Herec a režisér Jiří Jelínek už se v pražském Divadle Minor zdá se zabydlel. Po svém tamějším debutu Konžert (2009), inscenaci Anežka chce tančit (2014) a jednom z prvních pokusů o tuzemskou podívanou pro nejmenší děti Brum! (2014) nastudoval inscenaci milou a v použitých prostředcích velice skromnou, jejíž název zní jako oblíbená dotěrná otázka spolehlivě šponující rodičovské nervy k prasknutí: „Mami, už tam budem?“ s podtitulem „Pro malé autisty i velké nemotory“.
Jiří Jelínek ve svých inscenacích s oblibou účinkuje a jeho herecká živelnost, naprostá bezprostřednost v improvizaci a vehemence leckdy obratně zamaskuje některé dramaturgické a režijní nedostatky. Nicméně jsem jak Konžert tak inscenaci Anežka chce tančit přijala malinko s rozpaky kvůli jejich dramaturgické dvojlomnosti – vcelku dovedně rozehraný příběh (v případě Konžertu šlo o výchovné etudy pro maličké děti, u zdařilejší Anežky byl velice nápaditě využit zvukový plán inscenace, jež má na konci velmi překvapivou pointu ) se v druhé půli představení zcela rozplyne v koncertu a divácké tancovačce. Jinými slovy, po pouhých třiceti minutách končí – dobré! – divadlo a začíná zábavná show. Nemůžu se zbavit dojmu, že je to trošku nefér vůči divákům.
Ovšem všechny tyto výtky u novinky Mami, už tam budem? vůbec neobstojí, protože navzdory četným improvizacím jde o mnohem sevřenější tvar (byť opět sestává z drobných situací a etud řazených za sebou), ale má funkční rámec a ukázněnou náplň s tematicky jednolitou linkou.
Syžet je jednoduchý: manželský pár (Lenka Volfová a Jiří Jelínek) uvízl v koloně a během popojíždění si vybavuje momentky ze svých výletů s dětmi a připomíná si pohádky, které jim k ukrácení dlouhé chvíle během jízdy oba vyprávěli. Jsou to drobné mikropříběhy, samozřejmě tematické, týkající se vybavení vozidla, a tak dojde na příběh stěračů, což jsou vlastně loupežníci, povídání o víle Mlhovce, o princezně Tachomíře, o panu Mycilinkovi, co likviduje menší šmouhy na skle hadříkem a větší šmouhy rovnou kladivem, nebo Pepovi Heverovi. Jak je u Jelínka obvyklé, dojde i na slovní hříčky a bizarní výjevy, které tvůrci s naprostou samozřejmostí a kamennou tváří realizují na scéně – auto s obrovským růžovým jazykem pod kapotou, které příliš žere, postupně spolyká celé vybavení vozu, uplakaní policisté neúspěšně chytají malou kačenku jezdící příliš rychle, řidičem jednoho z aut v koloně je morče a podobně.
Hlavním scénografickým objektem (autorkou výpravy je Bára Čechová) je čelní pohled na maketu žlutého (pažravého) auta v reálné velikosti, jehož přední sklo se dá využít i jako malé jeviště pro výstupy s loutkami (v inscenaci se objevují plošné loutky, drobní manekýni, dětské hračky či autentické předměty, z nichž mírná úprava vytvořila loutky – například šedé plastové trubky se změní přidáním černobílých čepic v policisty). Maximální jednoduchost scény je záměrná, protože s inscenací by podle tvůrců mělo divadlo zajíždět do mateřských škol z okrajových částí Prahy, jejichž návštěva Minoru je realizovatelná jen velmi obtížně. Podle dramaturgyně Ivy Kopecké proto vznikly dvě verze – jedna cestovní, která nevyužívá divadelní svícení a je mnohem interaktivnější v práci s publikem, a druhá divadelní, která se hraje na Malé scéně a má parametry regulérního představení, ovšem s velkým podílem improvizace.
Inscenace Mami, už tam budem?, prostoupená řadou písní (naživo je s akordeonem interpretuje Slávek Brabec, který má i drobné herecké úkoly), dává (konečně) velký prostor skvělé herečce Lence Volfové, která suverénně opanuje jeviště jako laskavá, ale také rozhodná Maminka. Roztomile popletenému Tatínkovi v podání Jiřího Jelínka je naprosto rovnocennou partnerkou ve všech potrhlých improvizacích, drobných špílcích a legráckách, které jsou někdy zamířeny i na starší diváky. Rodinná inscenace (zamýšlená pro děti už od 3 let, ale určitě pobaví i děti starší) o cestování autem, hraná energicky a nápaditě, se v Minoru zkrátka povedla.
Divadlo Minor (Malá scéna), Praha
Jiří Jelínek: Mami, už tam budem?
Režie: Jiří Jelínek, dramaturgie: Iva Kopecká, výprava: Bára Čechová, hudba: Marek Doubrava a Slávek Brabec.
Psáno z premiéry 15. března 2015.
Loutkář 3/2015, s. 16.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS