Milý pane docente,
píšu Vám dopis na rozloučenou, o který mě poprosili z Loutkáře. Moc se mi ale nechce. Ne, že bych toho měla na srdci málo, ale nějak se pořád nemůžu smířit s představou, že už se příští se-mestr ve škole neuvidíme, že už neuslyším, jak Vaše berle klapou o hrany schodů, že už zkrátka nepřijdete. Já se totiž vlastně vůbec nechci loučit.
Bylo to všechno v tom konci nějaké hrozně rychlé, měli jsme před sebou ještě spoustu nedokon-čených debat i úkolů. Vždyť jsme ještě úplně nedávno byli na skvělém výletě v Brně, který jste pro naši scénografickou partu zorganizoval, a bavili jsme se báječně. I studenti si to moc chválili a znáte je, ti jen tak něco nepochválí a dokážou být neúprosnými kritiky. Ale Vy jste vždycky věděl, jak na ně. Vás brali prváci i absolventi, vždyť jste odchoval několik generací výtvarníků včetně mě, a nejen brali, ale dokázali Vám i naslouchat. A ty úvahy loutkářského kmeta o divadle a loutkách, Váš smysl pro humor a schopnost pořád si trochu hrát měli hrozně rádi.
A kdybyste viděl, v jak krásném duchu se s Vámi studenti rozloučili, strašně by se Vám to líbilo. Myslím, že byste se úplně tetelil z té jejich úcty k Vám i z lehké nadsázky zároveň. Po pohřbu nás pozvali do Vaší oblíbené Literární kavárny v Řetězovce, kde uspořádali kar. Když jsem tam přišla, připadala jsem si jako ve filmu nové vlny. Na stolech černé sametové ubrusy a lidi ve svá-tečních tmavých šatech pili černé pivo a fernet, Vaši oblíbenou kombinaci. A u hlavního stolu mezi všemi Vašimi studenty nejrůznějšího věku jste seděl Vy v celé své kašírované a pozlacené robustní velikosti, dokonce v černém klobouku – a před sebou to, co ostatní. Byl jste tam prostě s námi! Úplně mě mrazilo z dojetí a současně jsem vnímala ten studentský půvab loučení opřený o Váš životní názor a styl.
Ale myslím, že Vy jste to určitě viděl. Díval jste se z „nebeskýho báru“, kde s Lojzou Tománkem a Pepíkem Kroftou sedíte, pijete každý to své a vykládáte si dál ty nekončící historky. Jsem o tom vlastně přesvědčená a ta představa mi hodně pomáhá.
Stejně jako vzpomínky, které se mi neustále vracejí, třeba jak jsem si užívala Vaše vyprávění pro knížku, kterou jsme spolu o Vás připravovali. Jak jsem měla pocit, že se mi úplně zpřítomňuje ta zásadní loutkářská éra sedmdesátek v DRAKu i v Naivním, vlastně jsem Vám potají i trochu zá-viděla, jak skvělá doba to musela přes veškeré politické represe být, plná tvůrčího nasazení i vel-kolepé zábavy. A taky jak jsme spolu na půdách divadel nacházeli dávno zasuté loutkářské po-klady a já pro sebe objevila krásu některých Vašich, pro mě do té doby zcela neznámých loutek. A měla jsem to štěstí, že jsem je nejen viděla, ale všechny jsem je měla v ruce. Totemického Mauglího, teskné javajky z Kytice s rozbrázděnou tváří, sarkastického Blázna Paba, groteskní boschovské kejklíře z Dračího kamene, kovově patinovaného Tima Tolara, expresivního, jedovatě barevného Lomikara i syrové dramatické sochy z Máje a ještě mnohé další. Mohla jsem tak zblízka nahlédnout Váš osobitý rukopis, nořit se do šíře Vašeho výtvarného spektra a pokoušet se z velkého množství práce zachytit přemýšlení o materiálu, tvaru a barvě. Hodně jsem se u toho a zároveň od Vás za všechny ty roky naučila a hrozně mě to bavilo. Takže děkuju moc.
Tohle je ale dopis, ne přehled Vaší tvorby. Tak ještě vzpomínka na několik našich cest do muzea v Chrudimi, třeba na Vaši výstavu v Muzeu loutkářských kultur, která se mimochodem moc po-vedla a všechno výše zmíněné směle potvrdila. Jak jsme Vám ji s Robertem Smolíkem zahajovali a proslov jsme museli kvůli množství lidí dvakrát opakovat a mezitím nám na rautu všechno snědli a vypili. Nebo jak jsme vždycky cestou vedli rozpravy a polemiky o době dnešní i staré, o divadle současném i minulém.
Ale asi už dost vzpomínání, nicméně ty naše rozhovory mi budou fakt chybět. Vlastně ne, já v nich totiž budu pokračovat, i když už budeme debatovat ve vertikálním modu. A s dovolením bych si přišla směrem vzhůru do Vaší otevřené mysli občas pro radu, výtvarnou i životní, a mys-lím, že nebudu sama. Takže buďte rozhodně ve střehu. A já se vlastně neloučím…
Vaše Andrea Králová
Loutkář 3/2016, s. 94.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS