Na Jatkách 78 vznikla nová rodinná inscenace s prostým názvem Biograf, která víceméně doplňuje dramaturgický záměr poskytnout v tomto prostoru, kde se pohybuje především novocirkusové uskupení Cirk La Putyka, ale i Body Voiceband, 11:55, Losers Cirque Company a další, kromě inscenací spjatých s touto poetikou i programovou nabídku pro dětské publikum, přesněji řečeno pro rodiče s dětmi. Pořádají se zde pravidelně sobotní odpolední loutková představení hostujících souborů a skupin s následující dílnou. Inscenace Biografu však vznikla přímo pro velký prostor druhé haly tohoto specifického místa.
Není náhodou, že režisér a výtvarník Marek Zákostelecký umístil inscenaci do rozměrné haluzny v původní jateční budově. Už její obřadná omšelost, „secesní industriál“ a rozlehlost vyvolávají dokonalou iluzi starých divadelních bud, tančíren a později i kin. Inscenace se z linie stylu Cirku La Putyka nevymyká – i tentokráte jde totiž o návrat ke kouzlu atmosféry starých putyk, tanečních sálů a v tomto případě biografů v období němé filmové éry.
Nevím, do jaké míry šlo o nutnost, nebo jestli to byl opravdu cílený záměr, ale využít i haly spolu s jevištěm jako jednotného scénického prostoru opravdu vyšel. Vlastní scéna pak není jen jednou ze složek inscenace, ale dokonalým jevištním partnerem, v tomto případě jediného herce (Jiří Kohout), jehož one man show inscenace Biograf je.
Ústřední postava – Promítač – se generuje do celé řady dalších postav: nejprve je Biletářem, posléze Prodavačem popcornu, Oklahomou Kidem, Mumií, Charliem a Charliem, King Kongem, bezejmenným dobrodruhem, prof. Frankensteinem i jeho obludou. Herecké figuře Promítače je partnerem jeho filmové alter ego proměněné ve sled těchto postav. Nejde ale jen o mechanický dialog mezi hercem a figurami na plátně rozložený do několika etud. Když už se zdá, že jsou všechny broky vystříleny, zapojí se herec na předscéně (tady spíše na před-plátně) do akce na plátně. Vstupuje do něj a nečekaně z něj vystupuje ve střídání svých dvourozměrných (filmových) i trojrozměrných (reálných) podob a vede se svým filmovým stínem dialog v předtočených scénách i v reálném čase.
Plejádu figur Kohout naplňuje svým živelným herectvím a schopností jít od drobnokresby ke komediálnímu zobecnění. Vytváří je přesným tahem v detailně zpracované pohybové partituře – od naivního hlupáka přes hrdinu, popleteného vynálezce, tupé monstrum až po potměšilého zlosyna. Filmové i divadelní gagy se tu mísí a můžete si vychutnat žánrovou blízkost prvních filmových grotesek s divadelními vaudevilly a kabaretními výstupy v gradujícím finále se skupinovým fotem všech figur.
Výtvarná složka je zde rovnocenným partnerem složky herecké. Scénografie není limitovaná jen promítacím plátnem a promítaným filmem, ale podporuje řadu divadelních akcí. V plátně (ne na plátně, ale přímo v něm) se náhle objevují a ztrácejí dveře (skutečné i filmové), které slouží jako nečekaný doprovod filmovým akcím a v samotném závěru jsou onou metaforickou branou přechodu z iluze do reality. Je to opravdu „akční scénografie“ v pravém slova smyslu, scénografie, která jedná, která je aktivním partnerem a nikoli jen rozhýbanou a nasvícenou kulisou.
Biograf není jen sólem jediného výtečného herce, důležitou složkou (jako tomu už v biografu bylo) je zde hudební doprovod v řadě hudebních nápadů a citací. Promítačovým nahrávačem je zde Pianista (Jan Čtvrtník), v závěrečné scéně dokonce strůjce poslední vyhozené nejvyšší karty v řadě protagonistových proměn.
Okouzlení filmovými prostředky provází výtvarníka (a také režiséra) Marka Zákosteleckého už dlouho. Dalo by se vystopovat v jeho typickém grafickém rukopisu připomínajícím podbarvené oči a líčení postav filmové grotesky, ale objevuje se především v konkrétní produkci. Před sedmi lety použil mnoho prvků, které můžeme vidět v Biografu v inscenaci Kino Palace, kterou režíroval ve varšavském Teatru Lalka, mnohé spojitosti najdeme v jeho spoluautorství Posledního triku Georgese Mélièse.
Je vůbec zajímavé, nakolik v poslední době film, a zejména jeho počátky, zaujaly české divadelní tvůrce – ať je to již zmíněný Poslední trik Georgese Mélièse v hradeckém DRAKu, ale i Cha Cha Cha plzeňské Alfy či Filmmakeři v Malém divadle v Českých Budějovicích. Zdá se, že je na starém němém filmu upoutává paradoxně jeho divadelnost či jeho divadelní možnosti. Možná je to pro onen krok zpět od izolované zábavy moderních médií k zážitku, který nás i přes jednoduché prostředky donutí otevřít pusu v úžasu nad jejich účinností.
Biograf je hodina výborné, vkusné zábavy, hereckého kumštu a pocty průkopníkům filmu s jejich kouzly, naivitou i obdivuhodným řemeslem. Potkaly se zde prostředí, příležitost pro výtečného komedianta, nostalgický povzdech nad časy, kdy k iluzi stačilo tak málo, a v neposlední řadě i dobrý marketingový tah.
Cirk La Putyka, Praha
Marek Zákostelecký, Jiří Kohout, František Karel Tománek: Biograf
Režie a výprava: Marek Zákostelecký, dramaturgie: Karel František Tománek, hudba: Vráťa Šrámek, pohybová spolupráce: Michael Vodenka, video: Jakub Jelen
Psáno z premiéry 9. 1. 2016.
Citát: Biograf je hodina výborné, vkusné zábavy, hereckého kumštu a pocty průkopníkům filmu.
Loutkář 1/2016, s. 34–35.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS