Loutkar.online

Vondráková, Adéla: Užíváme si každou novou příležitost

Rosťu Nováka už není nějakou dobu třeba dlouze představovat – je principálem Cirku La Putyka, uměleckým šéfem nového multifunkčního kulturního prostoru Jatka 78, je divadelním i filmovým režisérem a hercem. A všechny tyto funkce dokáže nějakým zázrakem skloubit.

Ve většině článků o vás jsem se dočetla hned v první řádce: přímý potomek legendárního loutkáře Matěje Kopeckého. Neštve vás tohle škatulkování už někdy? Jak se vůbec dá s takovou rodinnou historií vypořádat?

Já jsem se tou historií naší rodiny vypořádával v inscenaci 8 – Polib prdel kosům, kterou režírovali SKUTŘI v Divadle Archa. Tam to bylo vlastně všechno řečené. A kdo zná moji tvorbu, tak asi ví, že svoji rodinu respektuji, ctím a k tomu také směřuje divadelní trilogie, kterou se momentálně zabývám.

O tom svědčí i fakt, že do svých inscenací členy rodiny často obsazujete. V kolika inscenacích jste se už setkali?

Táta hraje v Up End Down, poprvé jsme se na jevišti potkali v inscenaci Davida Drábka Žabikuch, tam táta procházel dost těžkým osobním obdobím, kterým to zkoušení zůstane v mé paměti pevně vryto. Druhou inscenací, kde jsem režíroval svoje rodiče, bylo A Cirkus bude?! v Divadle Minor. Teď se objeví v jednom projektu oba moji rodiče i můj syn. A v jednom projektu budu hrát sám s tátou, ale to se ještě nezačalo zkoušet. Ale třeba do Family jsem je nedosadil proto, že jsou to moji rodiče, ale proto, že jsem přizval všechny, kteří prošli La Putykou za posledních šest let.

Budete rád, pokud se i váš syn vydá divadelní cestou?

K ničemu ho nenutím, stejně jako mě rodiče k ničemu nenutili. Já jsem divadlo dělat nechtěl. Ono si nějak našlo mě. Snažím se, aby Matyáš dělal jenom to, co ho baví. Ale samozřejmě ho vedeme k tomu, že když už něco dělá, tak aby to dělal poctivě. Aby ctil to řemeslo.

Stal jste se v Česku v podstatě synonymem pro nový cirkus. Inscenace La Putyka běží svou sedmou sezónu a stále je beznadějně vyprodáno. Otevřeli jste multifunkční kulturní prostor Jatka 78, máte řadu dalších inscenací – Dolls, Airground, Family, Biograf… Kam dál se dá ještě po téhle cestě dostat?

Já to vůbec takhle neberu. Každý projekt je reakce na nějaké období, reakce na téma, které mě zajímá. Někomu se může zdát, že se Jatka najednou objevila. Pro nás to ale byla dlouhodobá cesta, která trvala čtyři, pět let. O takový prostor jsme usilovali už dlouho. Proto jsme taky před několika lety udělali projekt Chapiteaux. Chtěli jsme se osamostatnit.

Ta zkušenost, kterou jsme nabyli za posledních pár let, nás směřuje k tomu, že se snažíme myslet víc dopředu. Teď máme plán až do roku 2019. A do toho přicházejí věci, které nikdo nečeká, které se objevují náhodně. Stát se může cokoli. Já se ničemu nebráním. A navíc spektrum věcí, které dělám, je hodně široké. Je rozdíl mezi mnou, Jatky 78 a Cirkem La Putyka. Každá z těchto věcí má svůj odlišný život, který se někde potkává a někde záměrně rozchází.

Jak se vlastně daří takhle vymezenému a novému kulturnímu prostoru Jatka78?

Jatka jsou prostor, který nám umožňuje svobodně tvořit. Nebýt ho, nikdy bychom nenazkoušeli Dolls, Airground, Play, Analog, což je první velký mezinárodní projekt. Nikdy by se nepodařilo zrealizovat Family.

Nikdy bychom taky nezjistili, jakou podporu má Cirk La Putyka u širší veřejnosti. Podařilo se nám získat dost vysoký obnos peněz, který nám umožnil udělat z tohoto nevábného prostoru krásný divadelní prostor. Máme tady zkušebny, tréninkovou halu, skladovací prostory, velkou garderobu, dílny, letos budeme otevírat workshopový prostor (jako edukační Cirk La Putyka Studio), máme tu rezidenční pobyty. Měli jsme tu světovou premiéru Svalbard Company. Máme rezidenční soubory – 11:55, taneční soubor 420PEOPLE. Bude tu světová premiéra Maksima Komara. Těch aktivit je strašně moc.

Když se tu zkoušely čtyři různé věci ve čtyřech různých prostorech, což je maximální obsazenost, sešlo se tu dvanáct různých národností a čtyři divadelní žánry. Také se tady potkávají výtvarníci, kteří vystavují u nás v provizorní galerii. Začali jsme dělat dětské soboty, které jsou zaměřené na loutkové divadlo. Hrajeme od tří hodin a potom jsou dílny – teď byla třeba akrobatická. Střídají se tu studenti a absolventi DAMU, svobodní loutkáři, kteří jezdí po štacích – třeba Víťa Marčík. Takže já jsem úplně nadšený.

Jak vlastně vznikl projekt Jatka 78?

Celý projekt rozjel Cirk La Putyka – kamarádi, kolegové a rodiny všech členů CLP. Nikdo jiný tady do té doby neúčinkoval, nikdo jiný tady ty zdi neškrábal. Crowdfundingovou kampaň jsme rozjeli v momentě, kdy už jsme si to tady zkusili otevřít a přivedli jsme sem lidi. Když jsme kampaň spustili, měli jsme už za sebou dva měsíce provozu.

Takže si už si Jatka stihla vybudovat vlastní diváckou základnu?

Naše divácká základna se rozšiřuje společně s tím, jak se rozšiřuje dramaturgická pestrost prostoru. Není nutné mít věci, které vyprodávají. Někdy riskujeme. Taneční představení Lindy Kapetaney tady vidělo dvanáct diváků, ale bylo to nádherné. Musím ale zaklepat, s návštěvností jsme zatím neměli problém, a to máme 360 míst. Soubory si dělají reklamu navzájem. Přivádějí na Jatka diváky, kteří by na naše ostatní představení třeba jinak nepřišli. V tomhle to funguje velmi dobře.

Kdo vlastně v Česku dělá nový cirkus?

Těch lidí je hodně. Různých company je tu už také docela dost – Bratři v tricku nebo Eliška Brtnická, která působí v Cirkusu Mlejn, Cirkus TeTy, z mladší generace Cink Cink Cirk. A pak jsou tu také mláďata, a za ty vděčíme primárně Cirqueonu, který je jejich líhní.

Není tady ale žádná profesionální výuka – ani střední škola, ani vysoká škola, nic, co je ve světě běžné. Spousta artistů je vystudovaných tanečníků nebo herců, kteří mají nějaké pohybové kvality, nebo jsou to bývalí sportovci. Máme ale i artisty, kteří studují v zahraničí.

Myslel jste někdy na založení cirkusové školy?

Vybudovat školu je na dlouho. Zatím tu není ani vhodný prostor. A u nás by školu otevřít nešlo. Tady se hlavně zkouší a není možné zajistit, aby mohla široká veřejnost navštěvovat tréninkové centrum každý den. To už je běh na úplně jinou trať.

A kdo to cirkusové umění učil vás?

Lidé, kteří se věnovali tématu nového cirkusu nebo celkově cirkusové poetice, tu byli už před osmdesáti, sto lety. Ať už to byly kabaretní scény, Voskovec a Werich, Ctibor Turba, Bolek Polívka, bratři Formani. Nejsme žádní průkopníci. Před námi byl festival Letní Letná, před námi dělal Jirka Turek Kolínský memoriál, Divadlo Continuo se věnovalo pouličnímu divadlu. Nám se podařilo přijít ve správný moment na správné místo. Taky jsme vznikali v tichosti. Nikdo si nás moc nevšímal. Kdyby se to nepodařilo, bylo by to všem jedno. To se to také dělá s jiným pocitem, když není člověk svázán žádným očekáváním. Myslím, že to byla souhra spousty okolností a událostí, že nám to takhle klaplo.

A nezaskočila vás trochu tak silná odezva La Putyky?

