Loutkar.online

Lešková Dolenská, Kateřina: V loutkách jsem našla opravdový poklad

O tom, že se v českém divadle proměnilo a značně uvolnilo nazírání na loutku, jsme psali už mnohokrát. Je však tento trend vysledovatel-ný také v Německu? Na zodpovězení této otázky asi není povolanější osobnosti, než je Annette Dabsová, režisérka a ředitelka Deutsches Forum für Figurentheater a Puppenspielkunst a mezinárodní loutkář-ské přehlídky FIDENA (Figurentheater der Nationen), která součas-né divadelní dění bedlivě sleduje.

Jak se to tedy má se současným německým loutkářstvím?

Když se ohlédnu do minulosti, pak bych řekla, že se vnímání loutek v Německu jednoznačně zlepšilo. Když jsem se před dvaceti lety popr-vé začala věnovat loutkovému divadlu, mělo pachuť něčeho zapráše-ného, didaktického, nudného či dětinského. Protože jsem přišla z opery a činohry, kladla jsem si stejnou otázku – proč zrovna loutky? Netrvalo ale dlouho, než jsem pochopila, že jsem našla pravý poklad. V Německu, tak jako v jiných zemích, se za tu „opravdovou“ a umě-lecky ambiciózní formu divadla považuje činohra. „Normální“ diváci a kritici loutky neberou příliš vážně. Ale zejména mladší generace divadelních režisérů už pochopila, jak náročné, překvapivé a relevant-ní může moderní loutkové divadlo být. Jsou to lidé, kteří byli na me-zinárodních festivalech, například ve Francii, kde viděli, co se dá dokázat s loutkami a objekty. A dnes cítí stejné okouzlení, jaké jsem tenkrát zažila já. Často ale dělají to, že jednoduše vezmou loutku a herce pár týdnů učí, jak se s ní zachází. To ale víme, že nemůže fun-govat. Přesto je ale znát, že loutky chtějí zapojit, že chtějí pochopit, jak mohou loutky vyřešit konkrétní dramatickou strukturu či situaci a překvapivým způsobem celou inscenaci obohatit. A kdo ví, možná brzy pochopí, že je nutné zapojit i loutkáře. Doufám, že i činoherní školy začnou budoucím hercům nabízet loutkářské vzdělání. A musím přiznat, že některá německá divadla mají na repertoáru výborné in-scenace činohry, tanečního divadla i opery, do kterých zapojují lout-ky. Příkladem může být Monteverdiho Orfeus v Berlíně v režii Barrie Koskyho. Frank Soehnle inscenaci doprovází svou loutkou bílé kost-ry, která připomíná divákům svět smrti už během opulentních scén v první části opery. A za všechny mohu jmenovat ještě Schauspiel Köln v Kolíně nad Rýnem a Schauspiel Dortmund, které už mají určitou tradici ambiciózních loutkových inscenací pro dospělé.

Nepanují v Německu obavy, že se příliš radikálním odklonem od tra-diční podoby loutkového divadla vytratí znalost řemesla?

Co se týče obav, že by loutkářství mohlo v důsledku vlivů z ostatních směrů ztratit své kořeny, důvěřuji v sílu této umělecké formy a jsem přesvědčená, že poté, co se koncepty loutkových festivalů, jako je FIDENA a další, rozkročily do větší šířky, se nakonec zase vrátí tra-dice a zaměření na krásu čistého loutkářství. Na druhou stranu, každé umění se pořád vyvíjí a stejně jako se malíř může rozhodnout skonco-vat s figurální malbou, můžou se loutkáři začít víc zajímat o abstraktní objekty, vizuální divadlo nebo digitální umění. Ale kořeny loutkářství vždy přežijí, a než se umělec vydá jakýmkoliv směrem, je nutné, aby si je prostudoval.

Dostačuje v němčině odborná terminologie pro to, jak „novému“ loutkovému divadlu říkat? Jak si s tím němčina poradila?

Terminologie je v Německu také problematická. Já osobně nejraději používám termíny „zeitgenössisches Figurentheater“ nebo „Figuren- und Objekttheater“. Figurentheater popisuje všechny podoby využití loutek, včetně objektů, stínů a masek, ale i vizuálního divadla či in-scenací zapojujících digitální umění, počítačové hry či imerzivní di-vadlo – to všechno do této kategorie náleží, pokud to má nějaký silný vztah k loutkám a divadlu objektů. Tento termín nevylučuje ani tra-diční formy, ale pro figurální divadlo by se použilo spíš slovo Puppe-nspiel. Další termín, který se používá místo Objekttheater, je „Theater der Dinge“. Hodně se mi líbí francouzský termín „Alternatives théatrales“!

Což se, zdá se, blíží u nás užívanému termínu „alternativní diva-dlo“… Používá se ještě termín „Puppenspielkunst“, který vnímám jako divadelní styl založený na textu a typický pro „východní“ praxi? Nebo tomu dnes říkáte jinak?

