Bábkarská Bystrica Tour 2018

Volkmerová, Hana: Přehlídka Opavská rolnička stále stejná. Co ostatní soubory?

Po dvou letech jsem opět měla možnost zúčastnit se krajské přehlídky amatérských loutkářských souborů v Opavě jako odborný lektor. Přehlídka nese název Opavská rolnička aneb víkend plný pohádek. S mírným odstupem času musím konstatovat, že se za ty dva roky nic výrazně nezměnilo, a to nemyslím s přídechem ničeho negativního. Na druhou stranu mne nečekaly ani nijak výrazně pozitivní, ve smyslu ohromující, loutkářské zážitky z viděných představení. Ale nepředbíhejme.

Co se tedy nezměnilo? Nezměnily se dny, časy a průběh přehlídky. Konala se, již tradičně, v sobotu a v neděli – jedno či dvě představní ráno, jedno po obědě a jedno odpoledne. Celkem tedy sedm představení, sedm loutkářskýh souborů. Atmosféra celé přehlídky byla velmi příjemná a organizace klapala přesně dle harmonogramu. Byl čas, někdy i více času, si se soubory o představení popovídat, byl čas vydechnout, byl čas se najíst. Nijak zvlášť se neproměnilo ani složení účastnících se souborů.

Soubor Opal LD SVČ Opava, který má bohatou historii, váže se ke Středisku volného času loutkové scéně v Opavě a tvoří jak loutkové inscenace pro děti a mládež, tak činoherní inscenace pro dospělé, na přehlídce premiéroval hru Daidalův pád. Herci hráli s maskami a sošnými totemovými loutkovými torzy, kdy ruce herců dotvářely celou postavu výraznými a významotvornými gesty. Zvolené jevištní prostředky společně s jednoduše, avšak funkčně pojednanou scénou – kostky, které bylo možno skládat a vytvářet tak různá prostředí – byly funkční a pro mýtický příběh antického hrdiny, příběh velkých vášní, talentu, závisti, touhy a především viny a trestu, vhodné. Je nutno neopomenout také pevně režijně vedené herectví s maskou. Herci vědomě hráli více tělem a drželi pozice z anfasu. I hraní se zvoleným typem loutek bylo vědomé a přesně režijně vedené. V některých situacích je ještě prostor toto hraní (např. Daidalův let a pád) zpřesnit. Představení v kontextu celé přehlídky lektorský sbor natolik zaujalo, že soubor nominoval na celostátní přehlídku loutkářských amatérských souborů, 64. loutkářskou Chrudim.

Dalšími soubory pravidelně tvořícími loutkové inscenace či inscenace s loutkami jsou divadelní soubory vedoucího Daniela Kollmanna DDS Štěkadlo a DDS Štěkáček působící také při LD SVČ Opava. Soubor Štěkadlo zahrál na přehlídce pohádku zpracovanou dle předlohy od H. Ch. Andersena Pasáček vepřů a soubor Štěkáček na motivy filmu Tima Burtona Alenka v říši divů vytvořil jeho jevištní podobu s použitím loutek. Pohádku Pasáček vepřů vedoucí souboru dramatizoval a inscenaci režíroval. Pokud bychom chtěli toto jevištní zpracování zaškatulkovat,pak bychom nejspíš zvolili škatulku předmětné divadlo. Příběh byl otevřen jako divadlo na divadle. Mladí, začínající loutkoherci, kteří teprve získávají své první zkušenosti s divadlem, potažmo s loutkovým divadlem, měli hrát, že vše na jevišti vzniká a tvoří se aktuálně před zraky diváků. Důležité je zde slovíčko „měli“, jelikož se to bohužel ne vždy a ne vždy uvěřitelně dařilo. Iluzi, že celý příběh i forma, jakou je sdělován, právě vzniká, nabourávaly na jevišti již předem připravené předměty. Na druhou stranu hraní s těmito „připravenými“ předměty bylo divácky zajímavé a mnohé předměty vhodně zvolené ve své metaforičnosti. Například dvorní dámy na královském dvoře byly reprezentovány vysokými láhvemi od vína, které dívky-loutkoherečky animovaly velmi zručně. Asociovaly a byly metaforou pro královskou vrstvu, křehkost, strojenost, dekorativnost, namyšlenost, štíhlost. Pro postavy princezny a prince zvolil soubor broušenou skleničku na stopce. Když se posléze princ stal pasáčkem, hrál herec se skleněným půllitrem. Škoda jen, že tato nastolená metaforická rovina inscenace nebyla důsledně dodržena. Trochu mimo nastolený metaforický klíč stála postava krále tvořená varnou konvicí a vepříci tvoření konzervami s vepřovým masem. Nehledě na to, že je velmi nesnadné s nimi hrát. Představení však bylo právě ve zvolených prostředcích natolik zajímavé, že jej tříčlenný lektorský sbor doporučil do širšího výběru na národní přehlídku 64. loutkářská Chrudim.

