Bábkarská Bystrica Tour 2018

Drtina, Michal: Jubilejní padesáté Skupovy Strakonice

Po strakonickém rodákovi Josefu Skupovi (1892–1957) je ve Strakonicích pojmenována ulice, ale také loutkářská postupová přehlídka, jejíž padesátý ročník se konal na konci března. A jak se zdá, přehlídka je ve svých padesáti stále čipernou dámou. Již několik let začíná ve čtvrtek dopoledne inscenacemi pro základní a mateřské školy a vrcholí v sobotu odpoledne vyhlášením výsledků krajské postupové přehlídky.

Čtvrteční dopoledne patřilo profesionálním souborům. Jako první jsem měl možnost zhlédnout představení Kejklířského divadla Hosín Vojty Vrtka Velká cirkusová pohádka. Ten dokázal svými žonglérskými kousky i příběhem zaujmout všechny děti v zaplněném velkém sále strakonického kulturního domu. Z mého pohledu varietní a žonglérské kousky vkusně doplnily loutkový příběh z cirkusového prostředí. Zajímavé bylo i scénografické a výtvarné pojetí, zcela zapadající do systému hry. Z kabátu šapitó a loutky jako žonglovací kuželky. Velmi dobrý začátek přehlídky.

Naopak České loutkové divadlo Praha a uvedená pohádka Perníková chaloupka byla z mého pohledu šmírou nejhrubšího kalibru. Výtvarně nevkusná výprava, každá loutka jakoby z jiné inscenace a za způsob vodění by se musely stydět i děti, které s loutkovým divadlem začínají. Divákům i organizátorům doporučuji se tomuto divadlu obloukem vyhnout. Jenom mne děsí, že se tento umělec pravděpodobně prezentuje v zahraničí pod názvem České loutkové divadlo Praha. Německá mutace nabídkového listu na internetových stránkách tomu nasvědčuje.

Čtvrteční podvečer patřil zahajovacímu představení, které většinou obstarává profesionální soubor. Letos tomu bylo jinak a tento slavnostní akt byl svěřen hostitelskému souboru, tedy Loutkové scéně Radost a jejich inscenaci Pták ohnivák a liška Ryška. A nebylo tomu náhodou. Soubor letos slaví 65. výročí od svého založení a původní verzi zmíněné pohádky, která patřila mezi nejúspěšnější hry souboru, napsal Josef Křešnička přesně před třiceti lety. V loňském roce se strakoničtí loutkáři rozhodli vrátit k této pohádce v režii Jakuba Jílka. Ten pro své zpracování použil původní text inscenace, ale nové režijní pojetí, scénu i loutky. Původní výprava pak byla k vidění v Maltézském sále jako součást výstavy věnované historii a současnosti amatérského divadla ve Strakonicích.

Páteční dopoledne patřilo opět pohádkám pro školy. Studio dell\’arte, o. s., z Českých Budějovic uvedlo inscenaci O zvědavém slůněti. Inscenace je plná písniček a bohaté barevné výpravy, ale děti v sále po několika minutách ztrácely pozornost. Vlastně jsem se jim nedivil. Barevně kýčovitá scéna, dokonalá „plyšová“ zvířátka, proud podbízivě líbivé hudby a řeči hereček o celulitidě. V tom by se ztratil i slon, natož malá zvědavá školková slůňata.

Ve velkém sále kulturního dobu se naopak neztratil Dřevěný cirkus Mezinárodního loutkového souboru Karromato Soběslav a přesvědčil mne i přihlížející publikum, že představení inspirované varietními výstupy z 19. století dovede zaujmout i současného, dokonalými televizními triky zmlsaného dětského diváka. Řemeslo a varietní loutky dávných kočovných loutkářů tak fascinují i v současném technickém světě. Když se to umí. Ti z Karromata uměli na jedničku.

