Černík, Roman: Západočeské Pimprlení již po dvanácté

Plzeň je nejen historicky tradiční baštou českého loutkářství. Také současné plzeňské loutkové divadlo – jak profesionální, tak amatérské – má dobrý zvuk. Jasným důkazem toho bylo i letošní, v pořadí již dvanácté Pimprlení, které proběhlo v Plzni na konci letošního března (28. 3.–29. 3.). Tuto postupovou přehlídku amatérského loutkového divadla pro Plzeňský a Karlovarský kraj pořádá společně v přátelské symbióze občanské sdružení Johan, centrum pro kulturní a sociální projekty a Spolkové Divadlo Vboudě..

Právě Divadlo V boudě přehlídku hostí ve svém prostoru na plzeňských Skvrňanech. Členové tohoto mezi amatérskými loutkáři velmi známého souboru také účastníkům i divákům nabízejí svou přátelskou péči. Jistě i díky vynikající kuchyni a prostoru pro neformální setkávání vybízí Pimprlení pokaždé k řadě kamarádských rozhovorů a má svou neopakovatelnou atmosféru.

Tomu nahrává i organizační pojetí, které dlouhodobě formuluje centrum JOHAN: „Pimprlení není soubojem o výhru, ale především radostným festivalem, kde se lze inspirovat, doptat se, poučit se, ukázat si nápady a fígle.“ K tomu přispívá i práce lektorského sboru, jež nejen hodnotí a uděluje ceny, ale hlavně diskutuje, argumentuje a otevírá prostor pro dialog. Letošními lektory Pimprlení byli Luděk Richter, aktivní loutkář a divadelní teoretik, scénografka Mirela Tůmová a Roman Černík, divadelník, pedagog a umělecký ředitel centra JOHAN.

Přehlídkový program začal představením „šumavského“ Teátru Vaštar a jejich inscenací Pan Žabák aneb Za dobrodružstvím! Hravé představení podle známé knižní předlohy K. Grahama těšilo hravou spoluprací hlavních protagonistů (Michal Ston a Jana Wertigová) i schopností udržet hereckou akcí zájem dětského publika. V diskusích však byla několikrát zmiňována dramaturgická komplikovanost a ztráta dramatičnosti i odklon od deklarovaného tématu.

Také druhé představení Bílobílý svět Skupiny Šafrán patřící do rodiny Divadla Střípek (Střípek Plzeň – Skupina Šafrán) rozehrála dvojice loutkářů, zkušení a otrkaní Šárka Chvalová a František Kaska. Oba aktéři nabídli setkání s lyrikou prostřednictvím loutkového divadla. Básničky Daniela Heviera doprovázené jemným a umným zpěvem obou herců se opíraly o křehkou, promyšlenou i vtipnou scénografii. Divácký aplaus i velmi pozitivní přijetí v diskusích o představení potvrzovaly, že se „bílý svět“, jak se o představení nejčastěji mluvilo, stal skutečnou událostí Pimprlení.

Domácí Spolkové loutkové Divadlo V Boudě nabídlo jeden ze svých marionetových standardů. Představení Už je to tak! vzal sice do režijní ruky jeden z mladších členů, ale opíral se o ověřené postupy. Představení však doplatilo na ne moc šťastný výběr předlohy, které ani využitá scénografie příliš neposloužila (nešťastně zapojený bicykl hlavního hrdiny).

Plzeňské Pimprlení si v posledních letech nelze představit bez „rodinného“ divadla Rámus, které si postupně vytvořilo ve svých vlastních dětech konkurenci a docela zajímavé zrcadlo sebe sama (soubor Krtek). Jejich společná performance Osmý hřích je nejen pokusem nahlédnout na hříchy loutkářskou poetikou i jistým (u dospělých) lehce absurdním ostnem. Ale především jde o zprávu o stavu soužití a žití této osobité rodinné partičky. Rámusu, nyní i s Krtkem v zádech, nikdy nechyběla upřímnost, otevřenost a nadhled nad sebou a zároveň všudypřítomná radost z tvorby a z toho, že divadlo jim umožňuje být spolu a společně se vyslovovat k sobě i světu.

Poslední představení, spíše by se chtělo napsat akcička, bylo dílem ad hoc seskupení, s jehož částí měli loutkáři již tu čest při Králi Syrakúském před dvěma lety. Petra Kosová, František Kaska, Dominik Mačas a manželé Hymčíkovi patří vedle divadla ke známým tvůrcům v řadě oborů (literatura, hudba, slam poetry). Jejich Kachničky ošidori, které uvádí pod recesistickým názvem Geld und Money, byly vtipným, hudebně i výtvarně neopunkově pojatým výkřikem k postupující globalizační „všehmotě“.

Do hlavního programu letošního Pimprlení bylo původně přihlášeno šest souborů, bohužel kvůli nemoci diváci nemohli vidět velmi očekávané pouliční vystoupení Potvory plzeňského souboru Lorika. Ostatní představení již vystačila s prostředím Klubu M, pobočky městské knihovny, která již před lety přijala „Bouďáky“ do svého azylu. V neděli účastníci festivalu mohli věnovat inspiraci, návštěvě povedené plzeňské výstavy Jiřího Trnky (volný vstup byl darem Plzně 2015 věnovanému účastníkům Pimprlení) a následnému inspirativnímu představení divadla Kejklíř Luďka Richtera v plzeňském Muzeu loutek.

A co říci závěrem. Pimprlení má svou trvalou kvalitu, ale ta závisí dlouhodobě na stálicích (Rámus, Střípek, Divadlo V Boudě) a omlazování nebo regionální otevírání, jakým byl letos například Teátr Vaštar (i ten už se účastnil potřetí), není zatím v dohledu. Jistou nadějí může být čerstvý Krtek.

Výsledky letošního Pimprlení:

Nominace:

Bílobílý svět / soubor Střípek – skupina Šafrán

Doporučení:

Pan Žabák aneb Za dobrodružstvím / Teátr Vaštar

Osmý hřích je drzost / Rámus + Krtek

Kachničky Ošidori / Geld und Money Theatre

Čestná uznání:

Teátr Vaštar – Tvořivé osobnostní herectví

Střípek/Šafrán – Za něhu, hravost a poezii

Rámus – Za věrnost sobě

Loutkové divadlo V Boudě – Za výborné a vyrovnané loutkoherectví

Geld und Money – Za umění groteskního úsměvu nad orientální poetikou

Loutkář 3/2015, s. 28–29.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.