Loutkar.online

Balvínová, Malvína: Animovaná tvorba v zemích Visegrádu

Současná středoevropská animace se potýká s řadou problémů v oblasti financování, přesto však poměrně úspěšně „přežívá“ a často se podaří vyprodukovat i mezinárodně významné filmy. Systematická podpora, na kterou byli filmaři do roku 1989 zvyklí, zde ale chybí, stejně jako zůstává nevyřešena otázka distribuce krátkometrážních filmů. Víc jak čtvrt století po revoluci si středoevropští filmaři už zvykli na to, že klíčovou roli nemá u filmu režisér, ale producent.

Česká animace

Animace v České republice vzniká především na filmových školách (FAMU, VŠUP, UTB Zlín, FAMO Písek, FUD Plzeň). Autorská tvorba mimo školy je problematičtější, přesto u nás funguje dlouhodobě několik specializovaných animačních studií (Anima, Animation People, Hafan, Alkay Animation Prague a další), tvůrci však většinou musí vstupovat do složitých koprodukcí.

Animovanou tvorbu produkuje také Česká televize, sice v komerčním měřítku, ale často vzniknou i kvalitní filmy – v loňském roce například půvabný loutkový večerníček Povídání o mamince a tatínkovi, který režírovala Kristina Dufková. Zajímavým pokusem České televize o artový snímek byl také loutkový Transport Er režiséra Miloše Zvěřiny.

Téměř každý rok se také objeví v kinech nějaký český celovečerní film. V loňském roce to byli očekávaní Lichožrouti (režie Galina Miklínová) nebo Smrtelné historky (režie Jan Bubeníček), v roce 2015 loutková Malá z rybárny (režie Jan Balej). V případě celovečerních filmů se téměř vždy jedná o mezinárodní koprodukce, například s Francií, Chorvatskem, často se Slovenskem. Mnoho dlouhometrážních animací se nachází ve stádiu vývoje, a to v různých fázích. Za všechny jmenujme alespoň ty loutkové: Laika (režie Aurel Klimt), Život k sežrání (režie Kristina Dufková) či I myši patří do nebe (režie Alice Nellis).

V loňském roce se mluvilo o tom, že česká animace „nabírá nový dech“. Ne že by byly filmy výrazněji podporovány, ale spíše shodou okolností byly dokončeny v podobnou dobu výrazné projekty, některé po několika letech. Velkou část z toho tvořily filmy loutkové. Česká filmová loutka je uznávaným fenoménem po celém světě, a to i přesto, že od natočení kultovních filmů Jiřího Trnky či Karla Zemana uplynuly desítky let. Typickým příkladem, jak v dobrém smyslu z této tradice těžit, jsou půlhodinová poetická pohádka Až po uši v mechu (režie Filip Pošivač a Barbora Valecká, 2015) nebo lehce hororová Vánoční balada, natočená podle námětu Břetislava Pojara (režie Michal Žabka, 2016). Nejvíce pozornosti v loňském roce ale upoutal film neloutkový, a to Happy End Jana Sasky. Byl vytvořen kombinací ruční kresby a počítačové animace a po ceně na Anifilmu a uvedení v Cannes se dostal do užšího výběru na Oscara.

Nyní se zdá, že se „blýská na lepší časy“. Státní fond kinematografie má totiž nově od loňského roku díky dotaci ze státního rozpočtu k dispozici 350 milionů korun na podporu české kinematografie. Rada Fondu, která je zodpovědná za jejich rozdělení, připravila novou dlouhodobou koncepci, jak s těmito prostředky nakládat. Na samotných filmech by se tyto dotace měly projevit během následujícího roku. Tvůrci si zároveň hledají alternativní cesty – nedávno například internetový server Stream.cz zafinancoval původní loutkový seriál Živě z mechu (2016), Jan Švankmajer zase vybral na svůj ohlášený poslední film Hmyz finance pomocí crowdfundingu.

Daří se i festivalům specializovaným na animaci. Ta se u nás prezentuje na dvou festivalech – tradičním Anifilmu v Třeboni a progresivnějším PAFu v Olomouci.

Slovenská animace

Stejně jako v České republice i na Slovensku platí, že výrazným producentem animovaných filmů je škola, v tomto případě VŠMU, a animace vzniká rovněž ve Slovenské televízii (například úspěšný seriál Mimi a Líza). Na Slovensku se ale objevují i další progresivní snahy o autorský film. Fungují zde studia zaměřená na autorskou animaci. Jedním z nich je OVÉ Pictures, známé úspěšnými filmy Viliam nebo Nina. Jiné mezinárodně ceněné autorské filmy vyprodukovala společnost Feel Me Film. Ale například celovečerní film je na Slovensku v aktivní produkci pouze jeden (Srdce věže, režie Peter Budínský). Aktivními slovenskými tvůrci jsou například Ivana Šebestová, Andrej Kolenčík, Peter Budínský či Katarína Kerekešová.

Vybrané projekty podporuje slovenský Audiovizualny fond, obdoba našeho Státního fondu kinematografie. Jedná se rovněž o veřejnoprávní instituci, jejímž posláním je podpora a rozvoj audiovizuální kultury a průmyslu. Fond nahradil grantový program slovenského ministerstva kultury. Sice se ani zde nejedná o paušální podporu veškeré autorské tvorby, nicméně filmy, které dostanou podporu v první fázi produkce, ji pak zpravidla v dalších výzvách dostávají kontinuálně.

