Bábkarská Bystrica Tour 2018

Novák, Jan: Čechova Olomouc 2015

Již 22. ročník této nenápadné, ale houževnaté přehlídky se konal ve dnech 7. a 8. listopadu 2015. Proč ta epiteta? Čechova Olomouc je koncipována jako bienále, což znamená, že existuje 44 let, překonala nejrůznější protivenství, žije bez státních dotací a drží se prvotního záměru – prezentovat loutkové inscenace určené dětem.

Na letošní přehlídce se představilo devět souborů a není bez zajímavosti, že šest z nich existuje déle než šedesát let. Všechna uvedená představení byla určena dětem a ve všech dominovaly loutky. Převahu měly marionety. Co tedy bylo v Olomouci k vidění?

Zahájení patřilo Přerovskému Kašpárkovi, jenž letos slaví sté narozeniny. Zahráli inscenaci, kterou připravili mladí členové souboru. Je přirozené a logické, že v souborech čas od času dochází ke generační výměně a že to někdy bývá konfliktní proces. Pokud by z jeviště zavanulo odhodlání dělat divadlo jinak (řekněme tomu vlastní názor), bylo by vše v pořádku. Ale to se mladým v čele s režisérem Petrem Doudou nepodařilo. Nepřekonatelnou překážkou byla volba staršího a velice upovídaného textu V. Cinybulka Kašpárek strašidlem. A nepřesvědčili ani o tom, že herecky zvládají marionetářskou abecedu. Ale chuť byla znát, a když se k ní připojí to, čemu se dá nepopulárně říci tvůrčí pokora, nemusí to být málo.

Soubor Špalíček z Plzně přivezl vlastní verzi Čtvrtkovy hry Honza, čert a Kašpárek (text a režie Radoslava Vaňková). Odkrytě voděné marionety se spojenou interpretací na přehledné scéně. Příjemné představení, ale když je na scéně tolik čertů, divák by asi očekával trochu větší frmol.

Spolek Před branou z Rakovníka se představil autorským představením Tomáše Kapsy. Stále vděčně přijímané Čtyři pohádky o jednom drakovi M. Mašatové byly „jako přes kopírák“. Scéna čistá, tyčkové marionety hezké, dětské obecenstvo ochotné k spolupráci – ale málo platné, Mašatová měla na mysli čtyři variace na jedno téma. A ono to bylo čtyřikrát totéž.

Srdíčko z Vysokého Mýta zahrálo únanovskými marionetami schweigstillovku Dušička z vodníkova hrníčka. Chatrný děj vyšperkovaný písničkami a nepříliš logickým zapojováním dětských diváků. Tradičně dobrá byla mluva (hráli v rozdělené interpretaci), technické ovládání marionet mělo sice slušnou úroveň, slabinou však bylo vypointování situací a vztahy mezi postavami.

Tak trochu mimo program vystoupil loutkářský kroužek z olomoucké Základní školy sv. Voršily, který vede Jana Werdichová. Pod názvem Příhody lišky Bystroušky se skutečně krčila Janáčkova opera. Respektive její sestřih pospojovaný mluveným slovem. Děti k tomu nezakrytě pohybovaly vkusnými marionetami. Byly dobře secvičené a své úkoly plnily se zaujetím. Problematický záměr hájila vedoucí prvoplánově pedagogickým cílem – seznámit děti s významným operním dílem a naučit je kolektivní souhře.

Dětský loutkářský soubor Jitřenka z Mladé Boleslavi vedený manželi Vidlařovými se programově věnuje černému divadlu. Do Olomouce přijeli s Dvorského Skákavou princeznou, což nebyla špatná volba. Málo postav a možnost jejich plastičtější charakteristiky, málo akcí – to vše černodivadelní technologii vyhovuje. A kupříkladu král v dialogu mezi kouzelníkem a princeznou dokázal věrohodně vyhrát rozdílný vztah k oběma postavám, a to vzdor nutné náročné souhře několika vodičů. Soubor navíc vystoupil na společenském večeru, kde zahrál několik varietních čísel. Mladí loutkáři předvedli v náročných pohybových a výtvarných kreacích svou zručnost i možnosti této technologie.

Také Spojáček z Liberce sáhl po starém textu. Hra O zakleté labuti od Jaroslava Průchy je kombinací několika pohádkových motivů a slovo výrazně převládá. Přesto dokázali vytvořit svižné představení, které potěšilo i pobavilo. Hráli odkrytě voděnými Královými marionetami ve spojené interpretaci na jednoduché a snadno proměnlivé scéně. Hlavní zásluha na příjemném divadelním zážitku patřila bezesporu Kašpárkovi, respektive jeho suverénní interpretce Janě Krauseové. A odpustili jsme jim i to, že princeznu vlastně osvobodil Kašpárek a ne princ, jak by se patřilo.

Přiznané a programové retro předvedli loutkáři z Krakonoše sídlícího ve Vysokém nad Jizerou. Vybrali si text Františka Čecha Kašpárek, Škrhola a Pivoňka. Tento trojlístek oblíbených Čechových hrdinů se vyznačuje spíše bodrými řečmi než hrdinskými skutky, ale nad nekalými živly přece jen vyhrají. Příjemnou atmosféru navozoval historický flašinet, který vyhrával před představením i o přestávkách. A na scéně se producírovaly v původních malovaných dekoracích zrestaurované historické marionety na drátech od Jana Dolenského. Mluvní projev byl přesvědčivý, jen při ovládání marionet by neškodil bohatší pohybový rejstřík.

Rakovničtí loutkáři obohatili program ještě jednou inscenací. Zahráli vlastní variantu známé pohádky Tři prasátka. Text napsal a režíroval Zdeněk Turek, výpravu vytvořil Tomáš Kapsa. Rámec vytvářeli dva živí vypravěči, a tak nám celou pohádku spíše vyprávěli, než hráli. Pěkné hůlkové marionetky, zajímavě řešený vlk, ale loutky většinou neměly o čem hrát a vše plynulo až příliš poklidně.

Závěr přehlídky patřil domácí Kašpárkově říši. Uvedli obnovenou inscenaci hry Mirky Nohelové O mlsném drakovi. Text je variací na obvyklé loutkářské motivy a je lákavý snad jen postavou draka. Nohelová vytvořila i loutky, jakési kornoutové javajky, které se svou technologií urputně vzpíraly herecké akci. Zajímavá byla neobvyklá charakteristika Kašpárka. Svým výkonem se blýsklo několik mluvičů.

Závěrem: příjemné dva dny s loutkami, tradiční pohostinnost, brožurku o jevištní mluvě, jako přílohu k doprovodnému semináři, napsala Hana Dotřelová.

Loutkář 6/2015, s. 46.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.