Lešková Dolenská, Kateřina: Současné australské loutkářství

Richard Bradshaw, mistr stínového divadla, platí za doyena australského loutkářství. Kromě toho, že nám laskavě poskytl svou studii o dějinách australského loutkářství, kterou napsal pro mezinárodní loutkářskou encyklopedii, svolil odpovědět na otázky ohledně současné australské tvorby a vazeb na české umělce.

Kolik je dnes v Austrálii přibližně profesionálních loutkových divadel? Jsou v tomto ohledu velké rozdíly mezi loutkářstvím v jednotlivých státech a teritoriích?

Klíčové soubory jsou čtyři: Terrapin Theatre (Hobart, Tasmánie), Dead Puppet Society (Brisbane, Queensland), Erth Visual and Physical Inc. (Sydney, Austrálie) a Spare Parts Puppet Theatre ve Fremantlu (poblíž Perthu v západní Austrálii); poslední jmenované má více vazeb i s jinými společnostmi, ostatní soubory mají tendence se od hlavní loutkářské komunity poněkud distancovat. Město s nejpočetnější loutkovou aktivitou je určitě Melbourne s řadou malých souborů. Sídlí zde i společnosti Creature Technology Company a A Blanck Canvas, které vyrábějí obrovské loutky, některé na dálkové ovládání – tento styl loutkářství je u nás čím dál rozšířenější. Za zmínku by určitě stálo i Australian Puppet Centre ImaginArta ve městě Sutton Forest, které provozuje Sue Wallaceová ze Sydney Puppet Theatre.

Existuje v Austrálii komunita amatérských loutkářů?

Široká veřejnost se v současné době o loutkářství příliš nezajímá, nicméně stále vzrůstá zájem o loutkářství ve školách a stává se v některých státech součástí učebních osnov.

Jaké jsou v Austrálii instituce pro vzdělávání loutkářů?

Dnes bohužel žádný specializovaný kurz pro profesionální loutkáře neexistuje, ačkoli na Victorin College for the Arts v Melbourne jeden kdysi býval. Některé divadelní společnosti proto čas od času nabízejí alespoň krátkodobé kurzy. Loutková tvorba je také součástí kurzu v NIDA (National Institute for Dramatic Arts) v Sydney.

Jaké trendy dnes v australském loutkářství sledujete? Existuje v tomto ohledu nějaký rozdíl mezi jednotlivými částmi vaší obrovské země?

Před půl stoletím se v australském loutkářství poprvé objevil na jevišti herec společně s loutkami, zatímco dnes jsou na jevišti často vidět jen herci a loutek minimum. Nevím o žádných regionálních rozdílech, snad jen s výjimkou Terrapin Theatre, které často pracuje s objekty.

Koho považujete za nejinspirativnější současné australské tvůrce?

Určitě bych jmenoval Davida Mortona z Dead Puppet Society, Philipa Mitchella ze Spare Parts Puppet Theatre, Penelope Bartlauovou ze souboru Barking Spider z Melbourne, Kim Carpenterovou z Theatre of Image, Nancy Blackovou z Black Hole Puppet Theatre a Petera J. Wilsona, což jsou všechno režiséři, kteří zkoumají divadelní možnosti vztahu mezi loutkami a herci.

Je možné uživit se v Austrálii hraním loutkového divadla určeného výhradně dospělému publiku? A opět: existuje v tomto ohledu nějaký rozdíl mezi jednotlivými částmi země?

Loutkáři hrají hlavně pro děti, zejména pro školní publikum. V omezené míře se hraje loutkové divadlo pro dospělé diváky na několika místech v Melbourne, a dokonce vím o jednom loutkáři, Murray Raineovi, který hraje hlavně pro dospělé publikum – ten ale působí výhradně na výletních lodích. Pokud vím, vydělává si na živobytí hraním pro dospělé jenom náš nejúspěšnější loutkář Neville Tranter, který dnes ovšem žije v Nizozemí.

Loutkové divadlo tedy i v Austrálii platí za zábavu pro děti…

Je to tak. Dospělé publikum loutky neoceňuje ani nevyhledává, ačkoli někteří hostující loutkáři, například společnost francouzského umělce Philippa Gentyho nebo kanadský loutkář Ronnie Burkett, ohlas u publika zaznamenali.

Pokud se zaměříme na vazby mezi australským a českým loutkářstvím, jaké byly vztahy v minulosti a jaké jsou dnes, po pádu železné opony?

Vezmu to trochu obšírněji, protože těch vzájemných kontaktů byla a je celá řada, a začnu osobní vzpomínkou: Když jsem se jako mladý školák v roce 1952 připojil k dětskému loutkovému divadlu v Sydney, platilo tehdejší Československo ve světě za zemi loutkářství zaslíbenou. Jedním zdrojem našich informací byla kniha Jana Bussella Loutky a já (1950), v níž jsou dvě kapitoly věnované Československu, kde byl hostem Josefa Skupy. Proslulý a velmi vlivný anglický loutkář Jan Bussell byl prezidentem UNIMA v letech 1968–1976 a v roce 1952 procestoval Austrálii se svým souborem Hogarth Puppets. Druhým zdrojem se pak pro mě stala kniha Jana Malíka Puppetry in Czechoslovakia, kterou mi v roce 1953 poslal z Anglie jeden můj vzdálený příbuzný. S Janem Malíkem jsem se osobně setkal v květnu 1964, když jsem vystupoval se stínovými loutkami na festivalu UNIMA. Podruhé jsme se setkali v roce 1979 během oslav 50. výročí UNIMA v Belgii, kdy mě poprosil, zda by mohl při mém představení sedět v zákulisí a sledovat, jak loutky vodím. Byla to pro mě velká čest!

