Loutkar.online

Lešková Dolenská, Kateřina: Musíme bojovat s předsudky

O bližší vhled do kanadského, respektive québeckého loutkářství jsem požádala loutkářku Sabrinu Baranovou, uměleckou šéfku montréalského L\’Illusion, Théâtre de marionnettes, s níž jsem se před lety seznámila na liberecké Mateřince a jejíž zájem o české loutkářství vůbec není náhodný…

Kam sahají nejstarší zmínky o loutkářských aktivitách na území dnešní Kanady? Je doloženo, že by se hraní s loutkami věnovali původní obyvatelé ještě před příchodem evropských imigrantů?

Samozřejmě, že máme důkazy o používání loutek, masek a animovaných objektů u mnoha kmenů původních národů v celé Severní Americe, a to dlouho předtím, než přišli první Evropané. Většina z nich zpodobňovala zvířata nebo antropomorfní postavy. Loutky a masky se používaly v rituálních obřadech a přímo souvisely se spirituálním životem. Technika jejich výroby zůstává posvátným tajemstvím. Šamani byli těmi, kdo používali animované figury ke kontaktu s jiným světem nebo k tomu, aby léčili či chránili. Bohužel mnoho z těchto tradic se nám nedochovalo v důsledku toho, jak bylo s původními obyvateli nakládáno a jak bylo jejich území fyzicky i kulturně ničeno. Současní potomci těchto národů se dnes snaží své tradice a bohatou kulturu obnovit.

Je v Kanadě doložená nějaká významná aktivita kočovných loutkářských rodů, tak jak ji známe v Evropě? Pokračoval třeba nějaký významný rod v hraní loutkového divadla i po příchodu na nový kontinent?

Pokud je mi známo, žádné záznamy o kočovných loutkářských rodech neexistují. První zmínka o trvalé loutkové scéně pochází z města Québec. Nachází se v pamětech Philippe Auberta de Gaspé otištěných v roce 1866. Toto divadlo založil v první polovině 18. století francouzský voják Jean Natte zvaný Le Père Marseille (Otec Marseille). Zdá se, že se v něm převážně hrálo marionetami. Divadlo po něm převzali jeho nevlastní synové a zůstalo aktivní více než padesát let. Nakonec bylo bohužel kompletně zdemolováno během nepokojů souvisejících s povstáním Dolní Kanady v letech 1837–1838.

V polovině 19. století se zase ve venkovských oblastech začala objevovat malá dřevěná loutka, která tančila na hudbu hranou na housle. Tato loutka zvaná „limberjack“ nebo „jig doll“ je některými badateli považována za tradiční loutku nového světa. Šlo o malou figuru, která byla držena za tyč připevněnou na zádech, měla animovatelné končetiny a stála na dřevěné desce, s kterou loutkář hýbal a loutka tančila. (Z popisu se zdá, že mohlo jít o vzdálenou příbuznou jednoduchých a kdysi populárních loutek označovaných jako marionnettes à la planchette/loutky na prkénku, pozn. aut.) Používala se k pobavení na večírcích a při oslavách, a to i poté, co katolická církev zakázala tanec. Byla znovuobjevena v 70. letech 20. století během nové vlny zájmu o tradiční folklor.

V anglicky mluvící části země je zdokumentován určitý vliv postav Punche a Judy, s nimiž se ale hrálo spíše na tržištích a v rodinách.

Odkdy se dá mluvit o skutečně moderním a profesionálním kanadském loutkářství? S jakými osobnostmi se tyto počátky moderního loutkového divadla pojí?

Dá se říct, že moderní loutkové divadlo začíná kolem roku 1945 příjezdem Alberta Wolffa do Montréalu. Wolff byl válečným zajatcem a jeho otec byl bavorský loutkář. Ještě ve vězení hrál vlastní verzi Fausta. Po svém osvobození dal dohromady skupinu umělců a nastudoval s nimi Mozartovu drobnou operu Bastien a Bastienka. Když se rozhodl odjet z Montréalu do Brazílie, kde žil zbytek jeho rodiny, přenechal své loutky Micheline Legendreové. Ta pak v roce 1948 založila soubor Les Marionnettes de Montréal. Sjezdila s ním celý svět a také studovala v Paříži u Jacquese Chesnaise. Byla jedním z prvních reprezentantů kanadského loutkářství, který si vydobyl mezinárodní uznání. Zároveň se stala učitelkou, jejíž tvorba ovlivnila celou generaci québeckých loutkářů včetně mé matky.

Je výrazný rozdíl mezi loutkářstvím v anglicky mluvící části Kanady a Québecem?

