Přelet nad loutkářským hnízdem

Online archiv

Malíková, Nina: Loutky v rukou „neloutkářů“, Loutkář 2/2016, s. 12–13

Uvažování o vztahu činoherních režisérů – a činohry vůbec – k loutkovému divadlu bychom mohli začít někde na počátku 20. století a důkazy pro to bychom našli zcela určitě kolem Craigových studií o nadloutce a přemýšlení o vlastnostech a využití herce na jevišti vůbec.

Obliba loutek, někdy jen „panáků“ a manekýnů všech rozměrů se táhne celým obdobím evropské avantgardy a připojuje se k tomu i adorace masky (pokud divadlo masek vnímáme jako jednu z odnoží loutkového divadla) spolu se vstupem vlivu asijského divadla do evropské divadelní kultury. Ponechme však stranou evropské a světové vlivy i výboje a podívejme se na domácí půdu. První polovina 20. století probíhala – až na několik malých výjimek – v adoraci postupů miniaturizace činoherního jeviště, nápodoby činohry a jen v některých výtvarných výbojích (zde by posloužily spíše francouzské příklady) šlo o využití specifika loutkového…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.