Bábkarská Bystrica Tour 2018

Lešková Dolenská, Kateřina: Těší mě sloužit publiku

Islandský loutkář Bernd Ogrodnik bude letošním zahraničním hostem Loutkářské Chrudimi a povede zde workshop se slibným názvem Metamorfózy. Na co se jeho frekventanti mohou těšit a jak se vůbec daří loutkám na Islandu, napoví rozhovor se sympatickým a především pokorným umělcem z dalekého ostrovního státu.

Pocházíte z Německa. Proč jste se rozhodl přesídlit na Island?

Poprvé jsem na Island přijel v roce 1982 a ihned jsem se do toho ostrova zamiloval. Mám v úctě jeho pulsující, energickou a zároveň inspirativní přírodu. Náš unikátní ostrov je také domovem velmi aktivní komunity umělců, kteří se věnují divadlu, filmu a výtvarnému umění na nejvyšší úrovni. Žiju v odlehlém údolí obklopeném horami, řekami a koňmi… A za pouhých 40 minut jízdy autem podél pobřeží oceánu mohu být v naší divadelní dílně a stát na scéně islandského národního divadla. Už asi nemusím říkat více, že?

Založil jste divadlo Worlds of Puppets (Světy loutek). Mohl byste ho přiblížit jeho aktivity čtenářům Loutkáře?

Worlds of Puppets je dvoučlenná skupina, jejíž ředitelkou a projektovou manažerkou je moje žena Hildur M. Jónsdóttir. Podle potřeby spolupracujeme také s jinými umělci, ale to záleží na povaze toho kterého projektu. Naše divadlo a dílna mají nyní sídlo v národním divadle, s nímž jsme si vytvořili silné pracovní pouto. Produkujeme divadelní inscenace, filmy, televizní pořady i speciální loutkové projekty po celém světě. Průměrně strávíme 2–4 měsíce v roce hraním a výukou v zahraničí.

Divadlo je mou vášní a naše inscenace obsáhnou velmi širokou škálu od hudebních pohádek, jako je třeba Péťa a vlk, přes netradiční nonverbální inscenace pro starší publikum, jako je například Metamorfóza. Velmi rád hledám a vymýšlím pro své inscenace nové technologické postupy a měním i estetické ztvárnění, abych našel pro každý projekt tu nejvhodnější formu. Ale především se snažím inspirovat lidského ducha a vytvořit momenty hlubokého rozjímání s využitím metaforické síly loutek. Snažím se vytvářet obrazy, které budou diváky provázet ještě dlouho poté, co odešli z divadla.

V současné době pracujeme na mezinárodním projektu, který by měl zvýšit povědomí o darech, které mohou většinové společnosti nabídnout lidé s Downovým syndromem. Premiéra naší nové inscenace s názvem Islandský slon se uskuteční v březnu 2016 a bude se zabývat tématem imigrace a rozdíly mezi náboženstvími.

Před několika lety jsem měla možnost zhlédnout vaši inscenaci Metamorfóza a zaujala mě precizní a detailní animací. Co považujete za nejdůležitější dovednost, kterou by měl dobrý loutkář mít? Například americký loutkář Eric Bass mi říkal, že „loutky musí dýchat“. Máte pro loutkáře také podobnou radu?

V angličtině tomu říkám „abeceda pro výkonné umělce“. „A“ znamená „Awareness“ (uvědomění), „B“ znamená „Breathing“ (dýchání) a „C“ znamená „Communication“ (komunikace). Našel jsem dokonce atributy pro všechna písmena abecedy, ale ta první tři považuji za skvělý základ pro to stát se dobrým loutkářem. Člověk si musí být plně vědom sebe sama, svého publika i loutek, aby vytvořil co nejlepší výsledek. Pokud o své práci umělci skutečně vážně přemýšlí, musí jim být zřejmá ta velká zodpovědnost, kterou mají vůči společnosti, a právě toto vědomí nám pomůže využít všechny naše dary a nástroje k dosažení maximálního účinku.