Loutkářství je v Québecu velmi zakořeněné. Loutkářská komunita si zde během let vybudovala lépe organizovanou profesionální síť než ostatní provincie. Díky dostupnosti kvalitních workshopů a univerzitního vzdělání zde vznikl přístup, který je podle mého názoru o něco modernější a inovativnější.

Od roku 2007 nabízí University of Québec v Montréalu vysoce specializovaný vysokoškolský kurz, který se věnuje výhradně loutkám, a řada našich sdružení, souborů a specializovaných festivalů pravidelně pořádá workshopy profesionálních umělců z celého světa.

Ostatní části Kanady jsou někdy spíše ovlivněny loutkovou kulturou Spojených států, ale i zde nalezneme kvalitní a moderní divadla, která patří ke špičce našeho loutkářství a svou prací inspirují příští generaci loutkářů. Mám na mysli soubory, jako jsou třeba Puppets Mongers, Old Trout Puppets nebo Mermaid Theatre. A abych nezapomněla: Umber College v Torontu nabízí loutkové workshopy.

Kolik profesionálních loutkových divadel dnes v Kanadě přibližně působí?

Podle seznamu členů kanadské UNIMA je v Kanadě zhruba 40 profesionálních loutkových divadel. Výrazný počet z nich připadá na provincii Québec.

Je v Kanadě loutkové divadlo populární jako druh zájmové aktivity?

Spíše ne. Někteří pedagogové a učitelé využívají loutky v některých projektech pro děti. Bohužel ale mají pocit, že děti od druhé třídy výš už loutky nebudou bavit.

Jak funguje systém financování loutkářských souborů?

Podpora přichází ze tří různých úrovní Rady umění – kanadské, quebecké a montréalské. Stále více se ale musíme spoléhat na dárce a sponzory.

Existují v Kanadě kromě pobočky UNIMA ještě nějaké jiné profesní organizace, které pečují o loutkové divadlo?

Ano; nejaktivnější je naše québecká loutkářská asociace (AQM), která vydává publikace a organizuje workshopy i specializované akce pro víc než 120 členů.

Doporučila bys čtenářům k návštěvě nějaké kanadské loutkářské muzeum?

Bohužel žádné takové specializované muzeum v Kanadě není. Muzeum civilizace v Québecu právě dává dohromady svou sbírku loutek. Uchovávání naší historie se v poslední době stává stále důležitějším tématem.

Kolik se v Kanadě koná specializovaných loutkářských festivalů a s jakou pravidelností? Vím o festivalu ManiganSes, jsou ještě jiné, na něž by naše redakce měla upřít pozornost?

Zmiňovaný Festival ManiganSes se přejmenoval na FIAMS (Festival international des Arts de la marionnette à Saguenay) a koná se každé dva roky. Pak je tu také montréalský Festival Casteliers, který se koná každoročně. Pokud zůstaneme v regionu Montréal, každé léto se koná ještě festival pouličního umění Festival Marionnettes Plein la rue. Soubor Les Sages Fous z Trois-Rivières pořádá jednou za dva roky festival „nedodělaných loutkových inscenací“. Všechny tyto festivaly nabízejí domácí i mezinárodní inscenace pro děti a dospělé.

V ostatních částech Kanady se konají i další specializované festivaly: V Calgary je to Festival of Animated Objects. V Torontu se koná den Fresh Ideas in Puppetry, který organizuje soubor Puppet Mongers. V Almonte dřív probíhal festival Puppets up!, který si teď sice „dává pauzu“, ale brzy se pravděpodobně vrátí. Ve Vancouveru se koná Vancouver International Puppet Festival.

Většina festivalů pro děti se na loutky sice nespecializuje, ale dává loutkovému divadlu velký prostor, například:

Festival Les Coups de théâtre (Montréal), Festival Petits Bonheurs (v mnoha městech v Québecu), International Children Festival ve Vancouveru, Surrey, Calgary, Edmontonu a Ottawě.

Existují v Kanadě odborná periodika, která se loutkovému divadlu cíleně věnují?

Naše québecká loutkářská asociace (AQM) vydává revue nazvanou Marionnette, která je na internetu dostupná také v digitální podobě.

České loutkové divadlo se koncem 20. století otevřelo vlivům činoherním, hudebním, „novocirkusovým“ a někdy jako by zapomínalo na svou podstatu. Je výše zmíněný trend vysledovatelný i u vás?

Naše dějiny loutkového divadla jsou od těch českých velmi odlišné. Kořeny našeho umění vždy byly velmi rozmanité a pocházely z různých zdrojů – folklórních, francouzských, anglických, italských a německých –, takže jsme nikdy neměli jedinou tradici, k níž bychom se vztahovali.

U nás musíme většinou bojovat s předsudky, které veřejnost má, tedy že loutky jsou jenom ponožky, které si doma navléknete na ruku pro pobavení malých dětí, muppeti v televizi nebo břichomluvecké loutky, které byly popularizované v médiích. Myslím si, že se situace hodně změnila k lepšímu, ale bude trvat ještě dlouho, než se v Kanadě zbavíme všech předsudků o loutkách.

A ano, činohra, hudební divadlo a nový cirkus využívají loutky stále častěji, ale bohužel k tomu často nemají dostatečné znalosti ani dovednosti. Je ale pravda, že někteří tvůrci do svého kreativního procesu zapojují profesionální loutkáře, aby si byli jisti výslednou kvalitou. Nejslavnějším příkladem je asi nová inscenace Roberta Lepage 887, v níž se využívá kombinace malých animovaných figur a projekce.

Jaké trendy dnes sledujete v kanadském loutkářství? Je v tomto ohledu rozdíl mezi jednotlivými částmi země?

Musím říct, že loutková scéna v dnešním Québecu je velmi aktivní. Máme tu velmi rozmanitou nabídku různých uměleckých forem, zkoumání, experimentů i fúzí různých žánrů. Na scénu přichází spousta nových umělců s novými loutkovými inscenacemi. V ostatních částech Kanady také existuje několik aktivních lidí, ale nejvýraznější zůstává jen několik souborů, jako jsou Mermaid Theater v Nova Scotii, Old Trout Puppet v Albertě a Puppet Mongers v Ontariu.

Koho bys doporučila třeba pro hostování na českém festivalu?

Jak už jsem říkala, je v Québecu mnoho zajímavých souborů a umělců. Mnoho z nich jezdí se svým divadlem po celém světě a někteří už na festivalech v České republice vystupovali. To je případ mého souboru L\’Illusion, Théâtre de marionnettes, Le Théâtre des Petites Âmes či La Tortue Noire.

Mezi divadla, která jezdí do zahraničí a představují různé aspekty práce s loutkou, patří třeba Le théâtre de L\’œil, le Théâtre Motus, Le théâtre Incliné, Le théâtre de la Pire Espèce, Les Sages Fous, Puzzle Theatre nebo Ombres Folles.

Jak je to s diváckou adresou? Uživí se v Kanadě loutkové divadlo určené čistě dospělému publiku? A opět, je v tomto ohledu rozdíl mezi frankofonní a anglofonní částí země?

Kanadští loutkáři hrají pro velmi rozmanité publikum. Samozřejmě, že existují inscenace pro děti, od velmi malých až po teenagery. Tyto inscenace pro děti se hrají pro školy nebo pro rodiny. S loutkami se hraje na profesionálních scénách, v parcích, v ulicích nebo třeba i v předělaném školním autobuse.

Mnoho souborů hraje pro dospělé. Jezdit na turné po Québecu a Kanadě není jednoduché, ale jejich práce má často i mezinárodní uznání. Ještě před sebou ale máme dost práce v tom, aby se zlepšilo vnímání loutkového divadla pro dospělé v anglicky i francouzsky mluvící části Kanady.

Pokud bychom se zaměřili na vazby mezi kanadským a českým loutkářstvím – a nemusíme chodit až tak daleko, jednu z nich osobně ztělesňuješ –, jaké byly a jaké jsou dnes, po pádu železné opony? Funguje nějaká aktivní výměna mezi českými a kanadskými tvůrci?

Na Expo 67 v Montréalu zorganizovala Micheline Legendreová první skutečně mezinárodní loutkový festival v Kanadě. Tento festival, kterého se zúčastnily soubory z Německa, Francie, bývalého Československa, Spojených států a Kanady, dal divákům příležitost objevit mnoho podob loutkového divadla. Pro celou jednu generaci loutkářů představoval tento festival jejich první kontakt s českým loutkářstvím a někdy i s loutkářstvím jako takovým.

To byl také jeden z důvodů, proč se v té době moje matka rozhodla odjet studovat loutky do Československa. Mého otce Petra Barana poznala právě na studiích loutkářství na DAMU a společně pak v Montréalu v roce 1979 založili vlastní soubor L\’Illusion, Théâtre de marionnettes. Oba také nějakou dobu učili loutkářství na québecké univerzitě v Montréalu a pozvali Ninu Malíkovou, Aloise Tománka, Marka Bečku a Roberta Smolíka na sérii workshopů v našem divadle.

V průběhu let u nás vystupovalo mnoho českých loutkových souborů. Pamatuji si, že jsem jako malá holka v Saguenay viděla Spejbla a Hurvínka, ale také Naivní divadlo z Liberce, Divadlo DRAK z Hradce Králové a Divadlo Alfa z Plzně.

Loutkář 2/2017, s. 38–40.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.