Do historie australského loutkářství se zapsala i řada tvůrců, kteří z komunistického Československa odešli: Slovenka Milena Valisová, původně bioložka, do Austrálie emigrovala v roce 1970 a založila zde Sydney Magic Puppets – dokonce se v Sydney jeden čas pokoušela otevřít i loutkářskou školu. Se Sydney Magic Puppets spolupracoval také Frank (František) Popovský, který pro něj a také pro Marionette Theate of Australia (pro inscenaci The Magic Pudding) navrhoval scénografické řešení. Jako další příklad by se dala zmínit i divadelní společnost Paperbag Puppet Company, kterou v Adelaide v roce 1972 založili Karel a Eva Řehořkovi a po mnoho let cestovali s loutkovými inscenacemi po jihoaustralských školách. Další Čechoslovák Stanley Dalby přišel do Austrálie v roce 1949 a v letech 1959–60 se jako loutkář podílel na výpravné inscenaci slavného australského režiséra Petra Scrivena Little Fella Bindi. Později se věnoval režii dokumentárních filmů a v roce 2014 vyšel jeho anglický překlad knihy Jana Švankmajera Touching and Imagining: Introduction to Tactile Art.

Další okruh československých umělců byl nějakým způsobem propojen s Marionette Theatre of Australia, velkou cestující společností se sídlem v Sydney: například v roce 1972 zde použil původem český loutkář Charles Dlask princip černého divadla ve svých inscenacích Young People\’s Guide to the Orchestra a Péťa a vlk. Další členkou MTA byla slovenská loutkářka Bonna Knazovicha, která v Sydney později založila svou vlastní loutkovou společnost, a je s ním spojena i česká herečka Dáša Bláhová, která zde režírovala několik inscenací s loutkami. Mimo to spolupracovala i se sydneyskou operou, kde v roce 1982 režijně připravila inscenaci Forbidden Fruit.

Překvapuje mě, kolik umělců českého a slovenského původu jste vyjmenoval. Přiznám se, že jsem věděla jen o tom, že se do historie česko-australských loutkářských vazeb zapsalo Divadlo DRAK…

Umělci spjatí s DRAKem jsou další kapitola: například Jindra Rosendorfová s Divadlem DRAK spolupracovala předtím, než přišla do Tasmánie. Mnoho let byla součástí Terrapin Puppet Theatre v Hobartu a v roce 1984 se stala jeho rezidenční režisérkou. V letech 2004–2006, kdy byla uměleckou šéfkou souboru Anne Forbesová, zvala Jindru Rosendorfovou pravidelně na divadelní zkoušky, aby jí poskytovala zpětnou vazbu.

Divadlo DRAK hostovalo v Austrálii v roce 1983 na loutkářském festivalu v Adelaide. Představilo se inscenacemi Jak se Petruška ženil a Šípková Růženka, která se hrála také v Sydney. Josef Krofta pak společně s Petrem Matáskem o dva roky později přijali pozvání Spare Parts Puppet Theatre z Fremantlu a vytvořili inscenaci Kalevala. Krofta se do Fremantlu vrátil ještě v roce 1988, aby zde vedl masterclass. Kontakty DRAKu se Spare Parts Puppet Theatre ožily v roce 2002, kdy vytvořil řezbář DRAKu Jiří Bareš loutky pro inscenaci Out of the Blue – není bez zajímavosti, že autorem scénografie tehdy byl také někdejší řezbář DRAKu Jiří Zmítko, který ji připravil společně se svou australskou ženou Zoë Zmítkovou Atkinsonovou, s nímž se oženil v roce 1997. Zmítko byl také autorem scénografie k inscenacím The Little Prince a The Arrival. Tou druhou se soubor Spare Parts Puppet Theatre prezentoval na festivalu v Perthu u příležitosti kongresu UNIMA v roce 2008 a letos byla tato inscenace na turné po Austrálii.

A co ty současné vazby?

Pokud vím, navštívila Austrálii už třikrát loutkářka a výtvarnice Michaela Bartoňová se svým pražským Divadlem Tineola a vedla workshopy v Novém Jižním Walesu. Naopak do Prahy se za studiem loutek vypravili například Peter L. Wilson, Philip Mitchell, Victoria Osborneová, Wes Champion nebo Kay Yasugiová.

V březnu 2017 pak uspořádala loutkářka Lenka Muchová výstavu věnovanou loutkářství v česko-slovenském krajanském klubu v Kemps Creek (na západ od Sydney). Měl jsem tu čest pohovořit na slavnostní vernisáži, kterou navštívila i česká generální konzulka v Sydney Hana Flanderová.

Loutkář 4/2017, s. 60–61.