Živý herec versus divadelní loutka v televizi v šedesátých letech

Více či méně dramatickými prostředky modelovaný vztah živého herce – v případě televize moderátora či moderátorky – a loutky, nejčastěji maňáskové, se stal pro 60. léta na obrazovce Československé televize vztahem typickým. Téměř všechny pořady pro malé děti, zpravidla kombinovaná pásma – Pohádkové noviny, Rozmarýnek, dopolední nedělní pásmo Pohádkové dívánky , Zvonkohrátky[1] (se skřítkem Martinem Zvonkem Ivo Houfa), Pohádky na přání (se Štěpánkou Haničincovou, papouškem Lorinkou a čertíkem Bertíkem Ivo Houfa), Bertíkův Zvěrokruh, Štěpánčin domek na kolech, Pohádky televizního kolotoče, Vysílání pro mateřské školy, v brněnském studiu pořady Z kapsy klokana Karlíka a Pohádková krabice (s Vlastou Fialovou a klaunem Píďou), koneckonců také první Kouzelná zrcátka či Večerníčky a řada dalších[2] – byly založeny od…