Představení Alenka druhého souboru Daniela Kollmanna Štěkáček se hrdě hlásilo ke své filmové předloze. Divadlo je zcela odlišné médium, fungující na zcela jiných principech a s jinými prostředky než film. Je nesnadné adaptovat známou a rozšířenou filmovou podobu Carrollova příběhu o Alence na jeviště. Žádá to volbu divadelních prostředků, vědomí nemožnosti střihů, filmových triků a rychlých přesunů v prostředí. Souboru se v několika situacích adaptace zdařila, v jiných nikoli. Za zdařilou považuji situaci, kdy Červená královna hraje kuželky a hází jako koulí svými poddanými. Herec je schopen schoulet se do klubíčka a kutálet se a srazit kuželky – jiné stojící herce. Ve filmu královna hraje golf. Ovšem v situacích, kde soubor nenašel adekvátní jevištní ztvárnění a snažil se napodobit filmovou verzi, divák sleduje nedosažitelnost tohoto „pokusu“. Setkání Alenky s Pentlochňapem pojednaným jako loutka na tyči, pak může působit neohrabaně a směšně. Na druhou stranu si dal soubor velmi záležet na výtvarné podobě inscenace a zvolil k pojednání scény igelity barevně dotvořené, což vytvářelo iluzi fantazijního, barevného a nestálého, snového světa.

Soubor DUO – Divadlo u Ostravice z Frýdku Místku má také v kraji dlouholetou tradici a jeho dlouholetým vedoucím je Jan Krulikovský. Soubor se zaměřuje na tvorbu loutkových pohádek pro děti především v místě svého působiště, kde má vlastní loutkovou scénu. Na Opavskou rolničku se přihlásil s inscenací staršího data O líném Honzovi zpracovanou na motivy známé pohádky Josefa Lady. Opět se setkáváme s divadlem na divadle, když divákům hned v úvodu herečka oznámí, že divadlo nebude, ale záhy se vše vyřeší, ostatní herci přinášejí loutky – marionety a rozdělují si role. Pak se víceméně k nastolenému principu nevracejí. Pouze v jedné situaci, když princezna vyplácí Honzu koštětem, je lehce naznačen i vztah loutkoherečky a loutkoherce. Spíše ona vyplácí koštětem herce, než aby vyplácela loutka loutku. Je to velmi svižný, oživující prvek v celé inscenaci a jistě by bylo možné vytvořit takových „oživujících momentů“ více. Hrát také o vztazích mezi loutkoherci paralelně k příběhu líného Honzy a celé situaci v království, do kterého se dostane drak a chce princeznu k snídani. Oživení v podobě nových inscenačních látek, tvůrčích podnětů i loutek a scénografie a nových mladých herců by prospělo i samotnému souboru. Také proto, aby tradici, kterou chvályhodně ve Frýdku-Místku stále nese, dokázal udržet a oslovoval další nadšené a mladé tvůrce a následně svou tvorbou nejmladší diváky.

Jestliže začínáme vnímat přehlídku Opavská rolnička jako přehlídku stálých loutkářských souborů, které v kraji působí již delší dobu, pak to potvrzuje i účast souboru Červiven SPgŠ z Krnova. Vedoucí souboru Petru Severinovou také oslovuje loutkové a alternativní divadlo a často ve svých inscenacích pracuje se scénografií, předměty, loutkami. V Opavě studenti Střední pedagogické školy, pod jejíž hlavičkou divadelní skupina tvoří, odehráli představení s názvem Veliký a stříbrný byl svět. Šlo o jevištně zpracované dvě povídky Olgy Hejné z knihy Bubínek ze skla, které vytvořili v průběhu svých studií. Představení mělo velmi příjemnou mladistvou energii a herci působili na jevišti přirozeně a příjemně. Dařilo se jim vytvářet zvláštní poetiku textů autorky, atmosféru snu, snovosti, jakési kouzelné jevištní básně, a to prostředky především hereckými, rytmickými a volenými materiály (např. padákovina). Bohužel ne zcela zdařilé byly situace odehrané prostřednictvím loutek. Nebylo jasné jejich odůvodnění (proč hrát dané situace zrovna s loutkami).Také podoba loutek vyvolávala v divákovi spoustu otázek (zvolená technologie vodění, barevnost, estetika, zvolený materiál atd.). Osobně bych inscenaci viděla jako ryzí činohru, ve které je významný scénografický materiál, se kteým se hraje a dotváří atmosféra. Za zvážení by také stál počet inscenovaných povídek Olgy Hejné. Proč dvě? Proč ne tři? Soubor obě povídky vnímal konfrontačně, ale tematicky konfrontační nebyly. Nebylo možné hovořit o dvou protikladných příbězích. Spíše o jiných příbězích ve stejné poetice, kterou se souboru dařilo přinášet na jeviště a přenášet na diváka. Herecky zdatný soubor by mohl možná inscenaci doplnit o třetí poetický příběh a doladit její estetickou stránku. Lektorský sbor inscenaci doporučil do širšího výběru na 64. loutkářskou Chrudim.