Tak samozřejmě někde ve skrytu duše jsme doufali, že by to mohlo diváky zajímat, a o to jsme se také snažili. To, že teď budeme hrát dvou stou padesátou reprízu La Putyky a že company bude zaměstnávat šedesát lidí z dvanácti různých států, budeme cestovat po světě a hrát víc mimo republiku než v Praze, to nečekal vůbec nikdo. Myslím si ale, že jsme nebyli zaskočeni. Spíš si užíváme každý moment, každou novou příležitost. A je dobré si to uvědomovat, protože to může hrozně rychle skončit.

Hostujete s Cirkem La Putyka?

Příští týden odjíždíme do Berlína a budeme hrát od února do srpna 184 repríz v kuse. Část company bude v Berlíně, část v Praze, já budu v Řecku pracovat na dalším projektu… Ano, hostujeme. Příští rok pojedeme do USA a do Švédska. Daří se nám hrát tři představení za večer a každé na jiném kontinentu.

Jak si podle vás stojí současný český nový cirkus ve světě?

Já si myslím, že dobře. Je totiž pořád hodně divadelní, někde nám sice vyčítají, že naše technická dovednost není na té nejvyšší úrovni, ale to je pochopitelné, protože tady není cirkusové vzdělávání. Ale zase máme právě tu divadelnost, tu historii divadla víc v sobě.

Takže je český nový cirkus „světový“?

To bych si nikdy netroufl říct. To by měli hodnotit lidé, kteří znají soubory po celém světě. A mně je to vlastně úplně jedno. Já si to chci dělat tak, jak to umíme my. Samozřejmě rád se dívám na zahraniční soubory.

Máte vzory? Co třeba Cirque du Soleil, nebo Cirkus Cirkör?

Mně se na Cirque du Soleil líbí to, že posouvají hranice lidských možností a že mají skvělé zázemí pro trénink, tvorbu a celý vývoj a technologie. Na Cirku Cirkör oceňuji Tilde Björfors, což je ředitelka a pro mě jedna z nejdůležitějších osob v novém cirkuse. Je mi oporou při mých projektech a pro company vůbec. Stejně jako Maksim Komaro.

Nemám vzory, nechci říkat: „Takhle bych to chtěl dělat.“ Já třeba vím, že takhle to neumím udělat, takhle bych to nedokázal udělat, takhle bych to dělat nechtěl. Jsem naprosto spokojený s tím, co máme my tady. Inspiruji se lidmi, které mám na jevišti. To jsou pro mě vlastně vzory. Lidé, kteří to celé se mnou vytvářejí. Ti utvářejí to, jak já si představuji, že by nový cirkus měl vypadat.

Samozřejmě mě baví se na nový cirkus dívat, sbírat knížky o novém cirkuse, ale baví mě taky dělat spoustu jiných věcí. Dokážu si představit, že bych třeba byl chvíli bez toho.

Někde jste říkal, že máte pocit, že se Cirque du Soleil postupně vyčerpal a už nepřináší nic nového – jen dokonalejší a nebezpečnější čísla. Jak se toho dá podle vás vyvarovat?

Jde o uvědomění si, o co vlastně jde. Jde o to vidět člověka na hraně možností? Má smysl skákat čtverné salto? Co to dá tomu představení? Přinese to wow efekt? A není to pak už jenom o tom? Už jenom, že o tom člověk přemýšlí, ho někam směřuje. Mně prostě vadí, že se z inscenací Cirque du Soleil vytrácí divadelnost a jdou právě jenom po wow efektu. Viděl jsem všechna jejich představení, která hráli v Praze, a mě se to prostě nedotkne. Mě se víc dotkne žonglérské představení dvou kluků, kteří budou stát přímo proti mně. Budu z toho mít stokrát větší zážitek, než když bude sto lidí lítat ve vzduchu v nádherných kostýmech. Ale myslím si, že to ani není jejich ambice. Nový cirkus je strašně pestrý a stejně pestré jsou i přístupy jednotlivých skupin. Myslím, že nový cirkus se nedá pojmenovat jednou větou. Nedá se najít škatulka, do které se všechno vejde. Ale to je stejné jako v divadle.

Jak běžné je užití loutek v novém cirkuse?

