V tomto novém žánru se projevily vlastnosti kresby: táž přesnost zachycení podstatného, táž nervosní sensibilita formy, táž rytmická komposice jednotlivých prvků.

Publikováno v časopise Scénografie, č. 4, 1964, s. 31–32, redakčně kráceno.

Loutkář 1/2018, s. 28.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.