Dva soubory, jejichž vedoucí jsou osloveni loutkovým divadlem, jsou Galimortovo divadlo Marionet DKMO – Orlová v čele s vedoucím a neúnavným hledajícím hru a tvorbu s marionetami Tomášem Richterem a Dětský soubor pracující při ZUŠ ve Frýdlantu nad Ostravicí s vedoucí Jitkou Kvasničkovou. Tomáš Richter se se svým souborem účastní přehlídky pravidelně již několik let a vždy přijíždí s tvarem takzvaně v procesu tvorby. Jeho zájmem je marionetové divadlo. Soubor si každoročně naloží na svá bedra velký úkol. Tvoří původní dramatický text pro tento typ divadla – letos přijel s pohádkou Princ a nápoj lásky, tvoří si vlastní loutky, herecký soubor není ustálený a z představení je cítit, že není dotažené, usazené, zpřesněné. Možná kdyby si soubor ulevil od vymýšlení původních pohádek a příběhů, zaměřil se na hraní s loutkou a rozložil zkoušení v čase tak, aby na prehlídku přijel s již fungujícím tvarem, kdy všichni vědí, kdy co dělat a s jakou loutkou hrát, pak by bylo možné se v závěrečné rozpravě více věnovat inscenaci do hloubky a nezastavovat se u zcela základních věcí (např. pouštění hudby a objevování se loutek na scéně zcela mimo děj).

Soubor Jitky Kvasničkové si zvolil knižní předlohu Lewise Carrolla pro své divadelní zpracování. Inscenaci nazval jednoduše, tak jako soubor Štěkáček, Alenka. Knižní látka je natolik bohatá a v podstatě nedramatická, že je pro inscenátory velkým úkolem ji zvládnout a adaptovat pro divadlo. Zdálo se, že tento úkol byl velký také pro soubor a jeho vedoucí. Dětští herci si nebyli jistí na jevišti, v situacich, v dialozích. Možná chyběl čas na usazení a dopracování. Není snadné vytvořit na jevišti sen. Soubor se o to pokusil prostřednictvím techniky – meotaru. Nepracovalo se s ním však bohužel přesně a nebyly využity jeho možnosti pro situace (např. zmenšování Alenky). Ale ani pro vytvoření atmosféry, kterou by bylo možno jím na jevišti vykouzlit. Je možno shrnout jako sympatickou snahu zpracovat divadelně knižní předlohu,ovšem nedotaženou v mnoha směrech.

Vrátíme-li se ke sledování stavu amatérského loutkového umění v Moravskoslezském regionu prostřednictvím jedné loutkářské přehlídky, pak je možné napsat, že tento region není nijak zvlášť bohatou zeměpisnou oblastí, co se týká právě amatérského loutkového divadla a loutkářské tvorby, byť má ve svém středu profesionální loutkovou scénu Divadlo loutek Ostrava a na ostravské Janáčkově konzervatoři je vyučován předmět hra s loutkou. Vypadá to, že souborů v této lokalitě nepřibývá, ale ani neubývá. Pokud bychom měli soudit dle jedné přehlídky, pak bychom shledali, že nejvýraznějšími a s loutkami pravidelně tvořícími jsou v kraji ty soubory, které se letos zúčastnily přehlídky. Ale je možné usuzovat z jedné přehlídky? Reprezentuje každá krajská přehlídka loutkářskou tvorbu svého regionu? A je jich tedy na severní Moravě opravdu jen sedm? Zabrousíme-li do historie přehlídky a mapujeme-li sami oblast se záměrem vyhledávání amatérských loutkářských souborů, pak zjistíme, že jich je v dané lokalitě více. Například Jepice, Perníkovka Štramberk, Rarášci Opava, THeatr ludem, Divadlo Ententýky a soubory některých základních uměleckých škol. A konzervatoristé a jejich semestrální práce. Proč se však tyto soubory přehlídky neúčastní? Stálo by to za hlubší průzkum.

Loutkář 3/2015, s. 36–38.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.