Loutkar.online

Drtina, Michal: Šedesát pět let se Strakoničtí potkávají s Radostí

Loutkový soubor Radost založil v roce 1950 Alois Křešnička, jenž působil i jako režisér a výtvarník. Po jeho úmrtí v roce 1975 vedení souboru převzal jeho syn Ivan Křešnička a následně synovec Josef Křešnička. Ten pro soubor napsal třicet pět loutkových her. V současné době soubor působí na své domovské scéně v kulturním zařízení U Mravenčí skály, kde za sezónu sehraje dvanáct různých představení především pro malé diváky, kterých každoročně přijdou přibližně tři tisíce. Divadelní sezona začíná počátkem října a končí na konci března krajskou loutkářskou přehlídkou amatérských souborů Skupovy Strakonice.

I Skupovy Strakonice v letošním roce slavily významné jubileum, konaly se již po padesáté a byly zahájeny úspěšnou pohádkou Pták Ohnivák a liška Ryška, kterou napsal Josef Křešnička. Jak prozradila současná vedoucí souboru Eva Kalíšková, nestalo se tak náhodou.

Zmíněná inscenace vznikla přesně před třiceti lety, vztahuje se tedy k historii souboru a byla mimořádně úspěšná. Nebyla náročná na kulisy a nekladla téměř žádné požadavky na sál, proto s ní soubor často vyjížděl mimo Strakonice. Pak byla na mnoho let stažena z repertoáru. V loňském roce se soubor rozhodl vrátit se k této pohádce. Jakub Jílek si vzal původní scénář, zachoval nádherný text Josefa Křešničky, dal mu nového ducha a zároveň se zhostil i jeho režie. Loutky, scéna a celkové provedení pohádky je tedy jiné a původní loutky, část kulis a kostýmy účinkujících jsou v současnosti k vidění na výstavě, kterou jsme k výročí připravili v Maltézském sále na strakonickém hradu.

Jak velký fundus má vlastně vaše loutkové divadlo?

Soubor vlastní přibližně dvě stovky jednotlivých loutek. Některé jsou univerzální a hrají ve více pohádkách. Většinou se jedná o klasické marionety na dlouhém vedení. Další loutky, kterými disponuje, byly zhotoveny na zakázku ke každé konkrétní pohádce.

A všechny jste vystavovali ke svému výročí v prostorách strakonického hradu?

Všechny ne, ale ty, které nejlépe ilustrovaly naše úspěšné inscenace z průběhu šedesáti pěti let, kdy náš soubor existuje. Mnohé jsme však již před lety darovali Muzeu středního Pootaví a měli jsme je na výstavu pouze zapůjčené. Koncepčně byla výstava pojatá tak, že v sále U kata byly výseče pohádek stále hraných a v Maltézském sále historické loutky, které již v pohádkách nehrají.

Bylo to tedy důstojná oslava 65 výročí založení souboru. Jak dlouho ho vedete vy?

Od loňské sezony, to znamená od září 2014. Převzala jsem žezlo od Václava Nováka. Členkou souboru jsem však už třicet let.

Pamatujete tedy dobrá i špatná léta souboru.

To máte pravdu, pamatuji soubor ještě za totality. Do souboru mne přivedl jeden z táborových vedoucí, kde jsem vykonávala povinnou praxi během studia na vysoké škole. Tehdy ho vedl Ivan Křešnička.

Jaké to je vést soubor v současné době?

Je to hodně náročné. Jako řadový člen jsem si to neuvědomovala. Divadlu jsem věnovala podstatně méně času než nyní. Vůbec mi nedošlo, kolik času mi vedení souboru vezme. Jelikož mám tři děti, je to velice náročné. A letos s výročím jsme si na sebe vzali velkou kládu.

Ale v souboru nerežírujete?

Na to si netroufám, protože si myslím, že k tomu nemám dispozice. Mým úkolem je vést soubor a řešit problémy, které vznikají, zejména mezi lidmi. To myslím znají všichni, kteří takový soubor mají. Práce všech členů je postavena na dobrovolnosti, trávíme zde svůj volný čas. Jde o nezištnou činnost, takže nemůžete nikoho do ničeho nutit, pouze žádat.

Kolik členů má váš spolek a kolik premiér do roka uvádíte?

Máme dvacet stálých členů, aktivních je zhruba patnáct. Premiéru uvádíme v každém roce jednu. Jeden rok jsme zkusili realizovat dvě premiéry, ale to už je při pracovním vytížení členů souboru pouze výjimečná záležitost.

Kolik inscenací držíte v repertoáru?

Zhruba kolem dvaceti. V průběhu roku jich odehrajeme přibližně dvanáct, takže můžeme každý rok dramaturgii lehce obměňovat. Ale například sezonu zahajujeme pravidelně pohádkou Perníková chaloupka.

Jakou máte návštěvnost?

V sezoně hrajeme pravidelně každých čtrnáct dní dvě pohádky. Od půl třetí bývá vyprodáno, druhé představení od půl páté zhruba tři čtvrtiny sálu. Ročně naše představení zhlédnou zhruba tři tisícovky dětí.

Hraní pohádek je váš spolkový příjem? Jaké máte vstupné?

Ano, hraní pohádek je náš spolkový příjem. Již delší dobu máme vstupné patnáct korun. Ale v příští sezoně pravděpodobně podražíme na dvacet korun. Výši vstupného držíme takto nízko schválně, aby jeho výše nebyla omezením pro žádnou skupinu diváků. Z každého představení utržíme zhruba dva tisíce korun, hrajeme v sezoně dvanáctkrát, takže si můžete spočítat, o jakou částku zhruba jde. Pravidelně žádáme o příspěvek město Strakonice, které nám vychází vstříc. Takže náš rozpočet tvoří tržby, městská dotace zhruba patnáct tisíc a mimořádné příjmy za zájezdová představení. Většinu rozpočtu pak věnujeme na vznik nové inscenace. Výroba loutek je finančně dost náročná.

Loutková scéna sídlí v zařízení města?

Sídlíme v zařízení Městského kulturního střediska za symbolickou částku. Odvádíme tržbu z jednoho premiérového představení.

Takže podmínky pro soubor jsou dobré.

V rámci možností ano, i když původní scéna v kulturním domě byla pro fungování souboru mnohem lepší. Dalo se hrát i spodovými loutkami. Tady se potýkáme s mnohými prostorovými problémy a různým omezením, ale máme vlastní scénu, což je skvělé.

Co je podle vás největší problém v amatérském souboru?

Problém je s lidmi. Zdá se mi, že lidí, kteří chtějí svůj volný čas trávit takovým nezištným způsobem, je čím dál tím méně. A loutkové divadlo je koníček časově dost náročný. A nejenom na čas, ale i na dovednosti. Mnohé nově příchozí odradí fakt, že není jednoduché naučit se dobře vodit loutku, a mají tendenci zůstat pouze u mikrofonu, tedy u mluvení. Takže z mého pohledu je největším problémem, že nejsou noví lidé, kteří by měli trpělivost naučit se loutkářskému řemeslu vodění loutek.

Co pro vás osobně znamená loutkové divadlo?

No přeci radost. Radost z toho, že můžeme někomu radost udělat. A zadostiučiněním je radost dětí z naší práce, kterou okamžitě vidíme.

Loutkář 4/2015, s. 46.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.