S Ericem Bassem naprosto souhlasím a věřím, že dýchání je skutečně nedůležitější aspekt, na který by měl loutkář pamatovat a který by měl stále rozvíjet. Dech je naprostá nutnost a symbol života. Pokud se zdá, že naše loutka nedýchá, nebude „živá“ ani v očích diváků. Ale stejně důležité je i to, zda loutkář sám ovládá umění dechu, než se pokusí rozdýchat loutku. Bude díky správné technice dýchání nejen klidnější a soustředěnější, ale pomůže mu to i pružněji reagovat na podněty, které během hraní přijdou.

Jasná komunikace je samozřejmě cílem všech loutkářů. Naším médiem jsou loutky a používáme je k jasnému sdělení příběhu, vyjádření myšlenky, zprávy nebo nápadu. K dosažení tohoto cíle je však mnohem důležitější, kde a pro koho hrajeme než naše ego. Považuji se za stejného poskytovatele služeb, jako je třeba zubař, švec nebo učitel a těší mě sloužit svému publiku, jak jen nejlépe dovedu. Vždy se snažím být maximálně připraven, vytvořit ty nejlepší loutky, jaké dovedu, a být při představení absolutně napojen na své okolí, abych mu mohl zprostředkovat příběh, který potěší a pohladí mé publikum po duši.

Na co se zaměříte během workshopu, který povedete na letošní Loutkářské Chrudimi?

Během workshopu se pokusíme všechna zmíněná témata probrat do hloubky. Využijeme k tomu motivy z norské pohádky Na východ od slunce, na západ od měsíce a zaměříme se na vyprávění příběhu prostřednictvím loutkového divadla. Ovšem namísto použití klasických loutek využijeme materiály, jako jsou textilie, dřevěné klacky, písek a voda. Prozkoumáme možnosti dechu, pohybu a klidu, zaměříme se na rozvíjení témat a timingu inscenace, což jsou všechno pevné základy loutkářského umění.

Zmiňoval jste se, že hodně cestujete, a jistě jste se tak ve světě setkal s mnoha podobami loutek. Která loutkářská tradice případně loutkářský technika je pro vás nejinspirativnější?

Do loutkového divadla jsem se zamiloval prostřednictvím marionet a stále patří mezi mé nejoblíbenější typy loutek. Pořád mě baví experimentovat nejen s rozvíjením a technickým zdokonalováním těl marionet, ale i jejich vodícího mechanismu.

Myslím si, že všechny tradice, styly a techniky mají své specifické kvality, takže nemůžu jmenovat jen jednoho zástupce. Viděl jsem mnohé inscenace v nejrůznějších podobách, které mě velmi zasáhly a hluboce na mě zapůsobily. Domnívám se, že je to vždy otázka upřímnosti, obětavosti a dovednosti výkonného umělce, nikoli zvolený styl, co rozhoduje o výsledku umělcovy prezentace. Pokud na mě nějaké představení silně zapůsobí a vytrhne mě z všednodenní reality do inspirativního světa umění, budu za to vždycky vděčný a více než spokojen. A vůbec mi nezáleží na tom, jestli toho umělec docílí animací složitě ručně vyřezávané dřevěné loutky, nebo s využitím obyčejné ponožky.

Měl jste někdy příležitost zhlédnout české loutkové inscenace? Zaujaly vás některé?

Neviděl jsem mnoho českých představení, a tak jsem nadšený, že mohu letos v létě přijet do Prahy a do Chrudimi! Už jsem několikrát využil tradiční typ českých marionet s vodícím drátem v hlavě pro některé ze svých loutek s jednoručním ovládáním a moc se těším na setkání s českými loutkářskými kolegy. Výměna zkušeností, učení se stále nových věcí, získávání (a snad i rozdávání) inspirace jsou mou hnací silou. Snažím se neustále rozvíjet a zlepšovat svou uměleckou formu, abych mohl divákům sloužit nejlepším možným způsobem.

Bernd Ogrodnik

Světově uznávaný loutkář a technolog, herec, režisér a pedagog, nositel řady ocenění. Umělecký ředitel a spoluzakladatel islandského Centra loutkářského umění (The Icelandic Center for Puppetry Arts) a divadla Svět loutek (Worlds of Puppets), které působí v islandském národním divadle. Hraje a vyučuje po celém světě. Podílel se například na loutkovém filmu Strings.

Loutkář 3/2015, s. 18–19.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.