Slovensko také hostí mezinárodní filmové festivaly zaměřené na animaci – Fest Anča se koná v Žilině, atypicky na železniční stanici, tradičnější BAB (Bienále animácie) se každý druhý rok odehraje v Bratislavě.

Polská animace

Polsko bylo vždycky animační velmocí, a i dnes polské animace často bodují na světových festivalech. Jen v roce 2015 se polské filmy promítaly v zahraničí šest set krát. Zde se už dříve točily přelomové filmy, například nezapomenutelný oscarový Peter and the Wolf (režie Suzie Templeton). Do dějin se zapsalo také Tango (režie Zbigniew Rybczyński) a velkou tradici zde má filmová loutka a ruční stop-motion animace.

Animace vzniká v Polsku na školách i ve specializovaných studiích. Známé je například studio Se-Ma-For se sídlem v Lodźi, které se specializuje na loutkovou animaci. Dlouholetou tradici má také varšavské Studio Miniatur Filmowych, založené už v roce 1958. Úspěšně se zde točí i celovečerní filmy, v posledních letech třeba Magická hora (režie Anca Damian). Velkou osobností současné polské loutkové animace je například Marek Skrobecki, autor krátkometrážních filmů Ichtys či Danny Boy, moderní techniku CGI animace reprezentuje Tomasz Bagiński.

I podpora je tu propracovanější. Hlavním zdrojem financí pro autorské filmy je Polský filmový institut, který podporuje jak čistě polské projekty, tak projekty koprodukční, a to jak ve vývoji, tak ve fázi produkce. V případě koprodukcí si ale Institut vždy hlídá, aby alespoň na jedné z klíčových pozic figuroval polský tvůrce (režisér, výtvarník, autor storyboardu či skladatel hudby) a aby byla animace z větší části vytvořena v Polsku. Dalším zdrojem jsou regionální fondy. Zde se Polsko inspirovalo systémem, který úspěšně funguje ve Francii a v Německu.

Polsko je velká země a koná se zde několik festivalů, které jsou zaměřené na animaci – například Etiuda & Anima v Krakově nebo ZubrOFFka (Białystok, Podlasie).

Maďarská animace

V Maďarsku má tradici spíše animace kreslená.

Významným producentem je vysoká škola MOME, jejíž filmy se objevují snad na všech světových festivalech. Animace zde ale vzniká i ve specializovaných studiích (např. Kedd) a někteří tvůrci si zakládají vlastní studia a vydávají se na riskantní dráhu sólových autorů, kteří si sami i filmy produkují (například mistr pískové animace Ferenc Cakó, který natočil i několik výrazných loutkových filmů). Maďarští autoři mívají originální, často absurdní humor (podobně jako estonští) a bývají na festivalech oblíbení. Tvůrci zpravidla žádají o podporu maďarský fond Magyar Nemzeti Filmalap a studenti často také vstupují do mezinárodních koprodukcí. Asi nejznámějším současným maďarským tvůrcem je Tomek Ducki, který se ovšem usadil v Polsku a vytváří úspěšné a výtvarně originální videoklipy. Jiným úspěšným tvůrcem je Géza M. Toth. Co se týče mezinárodních festivalů, tak tradičnější soutěžní přehlídkou je KAFF v Kecskemétu, zatímco budapešťský festival Primanima je specializovaný na filmové debuty.

Místo setkávání středoevropských autorů

Pro tvůrce animovaných filmů ze středoevropského regionu je klíčovou akcí Visegrad Animation Forum (VAF), konající se každoročně začátkem května v Třeboni. Pitchingová akce, původně zaměřená na země visegrádské čtyřky, se postupně rozšířila o pobaltské republiky a Slovinsko. Jedná se o největší soutěž námětů animovaných krátkých filmů a TV seriálů ve vývoji v této oblasti. Nejlepší projekt sekce krátký film obdrží finanční podporu ve výši 2.000 eur na svůj další rozvoj, vítěz kategorie TV seriál a TV speciál si zajistí přímý postup na Cartoon Forum.

VAF ale hlavně patří mezi klíčová mezinárodní setkání odborníků z oboru animace, pořádá workshopy a konzultace vedené zkušenými lektory na různá témata a zároveň slouží jako základna k navazování kontaktů mezi producenty, filmovými tvůrci a novými talenty.

Alternativní distribuce krátkých animovaných filmů

Chybějící distribuci krátkometrážních animovaných filmů se snaží částečně nahradit projekt Aniont – internetová videotéka, kde mohou uživatelé zdarma, bez reklam a v patřičné kvalitě obrazu sledovat vybrané autorské animace. Aniont byl spuštěn v červnu 2015 a k dnešnímu dni již soustředí téměř 150 animovaných filmů – krátkých, studentských, abstraktních a videoklipů. Za projektem stojí OSPAF, Občanské sdružení pro animovaný film, pořádající také festival v Třeboni.

Loutkář 1/2017, s. 60–62.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.