Přelet nad loutkářským hnízdem

Online archiv

Tomaszewska, Ewa: Loutka v polském loutkovém divadle, Loutkář 1/2017, s. 84–86

Po 2. světové válce se polské loutkové divadlo rozvíjelo pod tlakem dvou ideově protichůdných trendů. První z nich tvořili pedagogičtí pracovníci realizující výchovné a didaktické tendence. Ten druhý byl formován tvůrci z uměleckých center, a to především výtvarníky, a zaměřoval se na vizuální stránku inscenací. Výtvarníci viděli v loutkovém divadle možnost formovat divadelní svět a všechny další složky inscenací byly výtvarné stránce podřízeny. Byla to nejen atraktivní forma útěku před vnuceným socrealismem, ale byla to i nová forma divadla oživeného výtvarnou stránkou, metaforami a symboly.

Současně se část loutkářů ve shodě se socrealismem domnívala, že loutka zastupuje herce, a opírala se o divadlo imitátorské (například inscenace Molièrovy hry Lékařem proti své vůli, režie H. Ryl, premiéra 1954)[1]. Druhá skupina umělců viděla v loutce specifického herce, jehož výtvarná podoba nese symbol…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.