Jižní spojka / Čechomoří v DISKU

Malíková, Nina: Jatka pro rodiče s dětmi

Na Jatkách 78 vznikla nová rodinná inscenace s prostým názvem Biograf, která víceméně doplňuje dramaturgický záměr poskytnout v tomto prostoru, kde se pohybuje především novocirkusové uskupení Cirk La Putyka, ale i Body Voiceband, 11:55, Losers Cirque Company a další, kromě inscenací spjatých s touto poetikou i programovou nabídku pro dětské publikum, přesněji řečeno pro rodiče s dětmi. Pořádají se zde pravidelně sobotní odpolední loutková představení hostujících souborů a skupin s následující dílnou. Inscenace Biografu však vznikla přímo pro velký prostor druhé haly tohoto specifického místa.

Není náhodou, že režisér a výtvarník Marek Zákostelecký umístil inscenaci do rozměrné haluzny v původní jateční budově. Už její obřadná omšelost, „secesní industriál“ a rozlehlost vyvolávají dokonalou iluzi starých divadelních bud, tančíren a později i kin. Inscenace se z linie stylu Cirku La Putyka nevymyká – i tentokráte jde totiž o návrat ke kouzlu atmosféry starých putyk, tanečních sálů a v tomto případě biografů v období němé filmové éry.

Nevím, do jaké míry šlo o nutnost, nebo jestli to byl opravdu cílený záměr, ale využít i haly spolu s jevištěm jako jednotného scénického prostoru opravdu vyšel. Vlastní scéna pak není jen jednou ze složek inscenace, ale dokonalým jevištním partnerem, v tomto případě jediného herce (Jiří Kohout), jehož one man show inscenace Biograf je.

Ústřední postava – Promítač – se generuje do celé řady dalších postav: nejprve je Biletářem, posléze Prodavačem popcornu, Oklahomou Kidem, Mumií, Charliem a Charliem, King Kongem, bezejmenným dobrodruhem, prof. Frankensteinem i jeho obludou. Herecké figuře Promítače je partnerem jeho filmové alter ego proměněné ve sled těchto postav. Nejde ale jen o mechanický dialog mezi hercem a figurami na plátně rozložený do několika etud. Když už se zdá, že jsou všechny broky vystříleny, zapojí se herec na předscéně (tady spíše na před-plátně) do akce na plátně. Vstupuje do něj a nečekaně z něj vystupuje ve střídání svých dvourozměrných (filmových) i trojrozměrných (reálných) podob a vede se svým filmovým stínem dialog v předtočených scénách i v reálném čase.

Plejádu figur Kohout naplňuje svým živelným herectvím a schopností jít od drobnokresby ke komediálnímu zobecnění. Vytváří je přesným tahem v detailně zpracované pohybové partituře – od naivního hlupáka přes hrdinu, popleteného vynálezce, tupé monstrum až po potměšilého zlosyna. Filmové i divadelní gagy se tu mísí a můžete si vychutnat žánrovou blízkost prvních filmových grotesek s divadelními vaudevilly a kabaretními výstupy v gradujícím finále se skupinovým fotem všech figur.

Výtvarná složka je zde rovnocenným partnerem složky herecké. Scénografie není limitovaná jen promítacím plátnem a promítaným filmem, ale podporuje řadu divadelních akcí. V plátně (ne na plátně, ale přímo v něm) se náhle objevují a ztrácejí dveře (skutečné i filmové), které slouží jako nečekaný doprovod filmovým akcím a v samotném závěru jsou onou metaforickou branou přechodu z iluze do reality. Je to opravdu „akční scénografie“ v pravém slova smyslu, scénografie, která jedná, která je aktivním partnerem a nikoli jen rozhýbanou a nasvícenou kulisou.

Biograf není jen sólem jediného výtečného herce, důležitou složkou (jako tomu už v biografu bylo) je zde hudební doprovod v řadě hudebních nápadů a citací. Promítačovým nahrávačem je zde Pianista (Jan Čtvrtník), v závěrečné scéně dokonce strůjce poslední vyhozené nejvyšší karty v řadě protagonistových proměn.

Okouzlení filmovými prostředky provází výtvarníka (a také režiséra) Marka Zákosteleckého už dlouho. Dalo by se vystopovat v jeho typickém grafickém rukopisu připomínajícím podbarvené oči a líčení postav filmové grotesky, ale objevuje se především v konkrétní produkci. Před sedmi lety použil mnoho prvků, které můžeme vidět v Biografu v inscenaci Kino Palace, kterou režíroval ve varšavském Teatru Lalka, mnohé spojitosti najdeme v jeho spoluautorství Posledního triku Georgese Mélièse.

Je vůbec zajímavé, nakolik v poslední době film, a zejména jeho počátky, zaujaly české divadelní tvůrce – ať je to již zmíněný Poslední trik Georgese Mélièse v hradeckém DRAKu, ale i Cha Cha Cha plzeňské Alfy či Filmmakeři v Malém divadle v Českých Budějovicích. Zdá se, že je na starém němém filmu upoutává paradoxně jeho divadelnost či jeho divadelní možnosti. Možná je to pro onen krok zpět od izolované zábavy moderních médií k zážitku, který nás i přes jednoduché prostředky donutí otevřít pusu v úžasu nad jejich účinností.

Biograf je hodina výborné, vkusné zábavy, hereckého kumštu a pocty průkopníkům filmu s jejich kouzly, naivitou i obdivuhodným řemeslem. Potkaly se zde prostředí, příležitost pro výtečného komedianta, nostalgický povzdech nad časy, kdy k iluzi stačilo tak málo, a v neposlední řadě i dobrý marketingový tah.

Cirk La Putyka, Praha

Marek Zákostelecký, Jiří Kohout, František Karel Tománek: Biograf

Režie a výprava: Marek Zákostelecký, dramaturgie: Karel František Tománek, hudba: Vráťa Šrámek, pohybová spolupráce: Michael Vodenka, video: Jakub Jelen

Psáno z premiéry 9. 1. 2016.

Citát: Biograf je hodina výborné, vkusné zábavy, hereckého kumštu a pocty průkopníkům filmu.

Loutkář 1/2016, s. 34–35.

Festival Amplion 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.