Malíková, Nina: Petr Matásek

Petr Matásek (17. 4. 1944–25. 7. 2017)

Patřil mezi přední české současné (nejen loutkové) scénografy. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a scénografii na Katedře loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Byl výtvarníkem a šéfem výpravy Středočeského loutkového divadla na Kladně a Divadla dětí Alfa, od roku 1974 pak šéfem výpravy v Divadle DRAK v Hradci Králové. Spolupracoval s českými loutkovými divadly (především s Naivním divadlem Liberec, ale i pražským Minorem) i zahraničními loutkovými scénami (např. USA, Austrálie, Japonsko). Jeho schopnost mezidruhového přesahu v oblasti loutkového i činoherního divadla zasahovala do tvorby nejen pro loutková divadla, ale i do řady činoherních a operních scén. Do historie moderního českého loutkového divadla se zapsal zejména inscenacemi, které jako výtvarník spoluvytvářel s režisérem Josefem Kroftou v Divadle DRAK, mj. Šípková Růženka (1976), Zlatovláska (1981), O Popelce (1982), Sen noci svatojánské (1984), Píseň života (1985). Od roku 1990 byl pedagogem kabinetu scénografie katedry alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (v r. 2003 byl jmenován profesorem), kde vychoval celou generaci českých i zahraničních studentů-výtvarníků. Jeho výrazný výtvarný rukopis, schopnost sdělovat obrazem závažná témata a umět rozvíjet režijní nápady, měly ohlas i v zahraničí, kde působil nejen jako scénograf, ale i jako režisér a především pedagog. Byl nejznámějším českým výtvarníkem loutkářského oboru současnosti. Jeho tvorba je zařazena do stálé expozice v Národní galerii ve Veletržním paláci v Praze.

Odchodem Petra Matáska se uzavírá působení okruhu mimořádné generace významných loutkářských osobností, které formovaly podobu moderního českého loutkového divadla druhé poloviny 20. století s přesahem do současnosti. Petra Matáska znali díky jeho práci diváci v Evropě i za mořem a návštěvníci řady výstav, kde prezentoval nejen vlastní divadelní i volnou tvorbu, ale kde byly jeho loutky a scénografie součástí souborných výstav vypovídajících o podobě současného českého loutkového divadla i o osobitém výtvarném vidění loutek a prostoru tohoto divadelního druhu.

Jeho místo při formování moderního českého loutkového divadla – a to nejen v oblasti scénografie – je nezastupitelné.

Loutkář 3/2017, s. 103.