Nevím, jak běžné je v novém cirkuse, každopádně v každém mém projektu se manipulace s objektem, nebo hraní s loutkou nějakým způsobem objevuje. Teď v poslední inscenaci, která bude mít premiéru v Berlíně, je jich nejvíc. Budu tam mít deset loutek a z toho tři marionety, manekýna, pak takové velké hlavy, které slouží pro akrobacii. Tolik jsem jich na jevišti ještě neměl. Vrací mě to k tomu, co jsem studoval, v čem jsem vyrostl. Mě loutky vlastně hrozně baví, ale nemohl jsem jim dávat tolik prostoru.

Co přinášejí loutky novému cirkusu? Je něco, čím ho limitují?

Nový cirkus i loutkové divadlo porušují fyzikální zákony. Vždy hledám, jakým způsobem může dát nějaký materiál člověku jinou pohybovou kvalitu. Jestli ten materiál umožní herci jiný způsob pohybu, třeba už jen proto, že vyžaduje jiný způsob vedení. Mě zajímají vztahy fyzického jednání – co ti dá materiál a co mu můžeš dát ty. Zatím mě baví ty limity hledat.

Takže loutky jsou součástí hledání toho „náboje divadelnosti“?

Spíš si myslím, že to je další výrazový prostředek. To, k čemu mě vedl Krofta, to do jaké rodiny jsem se narodil – kde se míchaly vlivy z činohry a loutkového divadla. To vše se projevuje v mé práci. Mě prostě baví míchat výrazové prostředky.

Zůstanete věrný novému cirkusu napořád?

Nevím. To teď nemůžu říct.

Zrovna se chystáte odjet do Berlína. Co se tam bude realizovat?

Chystáme druhý díl trilogie, který se bude jmenovat Roots. Family byla první část, tou prošlo 22 lidí, 3 generací a 6 států a zabývala se tématem rodiny v současnosti. Druhá část, Roots, vychází z kořenů celého tvůrčího týmu. Ta inscenace bude nejenom o kořenech kočovného života, uměleckého světa na kolečkách, také se zabývá kořeny přímo těch lidí na jevišti, což jsou profesionální cirkusoví umělci z USA, Švédska a České republiky. Pro sebe jsem zvolil dobu od 1905 do 1989. Premiéra je naplánována na 17. března a hned 21. března začnu zkoušet v Athénách poslední část trilogie, můj duet s tátou. Bude se jmenovat Black Black Woods.

Jaké máte plány na příští rok?

Příští rok bude mít na Jatkách premiéru Maksim Komaro, chystáme celovečerní film na motivy představení Up End Down. Chci se také na chvíli vrátit ke své herecké práci. Už nemohu nastoupit do nějakého divadla, protože bych svými závazky narušoval jeho chod, takže jediná možnost je u filmu. Mám teď hezké nabídky. Filmová práce mě strašně obohacuje, potřebuji nabrat inspiraci.

Máte naplánované i nějaké projekty s dětmi nebo pro děti?

Připravujeme projekt, který se jmenuje Cirkus Rwanda a jehož nápad vzešel od našeho kameramana. Ve Rwandě je asi stovka dětí, které se věnují cirkusu. Žijí na ulici, nemají rodiče. Děti bez domova, které trénují. Nemají k tomu vůbec nic. Náš kameraman Jakub Jelen do Rwandy odjel, sesbíral materiál a začal o tom točit dokument. Nás požádal, jestli bychom s nimi neudělali představení. Zažádali jsme proto o grant a cíl je takový, že La Putyka odjede do Rwandy, tam vybere děti ve věku zhruba od 6 do 18 let, a ty přiveze do Prahy. Tady s nimi nazkoušíme představení, které si pak budou moci odvézt zpět do Rwandy. Bude se o tom také točit dokumentární film.

A taky asi budu muset udělat nějakou pohádku už primárně pro své děti…

Rostislav Novák ml. (1979)

Absolvoval Katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU v ročníku Josefa Krofty. Po absolutoriu hrál v Národním divadle, Městských divadlech pražských, Divadle Archa, Divadle Minor a dalších. V roce 2009 měla premiéru inscenace La Putyka, která později získala řadu ocenění. V roce 2014 otevřel kulturní prostor Jatka 78, jehož je uměleckým šéfem.

Loutkář 1/2016, s. 30–33.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.