„Puppenspielkunst“ je skutečně termín pocházející z východní části Německa, kde bylo mnohem silnější zastoupení scén zaměřených vý-hradně na loutky a na loutkové inscenace založené na textu. Dosud přežívají ansámblová loutková divadla v Halle, Magdeburgu, Erfurtu a tak dál, což jsou všechno města na východě Německa. Jejich situace ale není nijak růžová. Není to proto, že by jejich práce byla nekvalitní či že by na ně nechodili diváci, ale proto, že tato města potřebují pe-níze a hledají, kde by je mohla ušetřit. Diskuse o termínech Puppen-spielkunst a Figurentheater dosud probíhají a odborná veřejnost je rozdělená na dva tábory. Naše dvě loutkové katedry uměleckých škol v Berlíně a ve Stuttgartu používají každá jinou terminologii, kterou chtějí zdůraznit svůj odlišný přístup: v Berlíně učí studenty, jak se stát součástí ansámblu pracujícího na textech, zatímco ve Stuttgartu se učí otevřenější koncepty, podobně jako ve výtvarném umění. Kaž-dá škola ale vybavuje absolventy tím nejlepším možným tréninkem řečových dovedností a schopností vodit různé typy loutek. Jednu věc, kterou se možná nenaučíte, ale na jejíž rozvoj budete mít dosta-tečnou podporu a ideální podmínky, je jevištní přítomnost a kreativi-ta. Vraťme se ale zpátky k těm dvěma odlišným přístupům – s tím, jak postupně přebírá otěže mladší generace, už diskuze o terminologii nepůsobí tak existenciálně a osudově jako před dvaceti lety. Různé přístupy se vyvíjejí různými směry a s výslednou paletou možností jsme celkem spokojeni. To, že se dá s oběma výrazy dobře vyjít, uka-zuje i náš institut, který má za cíl prosazovat a podporovat loutkářství v celém Německu a jmenuje se proto Deutsches Forum für Fi-gurentheater und Puppenspielkunst. Což je jenom trochu otravné, když to musíme pořád opakovat do telefonu…

Jste ředitelkou nejprestižnějšího německého divadelního festivalu FIDENA. Jaké hlavní trendy dnes vidíte v německém loutkářství vy osobně a jak se promítají do dramaturgie vašeho festivalu? Odráží německé loutkové divadlo aktuální témata (migrace, rostoucí nacio-nalismus, ekologické problémy), nebo se utíká do nadčasového a poe-tického světa pohádek pro děti?

Pro loutkovou scénu se zdá být velkou výzvou digitální umění, což není překvapivé. Od trikových filmů s loutkami – a s vědomím toho, že i takový avatar ve videohře nedělá nic jiného, než že zastupuje člověka stejně jako loutka – až po všechny formy imerzivních instala-cí je zjevné, že loutkářství v minulosti vždycky dokázalo jít s dobou a inovovat. Digitalizace bude hlavním tématem naší budoucnosti a umění by mělo reflektovat relevantní společenská témata. Před něko-lika lety loutkářská katedra v Berlíně zavedla nový program zaměřený na digitální média. Studenti tam již pracovali s roboty, které si také sami stavěli, nebo s drony, které se objevují v roli modré víly v insce-naci Pinocchio 2.0. Tahle nová adaptace klasického textu se zaměřuje na umělou inteligenci a má podobu multimediální show, která starší děti hodně baví. Nadčasový a poetický svět pohádek ale samozřejmě existuje i nadále a děti i dospělé bude vždy lákat. Adaptace obrázko-vých knih a klasických románů v repertoáru loutkových divadel sa-mozřejmě zůstávají také.

Významnou roli hraje otázka tělesné identity, což je celkem evidentní téma, které se na jevišti loutkami prozkoumává už od doby roman-tismu. Dnes dostává další rozměr v důsledku nového pojetí gendero-vé rozmanitosti a objevují se nové inscenace o životě LGBT osob a genderově neutrální politice.

A co ta aktuální tematika? Německé divadlo obecně je svou apelativ-ností proslulé.

Zejména mladší generace loutkářů má zájem na jeviště dostávat poli-tické diskuze a významným tématem zde zůstává situace uprchlíků a integrace migrantů spojená s debatou o tom, co je vlastně vlast; v abstraktní rovině existuje řada interkulturních projektů zaměřených na rozdíl mezi známým a neznámým. Loutkové divadlo v Saské Kame-nici vytvořilo inscenaci a nakonec i celý festival věnovaný velmi ak-tuální problematice teroristických útoků ze strany extrémní pravice, což bylo z jejich strany velmi odvážné. Bohužel herci jiné než bílé barvy pleti na východě Německa trpí slovními a někdy i fyzickými útoky ze strany extrémní pravice. Stejně tak čelí značné kritice i in-scenace, které se jasně politicky staví proti nacionalismu a rasismu. A protože se tenhle rozhovor objeví v českém časopise, dovolte mi tady ještě něco dodat: Nedokážu pochopit reakci vaší vlády, která odmítá vpustit další uprchlíky. Není přece spravedlivé nechat jiné členy EU, ať se s tímhle problémem potýkají sami. A není lidské zavírat oči tváří v tvář tragédii.

K tomu bohužel nemůžu říct nic jiného, že se za naše politické repre-zentanty hluboce stydím a souhlasím, že je nutné být solidární… Mi-mochodem, promítne se toto téma i do dalšího ročníku festivalu FI-DENA?

Příští festival FIDENA (Figurentheater der Nationen) se bude konat od 8. do 18. května 2018 a bude to jubilejní 60. ročník. Zúčastní se 28 souborů z celého světa, dokonce i z Jižní Ameriky a Austrálie, z Izraele a ze všech částí Evropy. Odehraje se na něm několik premiér inscenací vzniklých v koprodukci či přímo pro náš festival. Obsah festivalu bude tentokrát nést silnější politický náboj než kdy dříve. Proto na něm bude o něco více inscenací založených na textech než obvykle, které budeme dávat s titulky. Jednotliví umělci se věnují oblastem boje za ženská práva, politického zápasu, historického odbo-je a dalších sociálně relevantních témat. Sloganem proto bude Odpor! – FIDENA od roku 1958.

Loutkář 3/2017, s. 16–18.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.