Páteční odpoledne a celá sobota pak patřily soutěžním inscenacím souborů, které jsou ve Strakonicích již několik let stálými účastníky. Na jednu stranu je dobře, že tyto soubory mají stále chuť navzájem se potkávat, na druhou stranu je škoda, že zde nevznikají nová uskupení, která by trochu ustálenou hladinu jihočeského loutkaření zvířila. Tedy pokud nepočítám jako nově vzniklý soubor uskupení Rodiče a přátelé MŠ Lidická, které pro inscenaci Dlouhý, široký a bystrozraký zorganizoval Václav Novák, letitý člen strakonického souboru, a účast zástupce Vozichetu Jablonec nad Nisou Martina Zitka, který nyní žije v Českých Budějovicích. Ten zde vystoupil s inscenací Černý mstitel na bílé klisně, kterou uvedl v loňském roce na přehlídce v Turnově. Pokud si dobře pamatuji, inscenace se nijak neproměnila a parodie Cynibulkova textu se stále slévá v ne příliš srozumitelný celek. Srozumitelnosti nepřidává ani herecká invence protagonisty, který ve své one man show působí nejistě.

Stejně nejistě působili při svém výkonu loutkáři z Malé scény MKC Hořovice. Jejich provedení inscenace Princ Bajaja nemá dobrý textový základ, a když se k tomuto přidá ještě ledabylé vodění loutek, sehraje se představení, na které věru není radost se dívat.

Text pohádky na ruby Budulínek Mandelinka od Josefa Lady si pro svoji realizaci zvolil Loutkový soubor Nitka Písek. Domnívám se, že pracovat s tímto druhem pohádek na ruby je náročné a dramaturgicky ošemetné. Stejně tak jako pracovat s loutkami, které nejsou technologicky dobře vymyšlené a dobře vyrobené. To se v této inscenaci týkalo především loutek lišek, kterým se zasekávaly končetiny. Na představení však kladně působil fakt, že se soubor vydal směrem ke spojené interpretaci, a to ocenila v rámci diskuse se souborem i porota.

Spolek třeboňského loutkového divadla je pravidelným účastníkem této přehlídky. V jeho repertoáru se objevila inscenace Tři prasátka. Bohužel, z představení jsem měl dojem, že ještě není zcela hotové. Zdlouhavému putování prasátek tam a zpět nepomohlo ani zajímavé řešení zadního horizontu, který se posouval, práci s loutkou pak nepomáhaly velmi malé rekvizity, jednolitosti příběhu potom písničky, které děj neoživily, naopak jej zpomalily. Škoda, myslím, že inscenace by mohla být pro soubor možností, jak posunout svoji tvorbu k zajímavému počinu, ale ten nevznikne za pět zkoušek.

Realizace pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký se v nově vzniklém souboru Rodiče a přátelé loutkového divadla MŠ Lidická Strakonice ujal člen strakonické Radosti Václav Novák. Autor a režisér tentokrát sáhl po klasické pohádce a nechal pro ni u Ivana Moravce vyrobit pěkné a funkční marionety na drátě. Bohužel pravděpodobně nezbylo na krále a černokněžníka, které v inscenaci hrají živí herci. U čaroděje by mohl být důvod akceptovatelný, ovšem jaký záměr byl v postavě krále, mi jasné nebylo. V rámci představení také nebyl využit nápad variabilní scény složené z kostek a mnohé dramatické situace v ději znepřehlednilo technicky podané cestování tří princových pomocníků.

Domácí soubor se na přehlídce kromě zahajovacího představení prezentoval novou inscenací Rozum a štěstí. Režie se opět ujal nejmladší člen souboru Jakub Jílek. Hraje se v kukátku, marionetami vlastní výroby s odkrytým voděním a v jednoduché scéně v kombinaci s živými postavami Rozumu a Štěstí, které vytvářejí jakési předscény v místech potřebných pro přestavbu scény. Na škodu inscenace je, že se mnohé dramatické situace nedohrávají, ale pouze dopoví a dramaturgicky problematický je jeden ze dvou konců představení, ve kterém chce princezna donutit otce, aby jí předal království.

Porota ve složení Daniela Weisová, Jaroslav Ipser a Petr Záruba nakonec do širšího výběru Loutkářské Chrudimi doporučila dvě inscenace strakonických souborů. Dlouhý, Široký a Bystrozraký souboru Rodiče a přátelé loutkového divadla MŠ Lidická Strakonice a Rozum a Štěstí LD Radost Strakonice.

Strakonická přehlídka nenabídla žádný výrazný počin, přesto jsem rád, že se na práci souborů, podle slov členů poroty, jejíž základ Weissová–Ipser jezdí do Strakonic již deset let, projevují viditelné změny k lepšímu.

Loutkář 3/2015, s. 26–27.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.